Zůstanu-li jen u České republiky, pak doba před dvěma lety - podzim 2005 - byla počátkem snad nejšpinavější předvolební kampaně v dějinách České republiky, jež byla cílena především proti levici. Tuto kampaň provázela účinná propaganda, jež i mnohé z mých známých totálně zmanipulovala. Nezapomenu na žhoucí pohled jednoho mého (střízlivého, dodávám jen pro úplnost) kolegy, který kázal s horlivostí hodnou svazáka, že zvítězí-li ve volbách ČSSD, stane se Česká republika středoevropskou Čínou a tím nejproklatějším komunistickým peklem na zemi. To byl výsledek předvolební kampaně, to byl výsledek působení většiny médií. Rozum šel stranou, nenávist slavila triumf.

Před rokem jsem na výsledky voleb a je provázející běsnění reagoval článkem s názvem Kdyby... S naivitou, jíž dnes sám už příliš nerozumím, jsem článek ukončil výzvou ke spolupráci, s nadějí, že poměry v České republice se navrátí k normálu. Nestalo se tak. Jiří Paroubek již rok není u moci a o své místo na slunci bojuje v opozici. Přesto za vše může podle současného premiéra Topolánka právě on. Novinářům přitom stačí ještě sdělit, že jsou blbí, zatímco na poslance vystrkuje prostředník. Novináři mlčí a Mirkovi Topolánkovi jeho buranské chování tolerují.

A zde jsme u jádra věci. V naší zemi nefungují hlídací psi demokracie - novináři. Plebejský buran v čele vlády je bez zásadnější kritiky trpěn - snad proto, aby nebyla ohrožena vláda pravice. A tak to, co se děje "nahoře" ovlivňuje nerušeně to, co se děje "dole", mezi lidem. Společnost hrubne, emoce a dojmy získávají navrch nad demokratickou a racionální diskusí. Objevují-li se na Britských listech projevy nenávisti, je to jistě velmi špatné (pan Vomáčka by ovšem měl být konkrétnější); nicméně její počátky spočívají v jiných médiích, než právě v Britských listech. Někteří z autorů se na stránkách Britských listů věnují analýze médií v České republice. Je se co divit, když na tom, kdo se brodí žumpou, ulpí její smrad?

Je ovšem možné, že pan Vomáčka měl pod pojmem "nenávistný obraz" na mysli něco jiného - to, co na jiném místě své připomínky označuje jako primitivní antiamerikanismus. Mám obavy, že jde o argument, kterého tak často užívají lidé, již se nekriticky zasazují za vybudování amerického radaru u nás. Ve skutečnosti jim jde o jedno - držet hubu a krok, to jest nekritizovat. Ale pro Britské listy často píší lidé, kteří prostudovali desítky či stovky zpráv, analýz a jiných dokumentů; a poté, co nechali vychladnout emoce, snaží se střízlivě informovat čtenáře o tom, o čem se zde zkrátka nemluví. Je snad možné mlčet, jsme-li svědky bezpráví a nespravedlnosti? Je lépe kvůli případnému obvinění z antisemitismu nebo antiamerikanismu mlčet o tom, co se děje v Palestině nebo v "osvobozeném" Iráku?

Pan Vomáčka si stýská, že se některá témata donekonečna opakují a že nikdo s autory Britských listů nepolemizuje. Ano, je tomu tak. Jan Čulík mnohokrát zdůraznil, že zveřejní jakoukoli racionální argumentaci a polemiku; a také tak několikrát učinil. Je ale on vinen tím, že zastánci mainstreamových názorů nejeví o Britské listy zájem? Je snad on zodpovědný za to, že většina českých médií nejeví naopak zájem o názory autorů Britských listů (a, po pravdě řečeno, ani o názory českých občanů)? Či bychom snad měli přestat psát (a zabývat se světem kolem nás) jen proto, že nikomu nestojí za to nám oponovat?

Jan Čulík učinil tuto věc: Založil a stará se o velmi otevřené a demokratické médium, které umožňuje diskusi, jež se v současné České republice odehrává jen málokde (pominu-li ovšem obyčejnou českou hospodu; zkusme do ní občas zajít a nalezneme mezi balastem spoustu zajímavých a velmi dobře "vyargumentovaných" názorů). Možná by toho mohl pan Vomáčka využít a sám se názorům, jež označuje za "extrémní", postavit.

A že se mnohé opakuje? Jistě. Někdy je to zřejmě i projev zoufalství. V naší zemi totiž existuje politický systém, který má mnohé rysy demokratického zřízení (pořádají se volby, lze kritizovat vládu bez toho, že by kritika zavřeli apod.). Skutečná demokracie však v této zemi není. Stokrát přežvýkaný je případ amerického radaru, který zde prosazuje vláda bez mandátu proti vůli většiny obyvatelstva. Co je ale podstatné: Toto bolševické konání současné vládnoucí garnitury je možné jen díky většině českých médií, jež se svou agilností a servilitou s přehledem vyrovnají bývalému komunistickému Rudému právu.

Listoval jsem včera novinami s názvem Olomoucký deník. Přečetl jsem jeho přílohu označenou "téma radar" a s rostoucím vztekem pojmenovával přečtené: Lež, nedoložené tvrzení, polopravda, manipulace, lež... Kdybych na to měl čas, mohl bych každý den strávit 8 hodin reakcemi na všechny ty produkty aktivistické "novinářské" práce; a přece bych ještě nestačil reagovat na všechno. Mezi autory Britských listů nejsem jistě jediný.

Nuže, zveřejňují Britské listy extrémní názory nebo ne? Extrémní vůči současnému českému mainstreamu určitě ano. Ale není to tak dobře?