Přesto jsou zde jistí strašáci minulosti, s nimiž se bude nutné ještě vypořádat. Ukázalo se to na jednom případu, jenž se stal předmětem zájmu domácích i zahraničních médií.

Jde o případ novináře Željka Peratoviće. Peratović je novinářem na volné noze a středem jeho profesního zájmu jsou mnohá, pro chorvatskou společnost citlivá, témata -- např. vyšetřování válečných zločinů v oblasti Gospiće, nekalé privatizační praktiky, proplétání mafie do vysokých státních struktur a v neposlední řadě i nešvary tajných služeb.

Právě toto poslední téma mu v poslední době značně znepříjemnilo život a mediálně oživilo poměrně nudnou předvolební kampaň. Peratović upozorňoval na propojení tajných služeb a osob podezřelých ze spáchání válečných zločinů a také na jejich roli v souvislosti s případem Ante Gotoviny, jenž je obžalován Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii za válečné zločiny. Mimo to upozorňoval i na praktiky zaměstnávání bývalých fotbalistů a jiných osob po známosti v tajných službách namísto odborníků.

Tato novinářova sdělení měla logicky vyvolat konfrontaci a zjištění odpovědnosti příslušných funkcionářů. Stal se však pravý opak. Tajná služba podala podnět k trestnímu stíhání novináře kvůli zveřejnění tří dokumentů označených za státní tajemství na novinářově blogu; dokumentů, jejichž obsah už dříve zveřejnila jiná média. Záhřebské státní zastupitelství se začalo případem zabývat a spirála absurdit se roztočila naplno. Novinářův byt byl prohledán, novinář na čtyřiadvacet hodin zadržen a vyslýchán, zadrženy byly jeho osobní počítače, fax, telefon a dokumentace, kterou shromažďoval patnáct let. Prezident i premiér se od takových policejních praktik distancovali a shodně prohlašovali, že jsou zastánci absolutní svobody médií.

Premiér Sander nadto uvedl, že se případ Peratović musí ihned přezkoumat. Zatím však čas běží a nepohodlný kritik je paralyzován, neboť většina zadržených věcí sloužících k jeho práci mu doposud nebyla vrácena. Peratović si už na nejrůznější nátlak zvykl.

Již dříve ho bývalý šéf tajné služby označil za agenta cizí rozvědky, a proto se kvůli tomuto nařčení soudí se státem. Pronásledování nepohodlných novinářů bylo běžné v totalitním období i nebylo neobvyklým ani za vlády F. Tuðmana. Dochází nyní k jeho návratu? Nová vláda tedy bude mimo jiné konfrontována s otázkou, zda je ochotná se s těmito mocenskými nešvary už jednou pro vždy vypořádat.