Uvedená úvaha mně přivedla na starší problém, který již pár let registruji a považuji za ostudu.

Téměř každá země se chlubí něčím ze své národní kuchyně. Dnes téměř všichni cestují, tak si odpustím jakýkoliv příklad ze zahraničí. Vzpomínejte sami, co vám kde chutnalo a co jste si třeba přivezli ze zahraniční cesty domů. I dobrý pokrm je dobrým suvenýrem.

Znojemské okurky jsme jaksi prošustrovali. Podobných příkladů by se asi našlo víc. Přemýšlejte a napínejme paměť sami.

Zaměřím se na knedlíky. Od maminky a dle zkušenosti z mnohých návštěv, též skoro od každé manželky nebo milenky navštíveného, dostanete konstantní -- lepší, dobrou, slušnou kvalitu houskového knedlíku. Od rozvedeného kamaráda, když na to přijde, dostanete, je-li bez ženského prvku momentálně, či trvale, dobře jedlý standard vyrobený z pytlíku -- čtyři porce cca za dvacku v Kč.

Problém nastane v ostatních případech. Tedy tam, kde domácí kuchyně nefunguje. Velkovýrobu knedlíků kapitalismus nezahubil, i když jinde řádí jako pominutý. Knedlíky míjí. Bohužel. V úvahu důkazu přicházejí tři příklady: dva ze společného stravování, tj.: a/ hospoda, b/ tzv. závodní jídelna a c/ vlastní nezkušenost, když si tovar ( o polotovaru hovořit nelze, neb k vlastnímu užití stačí nic víc než nahřátí v páře) koupíte hotový. Obě z prvních variant, dnes v soukromých rukou, tudíž snad se snahou vytvářet i spokojenost zákazníků. Naivita.

Firmy, zabývající se houskovými knedlíky, jsou schopny cca zachovat historický tvar. Forma tedy jakž, takž dobrá, ale co je šišky obsahem, to už je jiná. Molitan bez přísad znáte? Napohled určitě, chutnat by to nenapadlo nikoho. Namočen do omáčky, průmyslový knedlík, k čemuž je houskový knedlík určen především, se stává tím molitanem jen v lepším případě. Jinak je o hmotu konzistence čehosi a chuti odtažité. Ztrácíte knedlík své konzistence a stáváte se lovcem rozbředlého těsta. Těsta s omáčkou byť sebelepší, těstem definitivně znehodnocenou.

Česká společnosti pro jakost, zde je prostor pro aktivitu. Prosím. Aby euforický cizinec přešedší Karlův most a vypivší panáka becherovky a pár piv nepojal myšlenku pohostit v zemi svého původu knedlíkem, který v Česku nestihl ochutnat, své přátele. Koupí a přiveze předpřipravený knedlík a ostudu nevyčistíš. Chtěl bych vědět, zda by některý z šéfů firem zásobujících nás šiškami tzv. houskových knedlíků (které mimochodem housku vesměs nikdy neviděly) byl takový odvážlivec a na návštěvě u přátel v zahraničí otevřel své zavazadlo, vyndal z něj v celofánu zabalenou šišku a s úsměvem na tváři a hrdostí v hlase předal paní domu houskový knedlík se slovy "to je náš národní pokrm". Spíš by přibyl pár lidí, kteří by si po ochutnání pomysleli něco o pronárodu, pokud by o Češích nic víc nevěděli.

Troška přehánění na závěr. Jak by bylo možno chtít uspořádat Olympiádu, když by pro její návštěvníky nikdo neuměl uvařit český národní knedlíkový pokrm.

Pozn.: omlouvám se případné výjimce, tj. výrobci, který houskové knedlíky umí a rád se seznámím.

Slibuji, že příště už budu ptát na téma, o kterém se moc nepíše. Např. Topolánek říká, že na projekt (tvar) Státní knihovny si zvyká.

Z dějin známo, že se zvyká postupně i na šibenici. Gusto nebo dišputát. Záleží zda pro či proti.