Pracuje totiž jen s lidskými zárodky v prvních dnech jejich existence. Starší embrya se jako zdroj kmenových buněk již uplatnit nemohou. Proti jsou zejména křesťanští fundamentalisté, pro které život začíná "okamžikem početí". Dokonce i zárodečné buňky jsou pro ně nositelkami posvátného daru života. Zřejmě touto ideologií je veden americký prezident, když nyní oznamuje, že bude vetovat usnesení amerického parlamentu, podporovat výzkumy kmenových buněk a "terapeutického klonování" z peněz daňových poplatníků. Pan prezident Bush soudí, že takové výzkumy jsou zavrženíhodné a znamenají hlubokou neúctu k životu. Proto je proti a nesouhlasí s jejich podporováním ze státního rozpočtu.

Osobní postoj amerického prezidenta je samozřejmě jeho věcí. Ne však tak úplně, protože rozhoduje o způsobu, jakým Spojené státy, tedy nejsilnější světová ekonomika, vynakládají obrovské prostředky na vědu a výzkum.

Podle mého názoru je smutné, když se politici mocí mermo snaží kádrovat vědecké výzkumy. O tom, které výzkumné projekty stát bude, nebo nebude podporovat, měla by rozhodovat učená shromáždění vědců, dobře obeznámených se současnou úrovní vědeckého poznání.

Snahy politiků, vědu "řídit" a omezovat, dopadly vždy v minulosti nepříliš valně. Jak pravil klasik, "duch vane kam chce", a zastavit lidské myšlení a touhu po experimentech prostě není možné. Konec konců, americký prezident spolurozhoduje "jen" o penězích amerických daňových poplatníků, které státu na daních zaplatili. V této souvislosti není od věci výsledek průzkumu, který praví, že více než 70% amerických plátců daní nemá nic proti tomu, když se jejich prostředky vloží do výzkumu kmenových buněk, a to za pomoci uměle vzniklých embryí.

Ukazuje se, že náboženské předsudky nejsou nejlepšími rádci ve věcech vědy. Jakmile se biologie dostala k tomu, že poznala proces splynutí zárodečných buněk a z něho plynoucí ranný vývoj zárodku, zmocnili se tohoto poznání také filozofové a duchovní křesťanských církví. Prohlásili okamžik oplodnění vajíčka za začátek života, který je nutné chránit a uctívat. Využívají té definice od té doby především k nejrůznějším restrikcím antikoncepčních metod a interrupcí.

Pravda ovšem je, že oplodnění není v životě člověka žádným svatým momentem. Ve skutečnosti ještě vůbec neznamená, že nějaký lidský jedinec v jeho důsledku vznikne. Člověk je samozřejmě biologicky založen genetickými vlohami, tedy souhrnem našich "sobeckých genů".

Nicméně bez toho, že se zde uplatní další vlivy, nepředstavuje lidský zárodek nic jiného, než jen možnost a naději pro vznik skutečné lidské bytosti. Ani v okamžiku narození konec konců není ještě na světě lidská bytost jako taková. Ta vzniká až vlivem všech těch složitých výchovných vlivů, které na sebe navazuje člověk v rámci ontogeneze. Lidská bytost je tak v podstatné míře produktem lidí, kteří ji od narození obklopují.

Chápat lidské embryo v prvních dnech jeho existence jako lidskou bytost prostě nelze. Ostatně sama příroda se k oplodněným vajíčkům nechová nijak milosrdně. Většina z nich zaniká ještě před uhnízděním zárodku v děloze. Dokonce i potom až každý desátý zárodek končí přirozeným potratem, který navíc často ani není jako takový registrován.

Z té genocidy lidských zárodků, kterou provádí sama příroda (či boží prozřetelnost?) se musí křesťanským fundamentalistům přímo točit hlava.

Navíc modernímu liberálnímu myšlení není nijak odporné ponechat ženě právo na interrupci v prvních týdnech těhotenství. Není proto divu, že většina biologů nepovažuje za žádnou svatokrádež zkusit produkovat zárodečné klony těžce nemocných pacientů, a pokoušet se takto získanými kmenovými buňkami nahradit chybějící, nebo nemocí poškozené buňky tělu vlastní. Věda zatím udělala v tomto směru jen první a hodně nesmělé krůčky. K opravdovým léčebným aplikacím takové metody je zřejmě ještě hodně daleko. Bylo by nesporně poněkud hloupé, kdyby o dalším směru výzkumu v této první fázi nadějné cesty rozhodovali politici.

Je jistě věcí amerických vědců, jak se postaví k ambicím své politické reprezentace, zavírat dveře výzkumným záměrům. Principiálně se však takový způsob myšlení, jaký předvádí americký prezident, dotýká nás všech. Ani některé jiné země nejsou v tomto směru za G.W.Bushem pozadu. Terapeutické klonování tuším není podle zákona přípustné třeba v Německu. Výhodou pro vědce je, že podobné politické restrikce se jen velice těžko kontrolují. Pan prezident Bush sotva půjde do moderních embryologických laboratoří, sledovat co se tam vlastně dělá. Obávám se, že by tomu v mnoha případech sotva rozuměl. Zapomíná v tomto ohledu na zásadní a nejdůležitější povinnost politiků ve vztahu ke špičkové vědě -- nepřekážet!

Aby byla věc ještě složitější, nemůže dnes nikdo, a tedy ani špičkoví vědci, říci s určitostí, že metoda "terapeutického klonování" povede opravdu k tak významným pokrokům v léčení některých nemocí, jak se předpokládá. Pak budou politici na koni, a se známou větou "vidíte, já jsem vám to říkal" budou blahosklonně přijímat gratulace. Když se však metoda ukáže pro léčbu některých těžkých stavů skutečně přínosnou, budou si američtí vědci klepat na čelo s úplně jiným rčením. Kde však už v té době bude G.W.Bush?

Autor je poslanec Evropského parlamentu (ODS/EPP-ED) a sexuolog