Toto výsadní postavení dolaru umožnilo dlouhou dobu maskovat vnitřní měnovou nerovnováhu tam, kde by již dávno došlo ke zhroucení měn.Díky funkci petrodolaru odtékal pryč ze země jako kanálem stále rostoucí objem emitovaných peněz a Amerika se vyhla obvyklým zemětřesením zadlužených zemí a dlouho se nic nedělo.Až než začal Saddam Husajn uvažovat o možnosti obchodování s ropou v jiných měnách, zejména v Euro.JIné země by jistě následovaly, mraky se začaly stahovat a bylo potřeba zasáhnout.Nicméně zbraň zapůsbila dvojsečně.Obrovské vojenské výdaje a vnitřní ekonomická nerovnováha způsobily současný pád dolaru.

Kdo měl zájem na expanzi spekulativního kapitálu a komu by žádná reforma stávajícího systému a finančích institucí nebyla vhod? Jak je možné, že se rozmach finančního sektoru zcela odpoutal od reálné ekonomiky? Devizový trh obnáší denně kolem 2000 miliard dolarů,což je třicetinásobek celosvětového objemu obchodu (zdroj Wohlmayer,Globales schafescheren, Vídeň 2006). I ten však představuje dvojnásobek či trojnásobek objemu výrobních cen. Znamená to, že většina operací nesouvisí s reálnou ekonomikou a peníze ztrácí základní funkce, které jim jsou politickou ekonomií přisouzeny.

Celé drama spočívá v tom, že srdce současné vedoucí světové měny, dolaru, FED (Federální rezervní systém), je v rukou osm největších soukromých amerických bank. Narozdíl od centrálních evropských bank, kontrolovaných státy.

Nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1988, Maurice Allais, vyslovil ve své děkovné řeči na Vídeňské univerzitě v roce 1989 názor, že proti každému úvěru by měla stát úspora ve spotřebě, má-li se dosáhnout, aby se hospodářství rozvíjelo ronoměrně.Nazval dokonce emisi peněz a zvyšování množství peněz v oběhu prostřednictvím úvěrů bez odpovídajících úspor "státem podporovaným paděláním peněz".Bude-li on,Allais,vedle v pokoji tisknout bankovky,bude to kvalifikováno jako trestný čin. Povolí-li Mezinárodní měnový fond tzv."práva čerpání" a banky budou poskytovat úvěry z ničeho (tzv.Fiat úvěry), bude tato instituce ještě chválena jako moudrý podporovatel rozvoje.Nechejme stranou etickou otázku odměny za poskytování takového úvěru, zda úroky a úroky z úroků zejména nejsou příčinou celé naší civilizační katastrofy a úpadku všech hodnot a vymožeností naší civilizace postavené na anticko-křesťanských ideálech.Že se však zcela odpoutaly od své původní úlohy, je již i laikům zřejmé.

Ve hře je však ještě jiné nebezpečí.Nereálně vzhledem k paritě kupní síly nastavené devizové kurzy. Zejména u Číny - dle odhadu Wohlmayera je kurz podhodnocen kvůli exportní expanzi a usilování Číny o mocenskou hegemoni v poměru 1:30.Vzniká tudíž potenciální nebezpečí, že Čína vytvoří díky raketovému exportu dolarové přebytky, jejichž uvrhnutí na trh by mohlo položit americkou ekonomiku úplně.

Čína je dnes rájem spekulantů. Přesto nic nenasvědčuje tomu, že by byla prozatím šance na prosazení daně, která by celosvětově zabránila devizovým spekulacím.Od roku 1973, kdy přišel další nositel Nobelovy ceny za ekonomii James Tobin s návrhem na zavedení zvláštní,tzv. "Tobin-tax", vznikly postupně iniciativy na za vedení této daně v rozsahu od 0,25 do 0,5 % z obratu devizových operací, které se nebudou týkat bezprostředně operací souvisejících s pohybem zboží.V roce 1999 prosazování této daně odsouhlasil kanadský parlament, ve Francii vznikla organizace na podporu jejího zavedení ATTAC, stejně tak v Německu.Přidávají se postupně další země, jako Brazílie a Venezuela, kterým by výnos této daně umožnil sanovat státní rozpočty. Rakousko se obrátilo na Evropskou komisi se žádostí o zavedení této "daně z obratu kapitálu" poprvé v roce 2005, letos znovu svo žádost opakoval kancléř Gusenbauer. Přesto se Evropská komise vyslovila proti. V Čechách jsme na tom tak dobře, že můžeme daně "jen snižovat".

Dvě země však ze zavedením této daně souhlasit nebudou. Velká Británie a USA. Přes jejich metropole probíhá totiž většina devizových operací.

Jisté je, že by pomohla jednak řeší měnovou rovnováhu, dále výnosy by mohly pomoci řešit světový hladomor a stále se rozvírající nůžky mezi chudými a bohatými zeměmi.

Marie Terezie byla chytrá žena. Díky zavedení kapitálových daní (daň z pozemků, daň z převodu nemovitostí) vyrovnala stání finance natolik, že se tereziánský tolar stal světově uznávanou měnou. Tehdy byla půda kapitálem, peníze jsou kapitálem hlavně dnes. Když tedy kapitálové daně, tak proč ne spravedlivě zdanit všechen spekulativní kapitál!

Není bohužel jiné cesty než globální reforma celosvětových financí a fungování jejich intitucí.K tomu bude ještě nezbytná reforma fungování pravidel světového obchodu a WTO.Pokud k tomu nedojde, hrozí, jak se zmiňuje jiný autor trefně v Britských listech,"kolaps kapitalismu, jak ho známe".Cesta to bude bolestná Doufejme však, že se stejně jako Marshallův plán nezačne realizovat až po skončení příštího světového válečného konfliktu.To už ale bude pozdě.