1. 2. 2007
POZNÁMKA NA OKRAJ:Ochrana životního prostředí, průmysl a politika, aneb Co umožní, aby dál rostly zisky?V Bruselu zodpovídá za ochranu životního prostředí komisař Stavros Dimas. Trvalo mu to, ale teď konečně si prý myslí, že by bylo na čase, aby si vyměnil auto. Už nechce, aby ho vozili v mercedesu, ale ve více ekologickém japonském autě zatím neznámé značky. Četl jsem o tom ve Spiegelu online a musel jsem se zpočátku smát, protože jsem si uvědomil, z jaké nicotnosti se dá zase jednou udělat zpráva. A také jsem se podivil, že se Dimas vůbec odvážil dosud používat takový vůz, že je tak drzý, že mu nepřijde nutné, aby používal ekologičtější způsob cestování. Potom jsem ale pomyslel na politiky a na jejich myšlení, na jejich smysl pro svou důležitost, připomněl jsem si sen nejen kluků, ale pánů všech generací, pro něž je automobil symbolem statusu, a pochopil jsem, jak výměna automobilu musí být v očích toho člověka nesmírně důležitá a jak hrozná je ta hrozba. |
Ano, Dimasovi jde o ochranu životního prostředí, o výfukové plyny. O těchto detailech ale tady v této poznámce nechci informovat, chci však poukázat na to, že průmysl reaguje jen na politický tlak, a to nejraději osobním závazkem, který se nemusí splnit, na možnost vydělat zisk, avšak ne na možnost udělat jen tak něco pro životní prostředí. Pamatujete taky ještě ty časy, kdy v Japonsku lidé museli na ulicích nosit dýchací ochranu? Vzduch ve velkoměstech byl tehdy tak špatný, že jinak hrozilo nebezpečí omdlení na ulici. Průmysl tehdy věděl o katalyzátorech, nejen v Japonsku, ale i v Evropě, ale rozhodování automobilového průmyslu mezi zdravím lidu a náklady na investice bylo jasné. Lidé si dál měli kupovat dýchací ochranu. Tehdy japonští politikové jednali. Lhůta, po které už nebylo povoleno prodávat vozy bez katalyzátorů byla krátká, podnikatelé zuřili, ale stačili to, k nevýhodě výrobců té dýchací ochrany. A co se stalo v Evropě? Co myslíte? Ano, nejdříve nic. Dobrovolně průmysl jen protestoval proti zavádění katalyzátorů. Pamatuji na to, protože jsem měl tehdy nabídku, pracovat pro světoznámou značku jako specialista na public relations. Zajímavá nabídka! Ale myslíte, že bych mohl nebo dokonce měl chuť, ekonomickým novinářům vykládat, že ten nesmysl má smysl? Neměl jsem chuť. Pokračoval jsem proto na své cestě, ale nebyl to naposled, co jsem se divil. Léta potom lidé věděli, že se freony dají dobře používat na chlazení v ledničkách, ale že jejich používání velice škodí životnímu prostředí. Freony se neměly dostat z uzavřeného okruhu v ledničce, ale při šrotování lednic to bylo víceméně normální. Byl to velký problém. Všichni o tom věděli. A malá východoněmecká firma vynalezla systém, který nepracoval s freony. Konkurenti systém nechtěli a nechtěli převzít. Žádný ekologický argument je nemohl přesvědčit, měli pořád spoustu argumentů, proč to nemá smysl. První lednička s novou technologií pak přišla na trhu a s doporučením od Greenpeace. Poptávka po výrobcích té malé firmy byla ohromná, takže ohromila i její konkurenty, kteří v krátké době změnili evropskou produkci a hrdě začali používat nové technologie, ne na export do Afriky, ale v Evropě, tam, kde mohli počítat s tím, že lidé vědí, o co jde, a že mají alternativu, jakou ledničku si chtějí koupit. Tentokrát jde zase o automobily. Prý některé firmy nepřestanou s nevýnosnou výrobou malých vozů, aby měly lepší výsledek emisí výfukových plynů přes celý vozový park. Začali u komisaře Dimase demonstrovat proti ekologickým opatřením. Je to jasné, kdo by to nedělal? Lepší by bylo ale, kdyby začali myslet na to jak docílit nižších emisí u všech vozů, a to hned, Protože, když komisař Dimas už pohrozil, že si vymění vůz, tak to jde do tuhého - a to teď už ne pro životní prostředí, ale pro automobilový průmysl... |