Po pokleslých šarvátkách politiků během několika předchozích předvolebních období se nelze čemu divit. Na ně totiž navazovaly v minulých týdnech zvučné hlasy našich poslanců vyslovujících nestoudné podpásové argumenty vůči politickým oponentům zejména při parlamentních soubojích. To postupně znechucení občanů při jakékoli zmínce o politice jen zvyšovalo. Rozladěnost i těch nemnoha, kteří se snažili chápat situaci před obecními a senátními volbami s nadhledem, narůstala. Co by se asi bývalo muselo stát, aby po hulvátských vystoupeních politiků, které jsme mohli vidět např. v televizi, do volebních místností při obecních a senátních volbách přišlo více voličů...

Jaké jsou tedy zdroje současného marasmu? Zamysleme se nejprve nad těmito názory:

"...Stát je především obranou společnosti proti anarchii. Proto vznikl. Jako lepší zajištění osobní bezpečnosti, než je boj všech proti všem. Moderní stát zajistil navíc k tomu základní materiální a kulturní potřeby společnosti... Pokládáme za své právo, nezadatelné lidské právo žít dobrý a zajištěný život. Miliony lidí však odmítají platit nevyhnutelnou cenu. Jsou líní dodávat mozku víc potravy a zapínat víc jeho okruhů. Nejsou však líní nadávat od rána do večera. Komu? Především politikům. Správcům státu, který nedodává řádné zboží, zaručené jim nezadatelnými právy.

Moderní člověk, i v nejliberálnějších režimech volného trhu, si tak zvykl na samozřejmost státní péče... Jestliže občané volí vedení státu s pocitem nebo přesvědčením, že stejně nebude za moc stát, že politika je svinstvo a nikdy nic jiného nebude, pak demokracii zvoní umíráčkem. A nejhorší vysvědčení tím občané dávají sami sobě. Politikové jsou totiž jen jejich zrcadlem, v nich se dívají na sebe samy..."

Povšimněme si dále, jak politici všech stran argumentují, zda vůbec řeší problémy a správu našeho státu. Zjistíme, že nula od nuly pojde. Těch několik zdánlivě věcných témat je jen doplňkem osobních útoků, pokud možno co nejméně kultivovaným způsobem formulovaných.

V současnosti se jedna naše politická strana obává, že je ve státě ohrožena demokracie -- avšak pozor: "...Demokracie má řadu předností; pěstování skromnosti v občanech však mezi ně nepatří. Spontánní koroze svobody svobodou probíhá všude. Korozní "chemikálií" jsou rostoucí práva zájmových skupin a menšin na úkor základního práva většiny..." Další strany zase brání zájmy "dolních deseti miliónů" -- opět pozor, všimněme si, čeho zcela viditelně zneužívají: ... Lepší a bohatší materiální život je příjemná věc a teoreticky by měl vést k růstu spokojenosti. Je však také úrodnou půdou pro jednu z hybných pák života společnosti: pro závist. Závist se dnes odívá do morálního hávu rovnosti a základních práv člověka..."

Svoboda občana je při každé příležitosti skloňována ve všech pádech. Ale osobní odpovědnost za věci veřejné zdůrazňují politici zřídka nebo pouze nic neříkajícími frázemi. Politici všech stran by měli co nejvíce omezit (byli by však potom úspěšní?) působení na podvědomé zdroje lidských sobeckých emocí ("...Lidstvo nemůže udělat horší chybu než zapomínat, že člověk se svou podstatou nemění. V jakékoli společnosti, i sociálně sebespravedlivější a sebehumánnější, budou přicházet na svět stejné děti jako v cromagnonských jeskyních... "). Nesmírně důležité je proto si neustále uvědomovat, že "...zvyšování osobní svobody a současné snižování osobní odpovědnosti je cesta k rozvratu společnosti..."

Takový postřeh jsme však od našich politiků snad nikdy jasně neslyšeli! Částečně může být čestnou výjimkou Václav Havel, ale co ten už si za podobné názory užil výsměchu!

