3. 2. 2009
Mravní zpustlost učitelek a mravní zpustlost společnosti aneb právo na orgasmuspokračování reakce na článek Jana Čulíka "Brutální zotročení znojemské "učitelky"", dovysvětlené autorem v poznámce vůči mé reakci "PORNO S UČITELKOU: Čím se liší Čulík od znásilňovatele?"
S Janem Čulíkem je potíž polemizovat. Argumenty právní nahrazuje argumenty morálními a logika kulhá. Role jsou jasné: jde o znásilnění, nebo nejde? Kdo je agresora a kdo oběť? Kdo je prznitel a kdo zneuctěný? V případě že to nevíme, pak svoboda sexu má různou podobu, jak zajisté přisvědčí nejen dospělí , ale hlavně sexuologové. Sexuální představivost je dnes mnohdy natolik ovlivněna komerčním sexuálně explicitním videoobsahem, že to, co je "normální" v evropské kultuře, už dávno určují scénáristé porna a spisovatelky liberálně feministických návodů v lifestylových časopisech a výukových knihách. |
Vzhledem k tomu, že neznáme psychologické podrobnosti případu, mediální výpovědi jsou pokřivené strachem či autostylizací, je opravdu nesmírně složité určovat z videa, co byla hra opilých dovádivců, kteří to mají rádi "natvrdo" a za "světla ramp" co sázka a co třeba svérázné freudovské vyrovnání se s křesťanskou výchovou potlačenými pudy a katolickým vzděláním mladé moravské učitelky. Nic s tím nemá ani co dělat její autorita . Naopak. Její žačky dělají mnohdy totéž, aniž jim je osmnáct. Stejně divoce. Stejně podivně, viděno očima Jana Čulíka. Na záchodku, na diskotéce, pod katedrou či v šatně. Tím, že učitelka překročila pomyslnou autoritativní bariéru učitel-žák, mohla si naopak svou autoritu upevnit. Role se obrátily. Z učitelky se stala žačka předěmětu, který se na škole neučil a ve kterém jak vidno, byli studenti vzděláni... A ve zkoušce obstála. Tomu by nasvědčovala i petice žáků za její setrvání ve škole. Nejspíše se jim to líbilo... Kdoví, co budou učni ze školy potřebovat v životě víc Míra verbálního, psychického i fyzického násilí při styku může být také různá, stejně jako role. SM orientace může mít různé podoby, nejen ty známé ze sexshopů. Role submisivního může připadnout jak muži, tak ženě. Určit na základě vlastních sexuálních preferencí deviaci či sexuální násilí je pro laika těžké, ne li nemožné. To ani bohemista nedokáže... Nedokáží to ani profesionální psychologové a sexuologové. Z videa se to poznat nedá. Proto přijatelnost definují jako vzájemný aktivní nebo pasivní souhlas, který trvá i po styku a k určení, zda žena byla znásilněna, potřebují mimo výpovědi i vyšetření případného fyzického poškození poševní stěny. A i to nebývá vždy průkazné. Nejméně se dá podvádět to svalstvo, které vůlí ovlivňujeme nejméně. Předpokládám, že gynekologické zkoumání učitel Jan Čulík u moravské učitelky neprováděl... Šedivá je teorie, zelený strom života. |