Opak je ekonomická racionalita chování občana, kterému kdysi dávno ukradli vlast. Ne jeho domov, ale vlast. Bez domova je člověk bezdomovec, bez vlasti přestane být občan a stane se pouhým spotřebitelem. Česko dneška už není zemí Masarykovou, neboť společný stát Slovanů dvou národností nechali dva političtí předáci posametové oligarchie rozbít. Výměnou za lacinější sandály z vietnamské tržnice. Česko dneška už není vlastí idejí, protože básně ustoupily próze. Étos práce étosu snadných peněz. Prozaičnost současnosti je vidět svět bez nánosu sentimentů, jaké třebas zmítají náboženským Srbskem. Češi nepůjdou umírat do interbrigád 21. století. Prozaičnost současnosti je i v tom, že v Čechách se nepáchají směšné činy. Nedemonstruje se. Nakupuje se v hypermarketech, protože je to výhodné. Češi nejsou solidární, protože je to pro ně výhodné. Taková je racionalita dneška. Hédonistická. Sobecká. Ideje nevítězí nad realitou.

Všeho schopný globalizační politruk Klvaňa by zase komukoliv prodal nezávislost politiky této země za bakšiš na svoje nové sako. Ve jménu světovlády jedné země a jejích stratégů. Ve jménu nadřazenosti panské rasy, přelévající kapitál z jedné banky do druhé, z jednoho kontinentu na druhý. A také chce pro svou ideu potlesk davů. Protože "čelem k masám" stáli vždycky jen ti, kteří "neměli co ztratit, než své okovy". A toho se Klvaňa bojí. Bojí se sentimentů. Bojí se minulosti. Prozaičnost současnosti je ale vidět na světě bez nánosu sentimentů. A lid, ta děvka prodejná, si vždycky nechá poslední slovo, komu dá své sympatie a komu ne. Nebude páchat směšné činy. Nebude souhlasit. Ani za lacinější vízum do "kolébky demokracie".