19. 4. 2007
POZNÁMKA NA OKRAJ:Demokracie a tržní hospodářství, aneb Konec ideologie neideologického života společnostiVýčitka že je někdo obětí ideologického myšlení, je součástí každodenního politického života. A ten, kdo tu výčitku používá, si často myslí, že právě on sám je na ideologickém myšlení nezávislý. Je to jistě to chyba myšlení a chyba počínání, když jde o prosazování politických idejí v každodenním životě. |
Byla to přednáška profesora Michaela Th. Grevena na hamburské universitě, která mě přiměla, abych začal přemýšlet o nezávislosti na ideologickém myšlení. Tématem té přednášky bylo politické myšlení 'osmašedesátníků', to jest jedné mytologické skupiny hlavně německých studentů, která tak vůbec nikdy neexistovala, jak se o ní potom mluvilo. Ale o to dnes nejde, jde o to, že byl citován C. Wright Mills z roku 1960, který v 'dopise nové levici' (Letter to the New Left) psal o konci ideologie, která mluví o tom, že ideologické myšlení skončilo (end-of-ideology-ideology). Tak co na to dnes? A co na to ohledně demokracie a tržního hospodářství? Že byla myšlenka demokracie ve starém Řecku spojena s faktem, že v té tehdejší společnosti žili otroci, kteří neměli nic, ale vůbec nic do politiky co mluvit, to se samozřejmě ví, že však pojetí demokracie podle myšlení většiny západních politiků nezahrnuje svět práce, na to se už tak často nemyslí. V Německu máme ale právo spolurozhodování pracovníků u velkých firem, avšak to stále zpochybňují ti, kteří s tím mají co dělat, a daleko víc asi ještě ti, kteří s tím v každodenním životě nemají nic co dělat. Že to je ale ideologické rozhodnutí, jestli demokracie má nebo nemá existovat na pracovišti, o tom nikdo vlastně nemluví, a když o tom někdo mluví, tak dost rychle někdo jiný přijde s výčitkou, že by to bylo marxistické. To je ale méně důkaz omylu, více je to důkazem bezdůvodného ideologizování, nebo dokonce i intelektuální blbosti. Trochu jinak už je to s tržním hospodářstvím. V té souvislosti se alespoň mluví o tom, že se politické systémy liší podle toho, jak silně berou v úvahu sociální problémy, a to ne v důsledku osobní velkorysosti, ale na základě sociálních a ekonomických práv. U toho se ale někdy zapomíná, že tržní hospodářství, ať už s volnotržním nebo sociálním uspořádáním, je samo o sobě otázkou existující ideologie. Příklad? Příklad, prosím... Když Vám kapitalista říká, že trh musí být volný a demokracie nemá v podnicích hrát žádnou roli, tak má na to z hlediska své ideologie plné právo, právě tak, jak když Vám říká komunista, že jeho strana má být vedoucí silou, že straníci proto mají právo na lepší pozice a že žádná forma tržního hospodářství se nedá s jejích ekonomickým systémem sloučit. Jiný příklad, na který se bohužel na světě většinou zapomnělo. Vy ale možná znáte ještě jméno Ota Šik, nebo ani ne? To byl český ekonom, který kolem roku 1968 vyvinul teorii 'třetí cesty', v níž bylo majetkoprávní myšlení socialistického systému spojeno s myšlenkou tržního hospodářství. Co to bylo? Jasně, z myšlenky se stala ideologie, protože šlo o to, že nový systém měl být 'nejlepší', ačkoli pro jiné ekonomy by zřejmě mohly být 'nejlepší' jiné systémy. Ten Šikův systém ale byl podle mého velice zajímavý, a právě proto se o něm už moc nemluví... |