Je to stará historka, o níž asi každý otec někdy něco slyšel, o níž si ale pomalu všichni myslí, že se jim osobně nikdy nemůže stát. Mluví se však o tom, že u pěti až deseti procent všech dětí se otec mýlí, když si myslí, že je skutečně otcem svých dětí. Pro některé nich později vyjde najevo, že s tím otcovstvím byl omyl, že převzali jen roli otcovskou - a to někdy ani ne dobrovolně, ale jen protože ta příslušná matka tak přesvědčivě lhala.

Z důvodů rozšiřující se nejistoty mužů a jejich někdy podivně působící tendence se neustále prezentovat v televizi se v Německu otázka otcovství stala tématem odpoledních vysílání některých německých televizních stanic. Divní lidé se tam nechají informovat před obecenstvem, jestli jsou otcové dětí, o něž se starají, nebo ne...

Že to je s otcovstvím už dlouho taková nejistá věc, to dávno chápali alespoň staří židé. Žid je ten člověk, který má za matku židovku. Kdo je otcem, to nehraje žádnou roli. To se Vám může zdát podivné, ale bylo a je to ještě dnes jen příznak moudrosti těch, kteří to pravidlo založili.

V Německu ohledně důkazů, zda někdo je či není tělesným otcem, existuje vlastně fraškovitá situace. Muži, který by chtěli před soudem popřít své otcovství musejí mít konkrétní důvody pro své podezření. Důvodem by bylo například, že mají věrohodné svědky na to, že neměli sexuální styk s matkou v době plození, že žili v té době prostorově odděleni od matky, nebo že byli v té době neschopní ženu oplodnit. Teprve v těchto případech má soud možnost přikázat test otcovství. Kdyby ale muž neměl ty důvody, měl ale záporný výsledek testu otcovství, mohl by s tím něčeho docílit před soudem pouze poud, pokud by dítě nebo matka předem souhlasily s takovým testem. Potají udělané testy nemají před soudem význam, protože takovým testem by se otec provinil porušením práva osobnosti dítěte.

S toho vychází, že by bylo možné, že domnělý otec, který už není ženatý s matkou dítěte a který ví stoprocentně, že není tělesným otcem toho dítěte, zůstane podle práva otcem a je nadále povinen platit alimenty. Kdyby člověk chtěl hnát tu věc do krajnosti, tak by bylo možné, že se ta matka mezitím vdá a žije se skutečným tělesným otcem toho dítěte a že že s oběma z nich v jedné domácnosti.

Je nám ovšem jedno, jak vysoký je procentní podíl těch, kteří si myslí, že jsou otcem a že by se jim něco takového nikdy nemohlo stát. Jako dítěti ne a jako otci už vůbec ne! Věříme v to. Stoprocentně! Nebo snad zrovna Vy patříte k těm, kteří pomýšlejí na test DNA kvůli objasnění svého otcovství? My přece ne, anebo ano?