Čurdová novelka

Stehlíkové Výbor pro práva dítěte navrhoval na základě výstupů z celostátní konference "V zájmu dítěte", která proběhla 15. listopadu 2007, novelizovat občanský soudní řád už v polovině prosince 2007. O povinnosti soudu respektovat názor čtrnáctiletého dítěte nezaznělo ani slovo. Pouze zkrácení lhůt tak, aby dítě nebylo zbytečně traumatizováno předběžnými opatřeními soudů a následnými odvoláními rodičů, bojujících o právo výchovy dětí... Důvod tohoto náhlého prozření vládního výboru byl zjevný: případ desetileté dívky Terezy Smutné, kterou svéhlavý soudce Miloslav Sládek umístil do do Olivovy psychiatrické léčebny, aby ji tam naučili milovat svého biologického otce, se kterým se odmítala stýkat... České republice je navíc ve Štrasburku u Soudu pro lidská práva často vytýkáno, že soud nezjišťuje názor nezletilého dítěte, jestliže je dítě schopno tento názor formulovat. Ostudný případ se ovšem stal v červnu 2007 a od té doby vládní výbor nijak nekonal. Čurdová napsala dne 7.12.2007 článek do Britských listů pod titulkem Zachraňme Terezu. A 13. 12. 2007 zasedal vládní výbor a jako na potvoru - právě k témuž tématu.

7.12.2007 BL, Anna Čurdová: Zachraňme Terezu ZDE

4. 1. 2008 Čurdová pokračuje v útoku na vládní tmářství článkem "Násilí, zájmy dítětě a lhostejnost institucí" jako reakci na článek Věry Říhové "Násilí nikoho nezajímá" a článek "Skotsko: Zákaz fyzických trestů pro děti", kde případ Terezy Smutné klasifikuje jako lhostejnost a selhání institucí "Míra empatie českých soudců a soudkyň je často pod bodem mrazu. Případ, který je lidským osudem, je pro ně spisem, houskou na krámě a dítě není živý tvor, které může mít své problémy. Je navíc jednoduché je zmanipulovat. Dle názoru mnoha znalců." , píše Čurdová. "Stvořili jsme si svět lhostejný k osudům bližních. Stvořili jsme si svět sobeckých a násilných bližních. " Hlas volajícího na poušti.

4.1.2008 BL, Anna Čurdová: Násilí, zájmy dítětě a lhostejnost institucí ZDE

O dva dny později , 6.1. 2008 už jedná vládní Výbor pro práva dítěte o problematice zákazu styku rodičů s dítětem umístěním v ústavním zařízení v rámci předběžného opatření. Teprve tehdy Výbor upozorňuje na nerovné postavení dítěte před soudem a navrhuje změny v institutu odejmutí dítěte z rodiny. .

6. 1. 2008, Vláda: Výbor pro práva dítěte navrhuje změny v soudnictví ve věcech péče o nezletilé a podá podnět k zákazu tělesných trestů pro dětí ZDE

Vláda plánuje pro občany navykací režim

Vláda urychleně předkládá sněmovně 11. 1. 2008 návrh Novely občanského soudního řádu jako tisk 390. A protože toto je takzvaná "čurdová novela", vláda předloží ještě jednu novelu téhož občanského soudního řádu 4. 4. 2008 - tisk 478, přezdívanou "doručovací". To aby nejen levice, ale ani pravice nevěděla, co dělá pravice. V té lednové, čurdové novele § 100 odst. 4 navrhuje:

(4) V řízení, jehož účastníkem je nezletilé dítě, které je schopno formulovat své názory, soud postupuje tak, aby byl zjištěn jeho názor ve věci. Názor nezletilého dítěte soud zjistí zpravidla výslechem dítěte. Názor dítěte může soud ve výjimečných případech zjistit též prostřednictvím jeho zástupce, znaleckého posudku nebo příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Výslech dítěte může soud provést i bez přítomnosti dalších osob. K názoru dítěte soud přihlíží s přihlédnutím k jeho věku a rozumové vyspělosti.

Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS) v § 273 odst. 3 této novely občanského soudního řádu organizuje legitimizaci praxe soudce Miloslava Sládka - zavádí tzv. navykací režim. Ten má podle ministrova návrhu "platit v případech, kdy se má dítě začít stýkat s rodičem s nímž nebylo dlouhodobě v kontaktu, aby obnovilo sociální a citové vazby".

