Prázdné a zaujaté Lidové noviny

Indolence a prázdnota trvá -- nejnudnější a informačně nejprázdnější ze všech českých deníků zůstávají rekordně Lidové noviny.

Je to pravděpodobně způsobeno tím, že jejich německý majitel je nerozvíjí, nechává je prostě jen přežívat vedle svého lukrativního deníku Mladá fronta Dnes zřejmě prostě jen proto, aby i nadále zaplňoval už tak obsazenou mezeru na českém mediálním trhu a bránil případnému konkurentu toto místo získat. Lidové noviny jsou nezajímavé a nepřemýšlivé. Člověk jimi prolistuje a nenajde v nich solidnější, podnětnou myšlenku.

Něco se však, zdá se, za poslední měsíce přece jen změnilo. Lidové noviny i Mladá fronta Dnes se docela drsným způsobem proměnily v propagandistické věstníky, vší silou útočící proti sociálnědemokratické vládě. Je-li to dáno předvolebním obdobím, nevím. To úsilí v těch novinách působí nyní však až hystericky: "Za každou cenu musíme zničit Paroubkovu vládu".

I v Británii a v Americe jsou jistě mnohá média zaujatá, ale kvalitní tisk se prostě nerovná bezostyšné reklamě pro určitou politickou stranu. Nejde, jak se zdá, vůbec o ideologii, ale o zaujatost ve prospěch určitého politického klanu v České republice. Tato zaujatost je tak otevřená, že hlavní české deníky, když je vezmete do ruky, nutně vyvolají v čtenáři pocit, že jde o politickou reklamu. Divím se, že šéfredaktorům nevadí, že tohle musí být čtenářům naprosto zjevné, a musí to v nich vyvolávat zcela kontraproduktivní reakce. Pokud se zaujatě neustále v mých novinách snažím vyvolávat dojem, že politické seskupení, které vládne, je naprosto pitomé (a to nevybíravým, hádavým jazykem), čtenář přece bude proti tomu na pozoru. Chtějí-li třeba londýnské Timesy diskreditovat Blairovu vládu, dělají to podstatně jemněji a sofistikovaněji -- tak, že si zachovávají alespoň zdání nezávislosti.

.Jedním z největších zklamání po pádu komunismu v Československu bylo to, že český vzdělanec -- intelektuál jaksi vůbec nepochopil význam nezávislého, nadstranického postoje. Jako by se lidé v ČR báli svobody jako vakua -- okamžitě ho museli zaplnit stranickopolitickým hašteřením a bojem o moc.

Jak konvenční a nepřemýšlivé jsou postoje těch lidí, kteří se v ČR často označují za "pravičáky". Hledáme v Britských listech i inteligentní a podnětné konzervativní názory -- nejde nám o to, zda někdo zastává tzv. "levicové" či "pravicové" názory, ale o to, aby ty názory byly zajímavé, zvídavé a podnětné. Často například v Britských listech citujeme myšlenky britského konzervativního historika, Nialla Fergusona, původně z Oxfordské univerzity, který nyní vyučuje v Americe na Harvardu a stal se tam miláčkem neokonzervativní pravice. Není divu, ten člověk je totiž chytrý -- přichází s novými myšlenkami, vidí, co jiní nevidí. Předvídá.

Bohužel, čeští "pravičáci" jako Karel Steigerwald, Ladislav Jakl či Ondřej Neff takového kalibru nedosahují. Melou znovu a znovu tutéž již mnohokrát rozemletou slámu. Stačí, aby si člověk přečetl první větu jejich článku a už nemusí číst dál -- dokáže na sto procent předpovědět, jaké známé fráze budou následovat. Vím, že je to asi charakteristickým rysem propagandy, opakovat znovu a znovu známá, banální klišé, tak dlouho, až čtenáři mají vejít do krve. Je to však nesmírně nudné.

