20. 10. 2005
Bagdád - nejděsivější město na světěOkupace Iráku je, nepochopitelně, nejnekompetentnějším činem, jaký podnikly západní mocnosti v moderní historii. Děsím se, co by bývali Bush a Blair provedli během studené války. Minulý týden jsem se vrátil poprvé od roku 2003 do Iráku, píše Simon Jenkins, dlouholetý komentátor deníku Times, který byl nedávno přetažen do listu Guardian. Bezpečnostní situace je tam podstatně horší než dříve. Už jsem nemohl volně chodit po ulicích a jít pěšky navštívit přátele. Kdokoliv se stýká cizinci, riskuje popravu. Lékaři, učitelé, právníci, univerzitní profesoři utíkají do zahraničí, protože se obávají únosu. Národní muzeum je uzavřeno. Zahraniční VIPs na návštěvě v Iráku se musejí přesunovat výhradně vrtulníky. Šéf bagdádské vojenské akademie se musí pokaždé, když chce vyjít ze své vojenské základny, převléci do civilních šatů. Po třech letech americké správy je Bagdád prostě nejděsivějším městem na světě. |
Není překvapivé, že hlavním tématem u okupačních armád je, jak se dostat pryč. Všechna tvrzení jako "Odejdeme, až bude naše práce dokončena" (britský ministr obrany John Reid) - jaká proboha práce? Přinesení demokracie do Iráku? Vždyť to už tvrdíme, že jsme udělali! Znovuvybudování irácké armády? Z 113 placených praporů považují Američané jen jediný z nich za spolehlivý v případné přestřelce, a to po dvou letech náboru a výcviku. Faktem je, že armádu můžete vycvičit, nikoliv však motivovat. To musí udělat armáda sama. Žádné jiných iráckých jednotek kromě pešmergů z Kurdistánu by nemohla bagdádská vláda použít proti sunnitským či šiitským povstalcům. O víkendu použili Američané bombardovací letadla a nikoliv pozemní jednotky, aby usmrtili více než "70 povstalců" v sunnitské vesnici nedaleko Ramadi - byla to pomsta za pět amerických mrtvých. Takové kontraproduktivní vraždění znamená, že odchod koaličních jednotek je absolutně nezbytná, pokud má v Iráku kdy vzniknout civilní správa. Britská armáda na jihu Iráku se už ani nesnaží patrolovat města. To činí nespolehlivá místní irácká policie, která je tvrdě infiltrovaná místními bojůvkami. To nesmírně ztěžuje protiteroristické operace. Namísto toho se britská armáda snaží poskytovat výcvik 10. divizi irácké armády. Je to zcela pochybné. Rovnováha moci v každé arabské zemi mezi policií, armádou a neoficiálními bojůvkami zůstane nestabilní až do doby, než cizí vojska odejdou. Nová irácká ústava už dává provinčním guvernérům právo přijmout do policie místní poloozbrojené jednotky a platit jim platy z federálních peněz, vydělaných prodejem ropy. To znamená, že do policie budou zřejmě na jihu Iráku přijaty proíránské jednotky Badr, u Bagdádu to bude Al-Sadrova armáda Mahdi a v údolí řeky Eufrat sunnitští váleční magnáti. A takové aliance jsou dobrou zprávou, protože právo a zákonnost dokáže nastolit pouze někdo, kdo má smysl pro disciplínu, a západní koalice to nemůže být. Irák je zemí chudoby, situované nad jezerem boahtství. Je plná vojenských citadel. V nich vládne pocit bezpečí a mluví se tam anglicky. Jídlo je dobré a džípy parkují mezi bílými čarami. Venku, jsou přesvědčeni okupanti, by obyvatelstvo Iráku explodovalo a vznikla by občanská válka, kdyby civilizovaný Západ odešel. Je to chybná a rasistická analýza. Celý Irák, pravděpodobně celý Blízký východ, čeká na Západ, aby stáhl svá vojska. Čeká, jaká bude nová rovnováha sil v Iráku. Koalice to už nemůže ovlivnit, jen zdržuje vyřešení tohoto konfliktu. Koalice v Iráku jen sedí, vyvolává násilí a zabíjí lidi. Invaze do Iráku byla jen protizákonná. Okupace Iráku je, nepochopitelně, nejnekompetentnějším činem, jaký podnikly západní mocnosti v moderní historii. Děsím se, co by bývali Bush a Blair provedli během studené války. Před tím, než jsem odjel z Bagdádu, viděl jsem v televizi, jak prosí zoufalý zachránce obětí zemětřesení v Pákistánu, aby Západ vyslal vrtulníky, které by zachránily tisíce lidí v horách před jistou smrtí. Na místě, vzdáleném odtamtud pouhé dvě hodiny letu, jsem viděl množství zaparkovaných vrtulníků v nečinnosti. Nikdo žádné životy nezachraňoval - jen svou politickou kůži. Kompletní článek v angličtině ZDE |