Včera jsem se dozvěděl, že tento list nestraní vládám, ani zájmovým skupinám, a že se v duchu romantických tradic západoevropského levičáctví z šedesátých let minulého století i britské Amnesty International zastává všech perzekuovaných, ať jsou v Británii, Česku nebo v Íránu. Francouzský prezident Mitterand s pražskými disidenty posnídal. Britský stát jim opatřoval peníze, někdy i práci a vždy celosvětovou publicitu. Problém je, že v Británii jsou lidská práva vnímána dodnes jinak, než v Česku a jinak, než v Íránu. V Británii jsou součástí lidských práv i práva sociální, země se řídí Sociální chartou a přesto jsou mnohdy všechna práva iluzorní, jak se i Jan Čulík mohl přesvědčit při segregačních opatřeních na londýnském letišti vůči českým Romům, které latentní rasismus a nepříliš sociální a štědrý stát český vehnal do lůna demokracie britské... Z Londýna je zase šupem posílali zpět. Iluzorní byla práva i těch, které britské speciální jednotky zastřelily v protiteroristické hysterii, ačkoliv se ničeho protizákonného nedopustili.

O asijských islámských republikách raději nemluvě, neboť bez zahraničních kontaktů - jak se ukazuje - by mnozí čečenští "národně osvobozenečtí" teroristé nepřežili. Své by mohli vyprávět senátor Štětina či "novinářka" Petra Procházková, jejíž vazby do Ingušska a Čečny byly značně nadstandardní. Dohoda o boji proti terorismu prezidenta Putina se Spojenými státy v rámci Rady NATO-Rusko zahrnovala i ukončení západní podpory čečenským separatistům a umožnění pacifikace odboje v regionu. V rámci těchto dohod byla pak vyhoštěna i Petra Procházková. Byl legitimním bojem proti ruským okupantům masakr v Beslanu či teror v Moskvě? V Ingušsku či Čečně je právo šaríja součástí kultury se všemi z něj plynoucími závazky a tresty. Stejně tak bylo pohrdání nemanželskými dětmi či monogamie součástí evropské kultury ještě před půl stoletím a v některých zemích je dodnes. V ateistickém Česku je skoro sedmdesátiprocentní rozvodovost... V Polsku, které se stalo součástí Evropské unie, je i přerušení těhotenství zločin.

Stane se Jan Čulík aktivistou a bude odsuzovat prodej stíhaček režimu, ve kterém ženy nemají volební práva a nárok na své děti a ve kterém je onen netolerantní, "teroristický" vahhábismus státním náboženstvím? Ve kterém popraví zanedlouho dvanáctiletého chlapce? Podle Británie i USA je (narozdíl od Íránu) Saúdská Arábie spolehlivým obchodním partnerem i spojencem v boji proti "terorismu", ačkoliv v praxi financuje nejextremističtější madrasy a mešity i v Evropě. Podle islámského práva, jaké platí v Saúdské Arábii, mohou příbuzní oběti vraždy přijmout finanční náhradu za smrt svého blízkého namísto popravy viníka. Pokud se rodiny nedohodnou a nebo odsouzený se nemá čím vyplatit, popravuje se v Saúdské Arábii stětím ostrým mečem na veřejném prostranství. Británii to nejspíše nevadí. Proč také?