Nevím, zda je to pokračující předvolební hysterií anebo dalším poklesem českých médií směrem k bulváru, při studiu českých novin z 1. března 2006 mě zvlášť udeřila do očí výrazná sprostota způsobu vyjadřování a argumentace. Tak Pavel Máša v Lidovkách dne 1. března uráží premiéra Paroubka bez jakékoliv analýzy či zdůvodnění tím, že ho označuje za "kápa", viz jeho apriorní, zaujatá, žádnou věcnou analýzou nemotivovaná ironie: "Jiří Paroubek se včera bratrsky rozloučil s odstupujícím poslancem Hojdarem. (...) Podobně si již dříve Hojdara chválili i onačejší kápové." Lukáš Dolanský zase apriorně ironizuje a uráží Vladimíra Špidlu ("Vladimír Špidla se konečně dostal za hranici českého politického mikrosvěta"), a to jen proto, že Špidla konstatoval na svém blogu, že politická diskuse v Německu se "vedla ve věcném duchu", bez exhibicí a bez urážek. "Pro muže, který strávil několik let ve vládě s Milošem Zemanem i Stanislavem Grossem, to musel být opravdu šok," aktivisticky bojuje dále ve své "zprávě" (!) proti ČSSD Lukáš Dolanský.

Ondřej Neff si svými komentáři v Lidovkách, zdá se, neustále odčiňuje svou novinářskou činnost za komunismu prostě tím, že opakovaně zdůrazňuje, jak musíme být věrni západním spojencům. Neznám žádného západního komentátora, který by projevoval ve svých komentářích tak servilní úslužnost vůči "západním strukturám" či Spojeným státům, než jak to neustále dělá ve svých článcích Ondřej Neff. "Postoj Česka vůči akci NATO při aliančním angažmá v bývalé Jugoslávii hraničil se sabotáží a spoluprací s protivníkem," míní docela stalinsky Neff. Neměl by autor těchto slov zahájit nějaké monstrprocesy za "zradu" spojence?

Děsivá je představa lidí jako Neff, přežívající právě z období komunistické totality, že se demokracie kultivuje tím, že tak jako kdysi Sovětskému svazu budeme nyní pochlebovat západním spojencům a lézt jim do zadního traktu co nejhlouběji. Potíž je, že západní demokratická společnost žije právě kritickou diskusí. Podlézavost a přitakávačství demokracii ničí a umrtvuje. Lidé jako Neff to však, jak se zdá, netuší a netuší to ani současné Lidové noviny.

Lidovky, podobně jako veškerý český pravicový tisk, samozřejmě pokračují ve své kampani proti Davidu Rathovi. "Davidu Rathovi se opět podařilo rozzuřit lékárníky," píše v aktivistickém boji proti ČSSD v Lidovkách Jana Machálková. "Pacientům [Rath] doporučuje, aby si medikamenty (!) vyzvedávali v nemocničních lékárnách, kde jsou nižší poplatky."

Tady máme pozoruhodný jev. Slušné noviny jsou vždycky na straně obyčejných lidí. Lidovky k nim nepatří, ty se v první řadě starají o předvolební boj, prosazují zájmy určitého politického klanu. Vědí, že nemá smysl v kverulantské české společnosti chválit ty lidi, které Lidovky podporují ve volbách, a tak prosazují jejich zájmy tím, že se systematicky umělými kampaněmi snaží diskreditovat současnou vládu. Jde o paradox. Ve prospěch obyčejných lidí svými výroky vystupuje ministr a noviny ho za to zesměšňují a diskreditují!

Na titulní stránce se Lidovky snaží diskreditovat ČSSD tvrzením, že prý Rathovo ministerstvo se provinilo korupcí při jednáních o dodávce léčiv pro některé nemocnice. Je to potíž. Je docela dobře možné, že je nynější sociálnědemokratická vláda zkorumpována -- vzhledem k tomu však, že o tom píší aktivistické, propagandistické plátky, jako jsou Lidové noviny, obvinění jsou nedůvěryhodná -- nevěřím jim ani slovo. Lidé ve vedení Lidovek jako Vačkov, Plesl a Shorf, by si měli uvědomit, že takováto obvinění by mohli důvěryhodně vznášet pouze tehdy, kdyby měl jejich list pověst nestranného média -- což tedy nemá, takže obvinění, jimi vznášená, jsou lehce odmítnutelná jako součást jejich nynější propagandistické protivládní předvolební kampaně. Obvinění vůči zprostředkovateli jednání s farmaceuty bude mít ještě zajímavou dohru.

