27. 11. 2007
Nepotřebujeme stát. Do politiky nejduPaní Hromádková se ptá zcela správně. Co dělat? Nejsou to hodiny, ale roky co na toto téma přemýšlí. Viděl jsem příliš mnoho velmi blízkých, jak nastoupili cestu politiky a co se s nimi stalo. To pokušení je v našich podmínkách pravděpodobně nezvládnutelné a neznám nikoho, kdo by ho zvládl. Začne to chlebíčkem a dvoudeckou, pak večeří, možná následuje dovolená, pak služební auto, sekretářka, sekretářky, služební mobil, řidič, ochranka, byt či vila. Obyčejné lidi potkáte jen přes tuto bariéru. Tak nějak podobně jako v zoologické. Nakonec to zkazilo všechny, které jsem znal. |
Ten problém není v lidech, kteří se postaví do čela politického dění. Paradoxně je to právě pravice, která deklaruje způsob řešení. Totiž co nejmenší pravomoce státu, pokud vůbec nějaké, a co největší pravomoce lidem. Nicméně realita je trochu opačná. Naopak jsou to levicové síly, které se snaží vliv státu a jeho nutně korumpovatelné a pokazitelné instituce eliminovat. Mexico, provincie Chiapas jsou možná na náš způsob uvažování příliš radikální. Ale zkuste si poctivě sednout ke stolu a na papír napsat k čemu potřebujete stát, poslance a politiky. Dáte dohromady alespoň deset nezpochybnitelných důvodů? Já ne. Zcela na rovinu říkám, že v našich podmínkách nedám na papír ani jeden. Učení? Školství? Vznikalo v Evropě na nestátní bázi a fungovalo. Funguje dnes? Zdravotnictví? Totéž. Armáda? Kdy za nás bojovala? Policie? Kdy Vám opravdu pozitivně pomohla? Ne paní Hromádková kandidovat do politiky nebudu. Zkazilo by mne to stejně jako ostatní kamarády. Ta věc je totiž zakódována v principu státu v našem prostředí. Nejsou čistí politici. Není levný a zároveň užitečný stát. Tak proč se ho snažit resuscitovat. Pokud mi uvedete alespoň tři relevantní důvody, budu první kdo se k "resuscitačnímu lůžku" postaví! |