Nejsou-li dány podmínky pro změnu rozhodnutí podle § 163 odst. 2, může soud namísto nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty nebo odnětím dítěte na návrh osoby, která má dítě ve své péči, nebo s jejím souhlasem, stanovit plán navykacího režimu (dále jen "plán"), je-li to v zájmu dítěte. Plán se stanoví tak, a by byl umožněn postupný kontakt dítěte s osobou oprávněnou ke styku s ním. Soud zpravidla před stanovením plánu opatří odborné vyjádření o vhodnosti, obsahu, rozsahu a době trvání. Výkonem kontroly plnění plánu soud pověří vhodnou osobu nebo zařízení, neprovádí-li soud výkon kontroly přímo. Shledá-li soud porušování plánu některým z účastníků řízení, které má vliv na účel navykacího režimu, nebo dospěje-li k závěru, že navykací režim neplní svůj účel, plán zruší a přistoupí k výkonu rozhodnutí podle odstavce 1 nebo 2.

Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád - tisk 390/0 ZDE

Až v březnu 2008 členové vládního Výboru pro práva dítěte konstatovali, že v některých soudních rozhodnutích nejsou dostatečně reflektovány všechny aspekty jednotlivých případů, psychika dítěte a jeho zájem. A až v březnu 2008 Výbor navrhl změny v institutu odejmutí dítěte z rodiny a navrhl, aby bylo ve větší míře než doposud zajištěno odborné vzdělávání soudců a jejich specializace.

A až v březnu 2008 Výbor, na jehož zasedání byli přítomni také zástupci ministerstva spravedlnosti a Soudcovské unie, řešil také praxi zjišťování názorů dítěte. Všichni přítomní diskutovali o tom, jak mohou soudci účinně a bez negativních zásahů do psychiky dítěte zjišťovat jeho názor a preference například v otázkách porozvodových sporů... Džamila zaspala.

6. 3. 2008 Vláda: Výbor pro práva dítěte navrhuje změny v soudnictví ve věcech péče o nezletilé a podá podnět k zákazu tělesných trestů pro dětí ZDE

Respekt, respekt, respekt

Namísto možnosti (nezávaznosti) navrhuje Čurdová povinnost soudu zjišťovat názor dítěte (závaznost). A od 14 let věku dítěte povinnost soudu tento názor při rozhodnutí respektovat. To, co Čurdová navrhla a na čem trvá, je povinný respekt soudů vůči názorům rozhodnutím dotčené strany sporu. Je to tak divné? Nicméně, tím není dána povinnost soudu řídit výrok POUZE názorem dítěte, jak mylně pochopil poněkud méně právnicky zdatný redaktor MfD, který napsal "...děti starší 14 let by si mohly při rozvodu rodičů vybrat ... Pro soud by to bylo závazné." Ne nebylo. Nebylo by to ani tak, jak napsal Petr Uhl: nejde o absolutizaci názoru dítěte. Soud by stále rozhodoval, nikoliv jen evidoval vůli jedné ze stran. Ale musel by tuto stranu sporu respektovat. Dnes nemusí soud přihlížet k ničemu a o osudu náctieltých, jejichž rodiče se rozvádějí, může rozhodovat naprosto svévolně, neboť je to právě soud, který určuje, co je pro dítě dobré. Čtrnáctiletý člověk je v tuto chvíli pouhý objekt práva. Číslo jednací. Spisová značka. A mnohdy je traumatizovaný dospívající odpovědnější a moudřejší, než morbidně konzervativní soudce a oba rodiče dohromady. A právě to, že dodnes soud není povinen respektovat dítě, způsobuje nejen mnohé šrámy na dětských duších, ale vzhledem k neschopnosti vcítění, neschopnosti pochopení či neschopnosti porozumění ze strany soudce vytváří mnohdy "z moci úřední" ještě větší trauma. A v souladu s právem. Jaké je to ale právo, které nutí dítě milovat jednoho z rodičů pobytem v psychiatrické léčebně?

iDnes, 21. 3. 2008 12:11, Josef Kopecký: Ať rozhodne dítě, s kým chce žít po rozvodu rodičů, žádá ČSSD ZDE

Už v říjnu 2007 ovšem plánoval vládní Výbor pro práva dítěte vytvoření seznamu "vhodného prostředí", kam by bylo možné dítě umístit , aby to nebyla psychiatrická léčebna. A už v říjnu 2007 byla ministryně Stehlíková přesvědčena, že umístění dítěte do vhodného prostředí mimo rodinu by mělo být krajním řešením. A už v srpnu 2007 si ministryně myslela, že by soudy měly zjišťovat názor dítěte. A ve stejnou dobu žila ministryně v představě, že před prosazováním rodičovských práv mají přednost zájem a práva dítěte. Snad proto napsal Petr Uhl, že to, co navrhuje jako zpřesnění stávající úpravy v novele zákona Anna Čurdová, je nesmysl.

