Kdyby šlo jen o percentuální přírůstek, člověk by si mohl myslet, že německé ženy mají v roce 2007 mnohem lepší postavení v německé ekonomii než v roce 1995, a je to taky pravda. Přesto se jich však i dnes jen málo z nich dostane alespoň ve větších firmách do managementu, a když už, tak vlastně jen do středního a ne do vrcholového.

Podle Spiegelu Online prokázala Hoppenstedtova studie 225.000 firem, že šéfové podniků jsou v Německu v podstatě jen muži. Ve velkých firmách ženy ostatně zastávají jen 11,8 vedoucích míst, v podnicích malé a střední velikosti alespoň 17%. Když jde o vyšší management ve velkých firmách, ve vysokých funkcích je jen 7,5% žen a jen 3% žen jsou ředitelkami těchto podniků.

Důvodem, že ve středních a malých firmách 9,4 nebo 7,5% žen manažery, je vlastně jen to, že často jsou v těchto případech tyhle ženy zároveň jejich majitelkami. A podle německého Federálního statistického úřadu bylo v roce 2006 30% těch osob, které založily nové firmy, firem, byly ženy.

V BL jsem pod titulem 'Rovnost před zákonem, rozdílnost ve výplatě, anebo Lehce dokazatelna diskriminace' poukázal na to, že jsou ženy ještě dnes už na začátku své profesní kariéry ve srovnání s muži diskriminované. Co s toho vychází? Alespoň v Německu by se ženy po krátkém sbírání zkušenosti a získávání praxe, měly osamostatnit a založit si svou vlastní firmu. Bohužel je tomu ještě tak, protože by bylo mnohem lepší pro firmy i pro společnost, kdyby v Německu - a nejen ve Německu -- lidé dostávali pracovní zařazení podle znalostí a schopností a ne podle pohlaví. Zákon na to existuje, ví se dokonce o tom, ale zatím je to ženám jen málo platné.