Podstatným předpokladem tohoto plánu bylo, že republikáni budou mít mnohem více finančních prostředků než jejich oponenti. Leckdo -- na této straně amerického politického spektra -- se domníval, že se vyrovnají poměru 10:1, jejž pro Williama McKinleyho získal Mark Hanna proti Williamu Jenningsi Bryanovi ve volební kampani v roce 1896.

Jenže -- co čert nechtěl: jak zjistili analytici Střediska pro odpovědnou politiku (Center for Responsive Politics, jež se zabývá vlivem peněz v politice), v současném volebním cyklu poskytují vedoucí představitelé každého z 10 nejdůležitějších hospodářských odvětví v politických dotacích demokratům více peněz než republikánům. I odvětví, jež byla v minulosti převážně nakloněna Republikánské straně, jako např. pojišťovny a farmaceutický průmysl, rozdělují své příspěvky nyní víceméně rovnoměrně. Výjimkou je pouze ropa a plyn.

Z náhle výraznějších sympatií pro demokraty sice těží jejich volební výbory, nejde však o stejně dobrou zprávu pro pokrokovější křídlo této strany. Proč ovšem byznys opouští republikány?

Do jisté míry je to prostá politická kalkulace. Výzkumy veřejného mínění trvale naznačují (a k tomu přistupuje řada rezignací známých republikánských kongresmanů), že demokraté v příštím roce rozšíří svou většinu ve Sněmovně reprezentantů -- už dnes větší než jakou kdy republikáni měli během své 12leté vlády. A ze 34 míst v Senátu, jež se budou v roce 2008 nově obsazovat, patří sice 22 republikánům, získat mnohá z nich demokraty se však zdá takřka nevyhnutné. Když si navíc všimneme, jak vypadá množina letošních potenciálních prezidentských kandidátů u republikánů, nepřekvapí nás, že lobisté spojují svoje osudy spíše s pravděpodobnými vítězi. Což však není vše.

I svět korporací je znechucen korupcí a neschopností, jež se všude projevovala ( ještě projevuje) v průběhu dosavadní Bushovy vlády -- tedy během sedmi let. Levice často charakterizuje Bushovu administrativu jako agenta korporací -- to je však dost nepřesné. Pravdou totiž je, že byť i administrativa zahrnovala přízní nejednu velkou, mocnou společnost, největší skandály se týkaly společností, jež byly malé nebo dokonce ještě ani neexistovaly, dokud nezískaly obrovské kontrakty díky svým politickým konexím. Tak např. Blackwater USA -- společnost, jejíž bezpečnostní agenti hlídají americké civilisty pracující v Iráku, kde často i bez důvodu stříleli irácké civilisty -- byla malým podnikem, dokud se nestala díky svým "stykům" největší americkou společností poskytující služby svými žoldnéři. Smrtící amatérismus takových loajálních "Bushmanů" děsí i elitu korporací, nejenom řadové Američany. I korporace si oddychnou, když uvidí konec protekčních gangů.

Už před několika lety popisoval novinář Nicolas Confessore úsilí lidí jako byl např. senátor -- dnes už bývalý -- Rick Santorum, přeměnit neslavně proslulou "K Street" (jméno této ulice ve Washingtonu, na níž převládají lobisté, právníci, výzkumná střediska apod., je synonymem pro ovlivňování politiky -- a politiků -- všemi možnými, i nečistými metodami) v přívěsek Republikánské strany -- nikoli naopak. Confessore charakterizoval snahy Santorumovy takto: "Lobisté korporací, kteří kdysi v tomto oboru vévodili a byli loajální jenom vůči úzce omezeným zájmům svého zaměstnavatele, jsou nahrazováni stranickými aktivisty, kteří jsou loajální především a nejvíc vůči Republikánské straně."

Korporace se z toho neradovaly. Žurnalisté z novinářské organizace The Politico, jež se zabývá politickým zpravodajstvím, zjistili, že mnozí vedoucí manažeři používají termín "vydírání", mají-li popsat "každoroční vymáhání peněz předsedy kongresových výborů, kteří se zabývají legislativou toho kterého hospodářského odvětví." Dnes, když Rick Santorum je mimo Kongres, můžete prý slyšet lobisty na K Street jak si prozpěvují: "Hej, hej, pryč je čaroděj!"

Všecky tyto okolnosti značně zvyšují pravděpodobnost, že namísto trvalé většiny nebudou mít republikáni žádnou mimořádnou moc. Což pochopitelně okamžitě vyvolává otázku, co budou skutečně dělat demokraté.

V tuto chvíli všichni významní demokratičtí kandidáti na prezidenta mají zřetelně pokrokové programy -- zejména pokud jde o zdravotnictví. Jak je však bude ochoten dodržet ten (či ta), který (která) bude zvolen(a)? Příklad: 18. října přinesla televize ABC na své internetové stránce zprávu o tom, že kampaň senátorky Hillary Clintonové pořádala oběd - spojený s informacemi o kampani -- pod názvem Americký venkov pro Hillary -- v prostorách Troutman Sanders Public Affairs Group, která lobuje pro agribusiness (tj. velké producenty a prodeje zemědělských produktů) a biotechnického giganta Monsanto. I Američan, který není radikál, se bude poněkud ošívat, uvědomí-li si souvislost.

Mnoho liberálů v USA doufá, že příští prezident (nebo prezidentka?) by mohl být novým Franklinem Delano Rooseveltem. Bohužel nelze vyloučit, že i kdyby se z něj (z ní) vyklubal domácí pán Bílého domu lepší než ten současný, bude závislý na penězích, které pro jeho (její) kampaň poskytli lobbisté.