Zdá se, že oba pánové redaktoři mi chtějí pochlebovat, když věnují mé osobě v Britských listech takovou pozornost. Psali, že protiváleční demonstranti, kteří se v neděli sešli na Hradčanském náměstí, jsou "aktivisté seskupení kolem americké 'korespondentky` Christian Science Monitor, usazené v Praze, Arnie Farnam". Pánové, já vůbec nejsem zdaleka tak důležitá, jak si myslíte. Poklepávala bych si na ramena, pokud bych se domnívala, že na nedělní akci přišlo kvůli mně více než asi 5 mých kamarádů. Většina účastníků si však spíše přála, aby Farnamová už tolik nekecala, aby mohli déle poslouchat hezké bubnování Humanistů.

Fandím snahám o nekomerční žurnalistiku a nepřeji si, aby byly Britské listy považovány za jakési pouhé slabomyslné žvanění. A proto bych pánům Čulíkovi a Kotrbovi ráda trochu pomohla v jejich tápání. Je totiž vidět, že pomoc už opravdu potřebují. Vezměme větu, kterou jsem citovala v minulém odstavci. Jediná věc, která se jim povedla na internetu bezchybně vyhledat, je to, že jsem Američanka. Dále však již nechápu, jak mohli udělat tolik faktických chyb při tak malém počtu slov.

Jak již redaktoři ráčili zaznamenat, dříve jsem byla novinářka. Pracovala jsem jako korespondentka Christian Science Monitor a také jsem občas psala pro Business Week. A během této práce jsem zaznamenala dvě základní pravidla: 1. Novinař si musí být svými fakty jistý a 2. Novinař musí čerpat své informace i přímo od těch, o kterých píše. (A to nemluvím o objektivitě. To snad někdy příště v pokročilejší lekci novinařiny.)

Kdyby se mne pánové Čulík a Kotrba alespoň jednou zeptali na fakta, dozvěděli by se, že jako novinářka už dva roky nepracuji ani pro The Christian Science Monitor, ani pro Business Week. Dva filmové dokumenty jsem vytvořila ještě dříve, v letech 1998 až 2000. Možná se v budoucnu znovu k novinařině vrátím, až se politická situace v USA zklidní, ale jak autoři Britských listů upozornili, není obecně akceptováno, pokud má americký novinář protiválečné názory. V poslední době si mnoho Američanů muselo vybrat mezi kariérou a svědomím. Já osobně krizovou situaci ve světě ignorovat nedokáži, a tak jsem se musela, prozatím, novinařiny vzdát.

Ale jako bývalá novinářka si stále pamatuji, že když o někom píšete, je vhodné umět jeho jméno správně napsat. Já se jmenuji Arie nebo Arianna, nikoliv Arnie. Netřeba se omlouvat, protože je to častá chybička a mně to nevadí, ale takové chyby zrovna důvěryhodnost Britských listů nezvyšují. A v oné kratičké větě lze najít ještě další chyby těchto dvou snaživých, ale amatérských novinářů. Nežiji v Praze. Bydlela jsem v ní jen 4 z těch 9 let, co jsem v ČR. V současné době v Praze již 2 roky nejsem.

Ve svých článcích o mně redaktoři také uvádějí, že musím 24 hodin denně nosit brýle. Nikdy jsem neslyšela o případu, že by někdo nosil brýle i v posteli a nepatřím k nim tudíž ani já. Ano, občas nosím brýle, nebo kontaktní čočky, neboť špatně vidím. Ale v moderním světě, kdy existují takové zázraky, jako počítače a kontaktní čočky to nepovažuji za problém a nemyslím, že by to nějak výrazně ovlivňovalo mou novinářskou práci. Fotoredaktor si to tedy rozhodně nemyslel a proto často používal mé fotky.

Nijak zvlášť mi nevadí, že Čulík s Kotrbou nemají rádi mé reportáže z osady slovenských Romů nebo můj pohled na okupaci Iráku. (Jen pokračujte v psaní, vážení redaktoři. Třeba jednou natrefíte na některou z mých skutečných chyb, která musí logicky existovat, jako u kteréhokoliv jiného novináře). Ale znovu upozorňuji, že novinář musí mít ke svým argumentům solidní dokumentaci. To, že někdo špatně vidí, není zrovna přesvědčivým důvodem ke zpochybnění jeho práce, a jiné závažnější problémy jste v mých reportáží najít nedokázali.

