16. 4. 2008
O konkurenci ve státním peněžnictvíFilm "Peníze jako dluh" vysvětluje způsob, jakým banky vytvářejí peníze v podstatě jen ze slibů půjčovatelů. Lze ho shrnout do jednoduché analogie. |
Představte si, že si jako soukromá osoba do sklepa svého rodinného domku pořídíte tiskárnu na peníze a začnete lidem takto vytisknuté peníze rozdávat ve formě dluhu s úrokem. Zní to nehorázně, ale přesně toto banky dělají, pouze místo papírových peněz vytvářejí peníze digitální, jako čísla uložena v počítači. Vláda nechá bankéře tyto virtuální tiskárny na peníze legálně provozovat za předpokladu, že vždy dokáží najít nějakého idiota, který jim podepíše kus papíru a vezme si od nich půjčku. Toto půjčování neexistujících peněz má za následek mimo jiné i nehorázné ceny bydlení, kdy jsou obyčejní lidé plně v moci milionářských spekulantů. Proč lidé víc nepřemýšlí o tom, jak může jednopokojový betonový kotec v paneláku stát tolik, že na něj z průměrné mzdy nejde našetřit za celý život? Film v závěru navrhuje jednu z možných reforem finančního systému. Ta je založena na předpokladu, že příčinou dnešního stavu je nedostatečná vládní regulace peněžního systému. Existuje ale i jiná možnost - že příčinou těchto problémů je naopak vládní regulace - totiž existence jedné státní, násilné vynucované měny. Možná reforma by pak spočívala v totální deregulaci peněžnictví. Není důvod, proč by lidé na nějakém území měli všichni platit jen jednou, hobbesovskym Leviathanem a státním násilím vynucenou měnou, vytvářenou systémem, který nutné podléhá korupci. Pokud by se stát do peněz nepletl, vzniklo by více vzájemně si konkurujících peněžních systémů. Jejich provozovatelé by byli vystaveni tržním tlakům a byli by tak nuceni chovat se nekorupčně. Pokud by dovolili takovéto zlodějské manipulace a znehodnocování své měny, lidé by ji prostě přestali používat a přešli ke konkurenci. |