31. 10. 2007 Vláda: Stehlíková: umístění dítěte do vhodného prostředí mimo rodinu by mělo být krajním řešením ZDE

Vtip je v tom, že Čurdová se zabývala právy dětí, genderovou problematikou už ve chvíli, kdy se Zelení pouze přivazovali spolu s Petrou Buzkovou k vratům jaderné elektrárny Temelín... Je škoda, že se dnes už ministryně hlouběji nezamýšlí nad argumenty, zpřesňující i jí původně prosazovaný názor. To by nemusela být ani vůči opozici v opozici a mohlo by se stát, že by novelu soudního řádu s příslušnými změnami - v souladu se zdravým rozumem i Úmluvou o právech dítěte - prosadila snáz. Nicméně místo toho se bojovník Uhl otec činil, seč mohl, aby své vlastní nepochopení přetvořil do patřičně strhující podoby.

Uhl v tomto článku splácal páté přes deváté: Částečná plnoletost se netýká respektu soudu před názorem dítěte. Do polemiky, zda se má trestní odpovědnost snížit z 15 na 14 let, přišla ČSSD s kompromisním návrhem. Do nového trestního zákoníku chce prosadit, aby čtrnáctiletí pykali za vraždy, brutální přepadení či jiné násilné trestné činy, zatímco pro méně závažnou kriminalitu má nadále platit současná hranice.

Tejc tvrdí, že je zbytečné trestat čtrnáctileté za zneužití informací v obchodním styku či bigamii, ale že se nesmí vraždit, si uvědomují i mnohem mladší děti. Tak to alespoň napsali na serveru Novinky. Není nad to, když si Petr Uhl přečte noviny...

21.3.2008 Novinky│ČTK: Dítě si má vybrat, s kým chce po rozvodu zůstat, navrhuje ČSSD ZDE

Ačkoliv Čurdová reakci poslala obratem, čekalo se v redakci čtrnáct dní, než polemika vyšla...

Věcná polemika s výkřikem

Jelikož má Uhl v Právu práva štamgasta (publikuje když ne každý den, tak alespoň obden), jeho reakce vyšla ihned, jak to jen bylo možné - následující den.

A jak vypadala polemika s polemikou - aneb poslední slovo Petra Uhla

Čurdová rozzlobeně oponuje dál:

"Řekla jsem na tiskové konferenci, že "do novely občanského soudního řádu navrhnu, aby 14leté dítě bylo slyšeno před soudem a aby byl jeho názor respektován". V mém překladu z českého jazyka do českého jazyka to znamená, že bude stanovena hranice, že ve věcech opatrovatelských bude 14 leté dítě slyšeno před soudem a na jeho názor bude brán zřetel -- k jeho prospěchu. Z tohoto výroku Petr Uhl usoudil, že ČSSD navrhuje nesmysl."

Tento názor zaslala Čurdová i písemně jako polemiku s Petrem Uhlem do deníku Právo. A kousavě dodala:

Aniž by znal další podrobnosti. Ale budiž, čerpal z otevřených zdrojů. Konec konců moje tisková zpráva hned druhý den po titulku v Právu vše objasnila. Škoda, že ji nečetl. Nečíst je právo těch, kteří píší. Stejně jako nemyslet je právo těch, kteří rozhodují. Všichni víme, že děti u českých soudů moc ke slovu pouštěny nebývají, Úmluva neúmluva, zákon nezákon. Psychiatrické léčebny je pak mají z rozhodnutí soudce naučit lásce. Křiklavé případy z poslední doby ukazují, jak soudci uvažují. Nikomu nepodsouvám, že je všeználek a ignorant, to bych si u osoby tak ctěné a vážené jako Petr Uhl nedovolila. Třeba proto, že jeho syn ministryni Stehlíkové radí a třeba proto, že Zelení měli původně být těmi, kdo s tím samým návrhem přijdou.

Editor publicistiky Robert Dengler jí ovšem vzkázal, že s Uhlem už polemizovat nebude. Snad aby něco nevyšlo najevo. V Právu nejspíše musí mít kmenový autor poslední slovo. Nesmysl tak zůstane nesmyslem, i kdyby čert na koze jezdil. Ale bude Uhlův.