1. 11. 2006
Povolební dotazJsem obyčejný starý člověk, důchodce se slabě podprůměrným důchodem a nezajímám se příliš o politiku. Snad proto mě uniká, v čem spočívají povolební problémy se vznikem nového vedení státu, píše Jiří Vlasák z Kolína. |
V zákoně jsou jistá pravidla, v minulých měsících mnohokráte citovaná prakticky ve všech sdělovacích prostředcích, jak se má postupovat po volbách. Dovoluji si to stručně a snad správně popsat. Tedy nejprve vznikne nová poslanecká sněmovna, předseda současné vlády podá demisi k rukám prezidenta, ten ji přijme a pověří vládu řízením státu do doby, než bude ustavena vláda nová. Potom pověří předsedu vítězné strany sestavením nové vlády. Podle mého názoru toto může trvat za normálních okolností nejvýše týden. Nový předseda vlády představí svojí vládu prezidentovi a ten ji jmenuje. Tím končí vláda minulá. Za předpokladu, že nově jmenovaný předseda vlády je již předem připraven, může toto trvat také týden. Připravenost nového předsedy vlády vidím v tom, že má nějaké dohody s budoucími ministry a ne, že by snad vyhlašoval konkurs ve smyslu:" Kdo se chce stát ministrem ať se dostaví dne toho a toho do Prahy." Nová vláda dostane měsíc na vypracování vládního prohlášení, se kterým předstoupí před poslaneckou sněmovnu a požádá o důvěru. V případě, že důvěru nedostane, předseda ihned podá demisi a postupuje se stejně jako v případě prvním. Bez dlouhých průtahů, nejjednodušší je pověřit sestavením vlády předsedu druhé nejsilnější strany. Když selže i tento pokus, navrhuje předsedu vlády předseda poslanecké sněmovny. Když selže i tento pokus, prezident poslaneckou sněmovnu rozpustí a vyhlásí nové volby. Podle mého laického názoru se toto dá stihnout za nějaké tři, případně čtyři měsíce. Ale to se musí chtít a postupovat podle platné normy. Tady po volbách vznikla situace -- dohadování dvou bubáků. Bodrý Valach pan Topolánek, omámený výsledkem voleb hlásá: "Já jsem vítěz . beru vše." Pan Paroubek, kterého si děti, pokud čtou denní tisk nebo sledují TV, musí představovat jako zarostlého, umouněného chlapa s rohama, který má místo jedné nohy kopyto, zase hlásá, že pan Topolánek zas až tak jasně nezvítězil. Prostě tahačky zleva doprava a zpět. Tím trpí všichni, jenom ne páni politici. Dva draci proti sobě, oba nasupení, oba prohlašují - spolu? Nikdy. To by byla zrada na voličích. A přitom dole, v menších místech, než je Praha, spolu již mnoho let pilně spolupracují lidé z různých politických stran, jsou schopni se dohodnout a místo, kde působí a hlavně žijí, prosperuje a jde k lepšímu. Je to asi tím, že ti lidé v tom místě žijí a tedy dobře vědí kde je tlačí boty a asi jim také nejde ani tolik o korýtka. O dnešních politicích se velmi přesně vyjádřila paní A. Dvořáková, předsedkyně Čs. svazu bojovníků za svobodu ve svém projevu 28. října. Co je pro mě nepochopitelné a na co se vlastně chci zeptat: proč si ti dva nafoukaní panáci z nejsilnějších stran nesednou a nezačnou licitovat. Po volbách je jasné, že polovina voličů chce něco jiného než polovina druhá. Tím, že budou nuceni volit znova, se mnoho nevyřeší, jenom daňoví poplatníci vyhodí další miliony a další volby. Miliony, které by se daly využít jinde a užitečněji. Je jasné, že v příštích letech je nutné provést řadu nepopulárních změn. Důchodová reforma, zdravotnictví, školství, zemědělství , je toho požehnaně. A bude to bolet. Proč to lámat přes koleno po jedněch volbách. Musí se to udělat, tak to tomu národu naservíruji pěkně pomalu, s klidem a on to spolkne jako všechno před tím. Mnoho lidí zná karetní hru zvanou " Dudák". Kdo ji zná, ten ví, že když má někdo v ruce svého trumfového svrška a jednu menší cizí kartu, prohraje. To přesně teď má v ruce pan Topolánek. Zbývá mě už jenom otázka, kdo je vlastně vinen tou situací, která v zemi panuje. Já si myslím, že největší vinu na této situaci nese pan Klaus. Jeho nepochopitelná rozhodnutí, která podle mého názoru dělat nemusel, zbrzdila celé jednání o několik měsíců a k ničemu nevede. Přitom má k dispozici zákon. kterého se mohl a měl držet a nikdo by nemohl říci ani popel. Nechápu ani, proč nechce pověřit druhým pokusem o sestavení vlády pana Paroubka, když denně slyšíme na pana Paroubka a ČSSD to nejhorší z nejhoršího. Že by v koutečku srdíčka pana prezidenta hlodal červíček, co kdyby se to tomu Paroubkovi podařilo a jeho vláda prošla? To je na mašli. Delší dobu se připravuje zákon o odluce církve od státu. Já bych si dovolil ten návrh rozšířit o Prahu. Prostě odluka Prahy a církve od státu. Ona totiž Praha žije svým vlastním životem a ten asi milion obyvatel nemá představu o tom, jak žije těch devět zbývajících milionů lidí v jiných městech, jak žijí na vesnicích. Tam přijde oběd poněkud dráže než v poslanecké sněmovně.. A těch tři sta vyvolených, přesněji zvolených, kteří se přes politiku do Prahy dostanou, brzo zapomíná odkud že přišli. Ještě závěrem. Přečetl jsem si článek pana Víta o filmu "Únos". Asi opět dostane co proto. Nemá to pan Vít lehké. Mimochodem -- po několikerém odvysílání "Třiceti případů majora Zemana" a nyní "Čtyř z tanku a psa" čekám, jestli se na obrazovce neobjeví "Sedmnáct zastavení jara". Byl to docela slušný seriál a myslím si, že ani ne moc ideologický. |