Vztah občanů k politice je patrně všude obecným jevem, jelikož "...nedůvěra k politikům a nespokojenost s vládou je nedílnou součástí politické filosofie moderního občana demokratických zemí. Zapadá plně do atmosféry oblíbené životní filosofie skepticismu, odcizení a zhnusení... V míru musí vláda krajně opatrně ohmatávat svou cestu lesem lidských práv a skupinových zájmů -- vydávaných vždy za záležitost vysoce morální, i když jde jen a jen o peníze -- a hledat skulinu nejmenšího odporu. Bez odporu to nejde nikdy. Volič nakonec rozhodne o tom, který politik si nadělal nejméně nepřátel." Zlatá slova! Tuto zkušenost už bohužel máme mockrát ověřenou.

Co tedy s našimi politiky? Máme je všechny úplně zatratit? Máme vyřadit politiku, náš zájem o věci veřejné dát pouze na okraj našich životů? Máme jen pasivně vegetovat ze dne na den, s nějakým tím žvancem a pivem, s Bleskem a Vyvolenými, o naše politiky se zajímat maximálně jen šmírováním v jejich soukromí a stěžovat si na všechno? Vždyť je jasné, že "... forma politického systému vysvětlí zde pramálo. Je jediné vysvětlení, ať jakkoli trapné a pro romantickou demokratickou ideologii těžko přijatelné: v poctivosti politiků se obráží poctivost lidu."

Snažme se proto aspoň některé politiky pochopit, pokusme si připustit jejich dobré úmysly, vžít se do jejich úsilí, protože "...Politika je neustálá volba mezi zly; je to její podstata. V demokracii stejně jako v diktatuře. Svobodný politický systém má však zabránit vzniku neúnosného zla. Každým svým činem politik někomu ubližuje... Dobrý politik se snaží vřadit různá svatá sobectví do zájmu celé společnosti a sladit je aspoň tak, aby výsledek neskřípal příliš hlasitě..."

My, občané a voliči jakéhokoli politického zaměření, jakéhokoli vidění světa, nesmíme podlehnout rozladěnosti a přestat se o společenské dění zajímat. Je třeba si uvědomit, že rozumné uspořádání společenských systémů řešily a cesty k slušným životním podmínkám lidského společenství promýšlely a v praxi mnohdy krvavě vybojovávaly všechny generace na všech kontinentech dávno před námi. Nic nového pod sluncem, jen my jsme veřejný politický život se všemi klady a zápory nepoznali díky několika desetiletím absence demokracie -- a převážná část naší střední a mladé generace je proto z toho dění na politické scéně plna údivu.

A nyní důležitá otázka: jak získáme dobré politiky, kteří budou občanům a své zemi sloužit? "Odborné studium pro politiky neexistuje a ani nemůže existovat. Záběr politického řemesla je příliš široký; jeho nejvyšší stupně vyžadují přehled o všem dění lidské společnosti. ...Snaha prospět celku, udělat pro svou zem něco dobrého vytváří teprve politika z politikáře, manipulanta a zástupce úzkých skupinových zájmů..." Přiznejme si tedy východisko, že "...je jediná cesta přípravy dobrých politiků: výchova slušných a vzdělaných lidí. Politické strany a demokracie jsou rubem a lícem téže mince."

Připusťme, ač je to podle našich zkušeností k nevíře, že "...žádná lidská činnost nevyžaduje takovou mnohostrannost talentu, jako být dobrým politikem a zároveň morálním člověkem."

Na závěr: Autorem všech výše citovaných myšlenek zdůrazněných kurzívou včetně nadpisu je vzácný a moudrý člověk, náš krajan, vážený vědec v Kanadě Jiří Krupička (nar. 1913, citováno z jeho knihy Renesance rozumu, Čs. spisovatel, 1996).

Lze předpokládat, že by se k jeho názorům některý z našich politiků -- zejména teď po obecních a před takřka jistými předčasnými volbami do Sněmovny -- přihlásil a nebo je vzal vůbec na vědomí?

Autor je členem SNK Evropští demokraté Brno