Jeden z mých důvodů je pekuniární a uvádím ho s přimhouřeným okem: od té doby, co dodržuji předpisy, jezdím za 5 litrů nafty -- s dvoulitrovým motorem common rail. Ale důvodů a vážných je mnohem, mnohem víc: za dvě cesty na Slovensko a na Jižní Moravu jsem se po létech ani jednou neocitl v riskantní situaci, způsobené nějakým velice spěchajícím a bezohledným kolegou. Obtěžovali mě jedině tzv. nálepkové, tj. řidiči, kteří se vám například při předjíždění kolony nákladních aut nalepí na zadek a ti drzejší ještě blikají. Podotýkám, že jezdím na povolené hranici, při předjíždění ji lehce, cca o 5-10% překračuji, více k tomu v níže umístěném fejetonu Právem dražšího.

Přesto jsem s něčím nespokojen: za celý ten měsíc jsem nespatřil jedinou silniční kontrolu a ani jednou jsem neviděl, že by policie měřila rychlost, a už vůbec ne na dálnici, když se kolem mě řítili nálepkové. V Praze na Maltézském náměstí jezdí denně desítky řidičů jednosměrnou ulicí v protisměru -- velká většina z nich jsou diplomatická auta -- ale ještě jsem neviděl, že by se tam za některé zaparkované auto usadil policista a trochu jim to zošklivil.

Pokusil jsem se o to sám, když jsem jel správným směrem a náfuka v džípu na mě blikal, abych ho pustil. Nepustil jsem ho a navrhl, že zavoláme policajty, jestli je s tím nespokojen. Několik minut jsme stáli příděmi k sobě. Válku nervů jsem prohrál, protože za mnou se nastřádali tři řidiči a netrpělivě troubili. No a zrovna s tím nálepkové počítají...