Tvrdě vulgární Mladá fronta Dnes

Ještě daleko vulgárněji než Lidovky se ve svém protivládním aktivismu chová Mladá fronta Dnes. Je pozoruhodné, jak tyto noviny zřejmě silně přispívají k primitivizaci českého veřejného diskursu. Co si máme myslet o nadávkách, které pod předstíráním, že je to komentář, vydává Mladá fronta Dnes Karlu Steigerwaldovi. Už ten titulek: "Nejslabší, máte Jandáka. Herec dostal hračku, tak si hraje." Co to je, proboha za jazyk? Karel Čapek by zaplakal: "Úředníci dostanou novej švunk. Bude projekt, ohromnej vichr, vzlet a basta. Udělá se to pro lidi. Bude to makačka. (...) Uvážlivějšímu pozorovateli může připadat herec Jandák v roli ministra jako blázen."

Ano, to je skutečně vrcholná analýza. Bez jakéhokoliv racionálního zdůvodnění se Steigerwald pasuje na "uvážlivého komentátora" (tedy ten emocionální, vulgární jazyk to opravdu dokazuje!) a jeho věcná argumentace proti ministrovi se omezuje na tvrzení, že "se chová jako blázen". I zde je hysterické úsilí zdiskreditovat vládu za každou cenu naprosto kontraproduktivní, protože čtenář za těmi emocemi nutně odhaluje aktivismus. Přitom -- pozor -- nikdo netvrdí, že se třeba česká sociálnědemokratická vláda nechová nepřijatelně, ale tato mediální kritika je tak ubohá, že jim nemůže způsobit žádnou škodu.

Snad nejvulgárnějším materiálem je ale pokus Michaely Jílkové rozhovorem zdiskreditovat ministra Ratha (těch pokusů je ve středečních novinách opravdu docela dost). Jílková je špatná novinářka, která si plete emocionální výpady proti politikovi s "tvrdým, investigativním žurnalismem". Přitom jsou ty výpady sprosté a trapné ("Máte pocit, že jste premiérův oblíbenec?" "Určitě máte nějaký pocit." "Spoléháte, že stokrát opakovaná lež se stane pravdou?" "Vystupujete jako konfident Paroubka" [vazby s genitivem, tak typické pro dnešní české primitivy, se objevují i v řeči Michaly Jílkové -- že by existovalo přivlastňovací adjektivum "Paroubkův konfident", to Jílková nezná.]) Divím se, proč by vůbec měl kdokoliv takto vulgární osobě poskytovat jakýkoliv interview. Zase -- a stejný problém měl někdejší pořad Jílkové Kotel v televizi Nova -- její primitivní způsob vedení rozhovoru znemožňuje dopátrat se jakékoliv pravdy a skutečně přitisknout ministra ke zdi. Jako i v televizním pořadu, rukopis Jílkové je povrchní, emocionální hádavost, která nikdy nejde k jádru problému. Pokles Mladé fronty Dnesvede k bulváru. Televize Nova Kotel zrušila, protože jeho vulgárnost odrazovala inzerenty -- nedokázala pro něj prodávat reklamu.

Mladá fronta Dnes také vede boj o konflikt civilizací: čtenářům vštěpuje, že jsou muslimové zločinci. Cituje na názorové stránce svého "filozofa", někdejšího komentátora z doby komunistické totality Martina Komárka, který má nyní jasno a stojí už na správné straně: stejným způsobem, jakým kdysi horoval pro Sovětský svaz, nyní podporuje "Západ": "Jestliže pákistánské děti dostaly den prázdnin, aby žádaly smrt dánských karikaturistů, měly by evropské děti pro spravedlnost v rámci střetu civilizací dostat také volno, aby si jen tak zalyžovaly."

