20. 6. 2007
Co je otroctví a kdo jsou otrociPolemika s článkem Lukáše Rázla "Levicové otroctví" Pan Lukáš Rázl se rozhodl rozmnožit řídké řady pravicových autorů, podporujících pravicové názory u nás. Protože nemá vlastní nosné myšlenky, použil oblíbenou metodu. Obořil se na toho exponenta levice Víta, který leží v žaludku všem jemu podobným. |
A jako všichni ostatní to dělá jednoduše a vloží mi do úst něco, co jsem neřekl. Pane Rázl, já jsem nikdy neřekl, že "pracujeme-li všichni, pak si všichni musíme býti rovni v bohatství", ani že "nejsme-li si rovni v bohatství, pak je to, volně dle pana Víta, "důsledek oloupení pracujícího lidu kapitalisty". To jste si vymyslel. Ale dobře se proti tomu argumentuje, že? Na rozdíl od druhých autorů přišel pan Rázl s novými objevnými myšlenkami. Nejlepší je ta , že "práce" není zdrojem většiny našich "statků" či "bohatství". To je skutečně objev. Bohužel - pan Rázl neřekl, co je tedy zdrojem bohatství. Já jsem o tom dlouho přemýšlel, ale nenašel jsem nic jiného, než že někomu létají zlaté nugety do úst. Jinak to nejde, protože i zlatokopové museli pracovat. A signifikantní na věci je to, že i na Klondyku zbohatli více všelijací obchodníci, než zlatokopové. Další objevnou myšlenkou je, že "nerovnost, v tvorbě bohatství mezi lidmi, nepramení z vůle kapitalistů, kteří si chtějí "bezpracně žít na vysoké noze" (Vít), ale, je důsledkem "Božího řádu". Zatáhnout do takové diskuze boha, je novum. Já si z bible pamatuji jen, že "spíše projde velbloud uchem jehly, než boháč do království nebeského". Proč nepřijde boháč do království nebeského, když ke svému bohatství přijde poctivým způsobem? Že by už autoři bible věděli, že k velkému bohatství poctivě přijít nelze? Panu Rázlovi se nelíbí v našem státě. A asi by se mu nelíbilo ani v Topolánkově státě, když říká : "Tak jako nevolníci musíme každý z nás pro naplnění potřeb rozpočtu tohoto státu odpracovat 110 pracovních dní. Z nich je ale plných 44 dní odpracovaných jen ze solidarity pro druhé". To je ovšem zločin, pracovat 44 dní na podpory v nezaměstnanosti, na mateřskou dovolenou, příspěvky pro invalidy, slepce, možná i na vzdělání cizích dětí. Protože peníze nerostou na stromě "zbývá jen konfiskace plodů snažení a práce pilných a úspěšných. A sem patří i progresivní zdanění." To není nic nového. Jen evergreen všech pravičáků. Ani další návrh řešení není nic nového. "Existuje vůbec nějaké "spravedlivé" přerozdělení bohatství"? ptá se pan Rázl a sám si odpovídá : "Kdo nadprůměrně spotřebovává (konzumuje), nechť i za to nadprůměrně platí. Oceňujme činnosti vytvářející bohatství (snižujme daně ze zisku) - a trestejme plýtvání bohatstvím (užívejme daně z přidané hodnoty)". A je to tady zase. Evergreen pravičáků na pokračování. Už mě nudí stále vyvracet tyto zvrácené názory. Pane Rázl, přečtěte si moje staré články, abyste se dozvěděl, že není možné zavést nulové daně pro bohaté (pilné a pracovité) a zároveň je přesunout ve formě DPH na chudé -- (líné a hloupé). Pan Rázl mě nařkl, že biji na poplach proti "modrému snu liberálů" argumenty z roku 1948. Ale to není nic špatného. Minulý režim byl podle vás zločinný, ale komunistické myšlenky zatím zločinné nejsou. Jsou to totiž myšlenky a sny milionů dělníků celého světa, kteří si spravedlnost museli vybojovat za velkých obětí. Ti, kteří nechtějí platit daně, neváhali zabít každého, kdo chtěl zlepšit postavení dělníků. Namátkou mě napadá Rosa Lucemburgová, Karl Liebknecht, Sacco a Vanzetti a tisíce dalších. Cesta za spravedlivější společností je pokropena jejich krví, a jejich krev je i na rukou jejich nepřátel a vrahů. |