• Klause ale oslabuje, že jeho vlastní argumentace je často ideologická. Pokud by se člověk rozhodoval pouze na základě stoprocentní jistoty, zkrachoval by. V ekologii, politice, praktické ekonomii, i v životě.
• Zelená vize v sobě skutečně obsahuje potenciál totality či revoluční války. To je ovšem u podobných myšlenek vcelku normální. Je na demokratické veřejnosti, aby nalezla přípustnou míru. Nemyslím, že by to nedokázala. Pokud ano, je obrana demokracie před jakoukoli totalitou zbytečná, neboť pro ni jaksi chybí demokraté.
• Podle pana Žáka "je to právě demokracie, která ukázala obdivuhodnou neschopnost reagovat na změny, které překračovaly určitou mez jinak než návratem k totalitě nebo násilí nebo naopak bezbřehým liberalismem nebo dokonce nihilismem". Podobný vývoj opravdu není vyloučen. Takto formulováno to ale vypadá, jako by existovalo nějaké jiné zřízení či společenský systém, který by se s překročením "určitých mezí" vyrovnával lépe. Docela by mě zajímalo, o jaké zřízení či systém jde, protože já nic takového neznám.

Podle Štěpána Kotrby "Žák pouze upozornil na to, že peníze, nikoliv ideály a dobro vládnou tomuto světu." Možná upozornil. Ale jde o špatnou odpověď na špatnou otázku. Stavět peníze, dobro a ideály (včetně těch, které bychom my nepovažovali za pozitivní) do nesmiřitelného protikladu je stejně zjednodušující, jako žádné protiklady nevidět.

Demokracie a fašismus nejdou definovány tím, co od nich kdo očekává. Mohou být relativní, ale v Kotrbou popisovaném smyslu jde maximálně o relativitu jejich vnímání.

Uvedené argumenty je dobré si občas připomenout na obranu před zeleným fundamentalismem; ale jsou opravdu všichni stoupenci tohoto hnutí nesmiřitelnými fundamentalisty? Kotrba i Žák jsou vůči politice cyničtí a mají pravdu. Ale tento cynismus, je-li zralý, nevylučuje to, co Kotrba nazývá "romantickým idealismem." V tomhle směru, myslím, Václavu Klausovi trochu křivdí. A možná i sobě.