S tím výrokem je celá řada problémů -- na světě je spousta muslimů, možná drtivá většina, kteří nepožadují zavraždění dánských karikaturistů, i když jsou karikaturou přirozeně uraženi. Komárkova představa, že "všechny evropské děti lyžují" je přitom právě tak zjednodušená jako čtenáři oktrojovaná představa, že všichni muslimové jsou potenciální teroristé. Pro Komárka by bylo zřejmě novinkou, že třeba drtivá většina britských dětí netuší, co to jsou lyže a lyžování je pro ně něco naprosto exotického.

Výrazem českého komplexu méněcennosti ve více českých novinách je velký prostor, který čeští novináři věnovali Paulu Wolfowitzovi, americkému neokonzervativci, jehož nedávno Bushova vláda vnutila do čela Světové banky. České noviny jásají, že dal Wolfowitz České republice rozhřešení a zařadil ji mezi bohaté země světa. Wolfowitz má samozřejmě pravdu, ale jen proto, že vidí -- právem -- Českou republiku v mezinárodním kontextu. Britský deník Independent nedávno publikoval odkaz na internetové stránky, kde si můžete zadat svůj roční plat a zjistit, jak si stojíte v porovnání s příjmem lidí ve většině zemí světa. Zjistíte, že lidé v Evropě, a to v západní i východní, jsou na tom nesmírně dobře, a dále, že i v západních zemích jsou v platech jednotlivých občanů obrovské rozdíly. Sám jsem s hrůzou zjistil, že i skromný plat britského univerzitního učitele patří k pěti procentům nejvyšších příjmů v Británii a k jednomu procentu nejbohatších lidí celosvětově. Je to docela šokující informace. Samozřejmě, že v tomto kontextu patří Česká republika k nejbohatším zemím. To, že však mají čeští novináři pocit, že potřebují požehnání od Wolfowitze, že jsou Čechy vlastně opravdu dobré, prozrazuje, jak jsou si sami slabí v kramflecích.

Právo píše o vraždách

Racionálnější diskuse probíhala alespoň ve středu 1.3. v deníku Právo, který poskytl hned na dvě témata dva zcela opačné pohledy a nechal čtenáře, aby si sami rozhodli, kterému názoru dají přednost. Petr Uhl bystře argumentoval, že omluva Evropské unie muslimským občanům za dánské karikatury na základě zemí s velkým počtem muslimského obyvatelstva je rozumným kompromisem a že Cyril Svoboda, který se proti této omluvě postavil, věci nerozumí, protože se soužitím s muslimským obyvatelstvem nemá, na rozdíl od západních zemí, žádné zkušenosti. "Je známo, že protimaďarské nálady jsou mnohem silnější a početnější v Žilině či ve Zvolenu, kde Maďaři vůbec nežijí, než v oblastech jižního Slovenska se smíšeným obyvatelstvem. Soužití vede často k pochopení," píše rozumně Uhl. S tím na téže stránce deníku Práva nesouhlasí Pavel Verner: "Považuji za fatální chybu, že se nepodařilo prosadit postoj Česka, ale taky Slovenska a Maďarska, který byl politicky konkrétní a hlavně důstojný." Jak jsme v Britských listech už poznamenali, Pavel Verner projevuje rasistické postoje, ale je dobře, že Právo dalo prostor dvěma radikálně odlišným názorům. K otázce poplatků za vysokoškolské studium publikovalo Právo ve středu také dva protikladné názory: Waltra Bartoše, stínového ministra školství za ODS, a Jana Kellera.

