V Československu požívala německá menšina více občanských a lidských práv než Němci v Hitlerově říši a přesto ji ovládli nacisté se svými pomahači. Rozpoutávali pak teror proti Čechům i loajálním Němcům a docházeli sluchu v zahraničí, když se sami prohlašovali za jeho oběti. V Jugoslávii měla albánská menšina lepší hospodářské i politické postavení než obyvatelstvo Albánie a přesto ji ovládli pomahači mezinárodního islámského terorismu. Rozpoutávali pak teror proti Srbům i proti loajálním Albáncům, ale za národnostní útlak a teror vydávali snahu toto řádění zastavit.

Mnichovský diktát upřel pod rouškou uplatnění práva národů na sebeurčení Čechům právo na jejich historická území a zanedlouho přinesl i okupaci jejich zbytku. Bombardování státu zbylého po rozbité Jugoslávii i okupace části jeho území pod rouškou nutnosti zastavit etnické čistky a zajistit národnostní a vůbec lidská práva všech tamních národností již přinesly vyhnání kolem dvou set tisíc Srbů i příslušníků dalších etnik z Kosova albánskými separatisty. Další exodus, který lze v případě legalizování separatistické zvůle očekávat, by celkový počet uprchlíků ze všech oblastí Jugoslávie do Srbska přivedl na úroveň milionu lidí.

Mnichovská vstřícnost Chamberlaina a Daladiera vůči německé větvi mezinárodního fašismu vynesla Británii bombardování, Francii okupaci a oběma definitivní ztrátu někdejšího mocenského postavení. Své si vytrpěly i národy, jejichž vůdci k agresi proti Československu mlčeli nebo se na ní přiživovali. Clintonova, Blairova a Solanova vstřícnost vůči albánské větvi mezinárodního islámského terorismu stála zatím životy Američanů při útoku 11. září 2001 a poté Britů v londýnském metru i Španělů ve vlacích u Madridu. Také další země trpí nejhoršími formami kriminality, jimiž ze své kosovské základny zamořuje Evropu mezinárodní islámský terorismus.

Mnichovský diktát měl podle svých pachatelů přinést „mír pro tuto generaci“, ale Winston Churchill právem varoval, že je jen začátkem něčeho ještě horšího. Dostane-li islámský terorismus stát v Evropě, byť pro začátek s omezenou suverenitou, půjde dále jako jeho nacistický vzor – mezi hesly Velkoněmecka a Velké Albánie je shoda více než slovní. Dále půjdou i jiní, a nejen známí evropští nespokojenci. Až bude třeba turecká menšina žádat oblasti Německa v nichž převládne, třeba čínská povýšení China Townů na svobodná města a kdoví co kdo jiný dalšího, vyžádá si zastavení populační agrese možná více obětí, než zastavení jejího vzoru ve II. světové válce.

Také tehdejší agresoři se oháněli právy národů. Právo jedněch národů na sebeurčení ale nestojí nad právem jiných národů držet svá historická území a vládnout na nich. Dovolit aby se přistěhovalectví - a v Kosovu dokonce přistěhovalectví řízené kdysi tureckými, italskými a německými okupanty - stávalo zbraní k odtržení území na němž přistěhovalci získali většinu, je smrtelnou hrozbou pro Evropu a nejen pro ni. Nové stěhování národů probíhá a jeho obětí se mohou stát i ti, kteří se nepoučili kam vede usmiřování agresorů na cizí účet a snaha využít je pro vlastní mocenské zájmy.

Ve jménu zachování svébytnosti Evropy a její obrany před pohlcením nově se vynořujícími silami je třeba trvat na suverenitě Srbska v Kosovu jako historickém srdci srbského území. Už současný statut Kosova je nelegitimní co by faktické porušení dohod o neporušitelnosti evropských hranic. Jeho formální odtržení nemůže být legitimní o nic více. Právem Srbska je a bude získat své území zpět jakýmikoli prostředky a povinností každého Evropana, jemuž není osud našeho kontinentu lhostejný, je a bude pomáhat v obnově jeho územní integrity.

Kruh občanů ČR, vyhnaných v roce 1938 z pohraničí

Ing. Slavomír Klaban, CSc, čestný předseda ČSSD, člen předsednictva ÚV ČSBS a čestný předseda Sdružení domácího odboje v letech 1992 – 2002

PhDr. Lubomír Boháč, úřadující místopředseda Společnosti přátel Jugoslávie v letech 1968 – 1970, člen předsednictva ČSBS a 1. místopředseda Sdružení domácího odboje v letech 1990 – 1998, člen poradního kolegia ředitele ÚDV od roku 1999,

MUDr. Ivan David, člen ÚVV ČSSD, ministr zdravotnictví v letech 1998-1999, ředitel Psychiatrické léčebny v Bohnicích

Ing. Jiří Vraný, historik, náhradník ÚVV ČSSD, předseda Komise politických analýz ČSSD v letech 1996 -2003