Oblé tvary potřebujeme. Jsou jednoduché, užitečné, přirozené. Vycházejí z přírody a k přírodě nás vrací. Sotva si někdo nechá vnutit hranatý příbor, hranatou sklenici, talíř, boty, oděv, vanu, toaletní mísu. Ne že by takové krámy neexistovaly. Někomu připadají jaksi zajímavé, ale -- jsou to věci - poněkud nepraktické. Zajímavé (?) je, že to, co je pro jednoho každého člověka tak nepohodlné a protivné, stalo se ve větším, nadosobním měřítku normou. Celá civilizace podřizuje pravoúhlému mustru, narýsovanému podle pravítka a úhelníku na půdorysu kříže a mříže a po vzoru vězeňské klece. To bylo a ještě údajně je moderní.

Americký génius Buckminster Fuller byl z těch vzácných architektů, vynálezců a designérů, kteří si znovu uvědomili, že Země je kulatá a lidé jsou živí tvorové. Tvořil podobně jako příroda, navrhoval a stavěl geodesické dómy. Např. americká armáda Fullerovy dómy používá třeba coby nejpraktičtější kryt a kamufláž radarů, jako je ten dnes v Pacifiku, zítra možná v Brdech.

Také architekt Kaplický vnímá svět, který je utvářen danými fyzikálními zákony a formován živly a podle toho formuje své ideje.

Národní knihovna uchovává výdobytky a poklady lidského myšlení a prospívá šíření vzdělanosti.

Protiraketový radar vyzařuje cosi, o čem skoro nikdo nic jistého neví, jsou pochybnosti o tom, čemu má sloužit, ale je mnoho důvodů obávat se, že vpodstatě škodí, nebrání, ale útočí.

Doufám, že o tom, co je U Nás třeba, nerozhodne jen silnější investor.