Zápražím
houstne vzduch,
ráj na chvilinku
hřímá.

Polívku zapražím.
Nádobí
tone v jaru,
dech voní
po vývaru.

Z nočníku
s Velkou louží
pravda se do prsů
promží.

Zatímco z kabátu
nad schody
pak hodina tichá
tak vzdychá,
jako když závodí.

Než zchladne dým,
z něj prorážím,
jak ve skle
roztaveném
pykám,
když budík
k explozi
tiká.
Že po růžcích
rozhovor něžný
už v náručí kněžny
vysaje zbytky namolu?

Rozpitej obraz
a chvíli odvaz
a prostě zase
dál spolu.

do Britských listů poslal autor