Úlitbu bulvarizaci však učinilo Právo jinde -- v podstatě se skoro proměnilo v rubriku Ze soudní síně. Většina stránek "Zpravodajství" (str. 4, 6, 7) obsahuje jen informace o "vraždách" či soudních procesech "Seděl už 26 let, nyní mu přidali." "Jeho oběť se nehýbe a nemluví." "Znásilňoval mladší sestru, půjde na sedm let za mříže." "Za pokus o vraždu policisty 12 roků." "Nepodmíněné tresty exmanažerům záložny". "Nižší trest za zastřelení." "Berdych vyslýchán o utajovaných skutečnostech." "Zejda zproštěn obžaloby." Vytváří to tak trochu podivný obraz české společnosti -- skutečně si Právo myslí, že tím upoutá pozornost čtenářů?

Solidní Hospodářské noviny

Jako obvykle, nejsolidnější, nejobjektivnější a nejpodstatnější byl ve středu 1.3. deník Hospodářské noviny Na rozdíl od ostatních deníků obsahovaly Hospodářky překvapení - skutečné, užitečné ("Stipendia budou v dubnu") a mnohdy i zajímavé informace, a to zejména ze zahraničí ("Špidla chce 'globalizační fond'". Tuto informaci Lidovky vůbec nemají, ty se jen Špidlovi vysmívají, že si dovolil poznamenat, že je na Západě kulturnější prostředí v médiích a mezi politiky, viz výše; "Španělsko hodlá otevřít trh práce nováčkům", a další.)

Ve všech novinách dostává obrovský prostor festival organizace Člověk v tísni "Jeden svět". V minulosti jsme upozorňovali, že filmy, které se dříve promítaly na tomto festivalu, bývají bezcenné -- jsou to aktivistické, emocionálně zaměřené, jednostranné agitky -- a je jedno, že většinou prosazují důležitou otázku lidských práv. Za lidská práva nelze bojovat propagandou. Třeba bude výběr filmů na tomto festivalu letos lepší, nechte se překvapit. Britské listy však na základě smutné zkušenosti z předchozích let na tento festival nepůjdou -- je to pro ně ztráta času. Musejí však vyjádřit podezření: vzhledem k tomu, jak obrovská je mediální kampaň ve prospěch festivalu "Jeden svět", od totálního zahlcení pražských ulic jejich billboardy až po mimořádné přílohy v českých denících, je nasnadě otázka -- kdo to tak obrovskými částkami financuje a proč?

Metro není zaujaté, ale neumí psát

Dostal jsem -- přirozeně -- ve středu ráno v pražské veřejné dopravě také výtisk deníku Metro. Vychází samozřejmě z formátu bulváru a v porovnání s jinými českými novinami je to deník minimalistický -- má pouhých 14 stránek, z nichž je velký prostor -- mimochodem daleko větší, než např. u britské verze tohoto deníku -- zaplněn reklamou. Nicméně možná právě stručnost je pro tento deník u čtenářů výhodou - kdo se chce prodírat desítkami stránek Mladé fronty Dnes, které jsou v podstatě prázdné? Metru se nyní začíná dařit prezentace základních, důležitých informací. Jeho postoj je moderní ("Češi nepoužívají internet pro komunikaci s úřady".) I Metro má článek o Wolfowitzově návštěvě v Praze, ale v něm chybí česká zakomplexovanost, kterou do zprávy vnesli novináři v jiných českých denících. Metro nejásá nad tím, že si Wolfowitz myslí, že jsou Čechy nyní bohatou zemí, jeho titulek zní: "Wolfowitz radí Čechům: Reformujte -- Šéf Světové banky vyzval ke změnám důchodů a zdravotnictví".

Občas spáchá Metro docela zábavný jazykový lapsus (je špatným stylem hromadit adverbia, a ještě k tomu v titulku: "K zemím, které ptačí chřipka postupně nevybíravě zasahuje, se včera připojilo také Švédsko". Asonance [opakování hlásky --e] ve třech slovech za sebou vyvolává komický efekt. A opravdu se k zemím postiženým ptačí chřipkou Švédsko "připojilo"? To přece naznačuje aktivní rozhodnutí, ne? A když ptačí chřipka zasáhla Švédsko podle deníku Metro "nevybíravě", existují snad nějaké země, které zasáhla "vybíravě"?