A nyní zpět k oné demonstraci na Hradčanském náměstí. Gratuluji! Panům Čulíkovi s Kotrbou se podařilo vyluštit z tiskových zpráv, že organizátorem této akce byly Iniciativa proti válce, Mezinárodní mírové forum a Humanistické hnutí. To nedokázali ani v Českém rozhlase, kde chybně uvedli, že akci na Hradčanském náměstí organizovaly Humanistické hnutí a Iniciativa za sociální forum. I Český rozhlas má mé sympatie. Různá fóra a iniciativy, to se přece lehko splete. Takže, trochu to ujasním. Iniciativa proti válce je poněkud levicové uskupení, které se snaží probudit protiválečné hnutí v ČR, a Mezinárodní mírové forum je skupina spiše pravicovo-středová a zelená, která se snaží o totéž. Dohromady tyto dvě skupiny spolu s Humanistickým hnutím tvoří docela funkční a širokou koalici. Já jsem jen jedním z organizátorů Mezinárodního mírového fóra.

Britské listy psaly o rozdělení českého protiválečného hnutí. Ale z mého pohledu je hnutí v ČR dokonce abnormálně jednotné... malé a začátečnické, ale jednotné. To, že koalice třech hlavních protiválečných skupin odmítla rudé vlajky se srpem a kladivem, je ukázka této stabilní jednoty, která dokáže čelit vážným politickým problémům. České protiválečné hnutí nedovoluje, aby násilnická a nereformovaná strana KSČM parazitovala na našich aktivitách pro svou předvolební kampaň. Domnívám se, že snad každý je tento náš jednoznačný postoj schopen pochopit.

Na rozdíl od této jednotné koalice, Iniciativa za sociální forum je název, který používají mládežnická křídla KSČM, a pánové Miroslav Prokeš a Václav Exner, když chtějí zamlžit to, že se jedná o předvolební kampaň KSČM. Vznikla v čase po založení Mezinárodního mírového fora a Iniciativy proti válce jako snaha parazitovat na úspěchu těchto dvou skupin. Proto Britské listy trochu zmateně psaly, že v Praze dne 19. března měly být dvě demonstrace proti válce. A pak sami museli přiznat, že šlo nejspíš o předvolební trik KSČM a nikoli o seriozní zájem o mír ve světě.

Britské listy slíbily, že obě demonstrace porovnají, ale pak si v téměř celém článku jen dělaly srandu z mladých komunistů což není zrovna úkol nejtěžší. Psali, že Komunistická předvolební akce měla 80 účastníků, ale na fotkách je vidět maximálně 40 lidí v jedné malé skupince. Jediná věta, která padla o skutečné protiválečné akci tvrdila, že měla menší účast, i když vedle na fotkách bylo vidět mnohem více účastníků.

Čím to je, že redaktoři připočítají Komunistům a nedokáží spočítat lidi jiných názorových proudů? Zdá se, že už se druhý rok pánové Čulík a Kotrba účelové snaží vytvořit obraz kde protiválečné hnutí je jen bandou komunistů. V tomto cíli se dobře shodnou s panem Exnerem, ale domnívám se, že naši přátelé redaktoři nejsou v jádru kryptokomunisti. Jde nejspíše o to, že nemají protiválečné názory rádi, ale nedokáží najít pro válku žádné rozumné argumenty. Tak nezbývá než lhát a honit čarodějnice.

Tak, znova uvedu pár faktů. Na Hradčanském náměstí se sešlo alespoň 80 lidí na demonstraci za ukončení okupace Iráku. Několik aktivistů z Humanistického hnutí nám zahrálo na bubny. Vydali jsme informační letáky o okupacích v Iráku, Čečensku, Palestinských územích, Afghánistánu a Tibetu. Jedna žena prezentovala dojemný moderní tanec. Mladí lidé z Iniciativy proti válce udělali happening upozorňující na mučení vězňů na Abu Graibu a jejich osvobození (přičemž jsem se mohla zúčastnit i já).

Poté jsme se vydali s transparenty a za skandování sešli dolů z kopce k americkému velvyslanectví. Atmosféra byla dokonce radostná. Veškerému tomu násilí a nenávisti v okolním světě je třeba čelit s trochou radosti a solidarity. Osobně jsem měla velkou radost, že máme v Česku zatím tolik svobody, abychom mohli takové akce v bezpečí a v klidu pořádat. Měla jsem radost i proto, že i když jsou naše akce v Praze mnohem menší, než na západě, od začátku máme něco co je ještě důležitějšího - spolupráci a přátelství mezi Čechy a Američany a Iráčany žijícími v ČR.

Tato demonstrace byla protestní, to samozřejmě. V dnešní době je nutné, aby demokraticky smýšlející lidé protestovali proti nelegálním válkám a omezování osobních svobod. Ale ta demonstrace byla také oslavou -- oslavou svobody a přátelství. Toho, čeho si jako přistěhovalec do České republiky hluboce vážím.