Nynější dotaz vznikl v souvislosti s nedávnými hurikány, které těžce postihly karibskou oblast a zasáhly Spojené státy nejen na Floridě, ale i hlouběji do vnitrozemí. Zčásti vedly ke zvýšení ceny ropy poškozením vrtů v Mexickém zálivu. Ceny citrusového ovoce a zeleniny dovážené z Floridy budou rovněž stoupat. Jak tedy odpověděli církevní hodnostáři?

Jejich názory jsou níže. Bohužel před nedávnem zemřel dr. Madhu Sahasrabudhe, který byl nějakou dobu mým ředitelem na Výzkumném ústavu potravinářském. Po svém odchodu do penze se stal hinduistickým "panditem", náboženským vedoucím ottawských hinduistů a jediným představitelem zdejšího významnějšího polytheistického náboženství. Jeho názory na dnešní titulní otázku se už tedy nedozvíme.

Ústředním motivem je vždycky a bez výjimky posmrtný život. Všechno, čím trpíme, se na nás valí jedině proto, abychom ukázali, jak jsme pevní ve víře. Z toho důvodu se dá většina odpovědí už předem předpokládat. Zajímavé je ale to, jak odlišně každý hodnostář svou odpověď koncipuje.

Tato stránka v novinách nevede k žádným dopisům čtenářů redakci.

Paní Kiran Kaur Bhinderová, výkonná členka Světové organizace Síků:

Síkismus věří ve spravedlivého, dobrotivého a milujícího Boha. V prvním zpěvu "Písma Síků" se praví, že je Bůh prostý všeho nepřátelství a zášti. Bůh nezpůsobuje utrpení. "Stvořitele či Stvořitelku není možné obviňovat". Je Boží zákon stvoření a existence. Bůh nepodkopává své vlastní zákony a nemůže udělovat výjimky.

Síkismus učí, že má bolest dobrý a užitečný důvod. Vzbuzuje totiž velkou laskavost a soucit na tomto těžkém světě. Bolest je také zkouškou či zátěží, aby bylo možné posoudit přesvědčení a odvahu jednotlivého člověka. Guru Nanak prohlásil, že je bolest lékem kdežto potěšení je nemocí.

Fyzicky je bolest známkou špatného zdraví, určitým druhem varování. Když cítíme bolest, vyhledáváme lékaře. Proč bychom tak neměli činit i v případě duševní bolesti? Bůh nám dává včasné varování prostřednictvím našeho svědomí. Náš Guru je Doktorem pro tyto bolesti.

Síkismus hlásá, že nesmíme ztrácet trpělivost nebo se obracet proti Bohu, jsme-li nějak postiženi. Pravou zkouškou víry je hodina našeho utrpení.

Co se týká přírodních katastrof, na Zemi je mnoho nejrůznějších druhů podnebí. Jejich exience je podmínkou pro existenci různých druhů živočichů a rostlin. Existence různých druhů podnebí také vede k výrobě nejrůznějších druhů potravin.

Bůh je milujícím Stvořitelem, který udržuje naše životní prostředí v dobrém stavu. Má své vlastní způsoby, jak nás učit. Někdy máme pocit, že nás Bůh trestá a obořujeme se na Něho nebo na Ni, ale Bůh ve skutečnosti jedná v našem vlastním zájmu.

Guru Nanak řekl: "Velice mnoho lidí trpí, ale i toto jsou Tvé dary, ó Velký Dárče! Osvobození z pout přichází jen díky Tvé vůli".

Nádhera východu slunce a jeho západu je jedním z mnoha příkladů krásy na tomto světě. Farid řekl: "Svět je krásnou zahradou".

Účelem, proč Bůh stvořil vesmír je ten, abychom mohli sledovat Jeho/Její hru a abychom ukázali, jak se chováme za různých okolností. Bůh nám dal důvod a svobodu. Všechny naše skutky jsou zaznamenávány a to, co sejeme, musíme sklidit.

Rabín Reuven Bulka, hlava ottawské kongregace Machzikei Hadas; pravidelně vystupuje v rozhlasových stanicích New RO a CFRA:

Titulní otázka je mučivá, ale zdaleka není nová. Lidé si ji kladou po celé věky, jen jsou vždy nové důvody, proč si ji klást. Nedávné hurikány byly skutečně zničující a způsobily hromadné úmrtí, ničení a trvající trauma.

Zasluhují, abychom se zastavili u otázky, kterou noviny položily, stejně jako bychom se měli zastavit u utrpení a smrti malých dětí, které trpí rakovinou a u jiných srdce svírajících tragédií.

Proč dochází k takovým strašným věcem? Proč dovoluje Bůh, aby k nim došlo? Jednoduchá, pravdivá a přímá odpověď je, že nevíme. Nikdo neví. Někdo si myslí, že ví, ale to je jen jeho iluze.

Další pravdou je to, že snaha odpovědět na tuto otázku je ponižující, urážející a dokonce přímo arogantní. Jaké právo máme k tomu, abychom vstupovali do Boží domény a předstírali, že víme, jak Bůh funguje? Jsme snad tak chytří, tak blízko Bohu?

Nevíme a nemůžeme znát odpověď. To ale neznamená, že na tuto otázku není odpověď - zná ji pouze právě Bůh.

Věříme-li na posmrtný život, jak by řádná víra v Boha měla předpokládat, potom nikdo z těch, kteří zemřeli, nebyl navěky ztracen, jen tu prostě není. Takže těm obětem se vede docela dobře v nebi. Jsou to pozůstalí, kteří trpí nejvíce.

Abych poznamenal k vaší otázce, nejsem si jistý, že plně chápeme výraz "milující Bůh". Myslíme si, že víme, co znamená podle našeho vlastního chápání lásky, ale Bůh může fungovat na jiné úrovni, kde láska odpovídá jiným definicím s něčím větším než je samotná láska.

Jestliže přijmeme toto poznání, nezbývá nám nic jiného než důvěřovat Bohu. To bylo eventuální útěchou pro Joba, který se sám ve svém těžkém údělu potýkal s problémy, které jste formulovali.

Nikdy nepoznáme, proč Bůh činí to, co činí, ale současně je třeba odpovědět na pláč a výkřiky srdce.

Neočekávejte rozumnou odpověď, ale klaďte rozumné otázky. To udržuje srdce při životě.

Arcibiskup Marcel Gervais, hlava římsko-katolické arcidiocéze v Ottawě:

Není možné dát odůvodněnou odpověď na tuto zdánlivě odůvodněnou otázku. Pojednává o tom jedna celá kniha Bible. Je to hra o Jobovi a jeho přátelích. Job je dobrý muž, strašně trpí a protestuje proti tomu, jak s ním Bůh jedná. Obviňuje Boha, že není spravedlivý. Jobovi přátelé Boha obhajují a obviňují Joba, že nějakým způsobem urazil Boha a tím že si sám způsobil svou bolest. Job toto nařčení odmítá. Na konci dramatu ospravedlňuje Bůh Joba a odmítá své obhájce.

Pro nás lidi s omezenou myslí není možné zkoumat nekonečné a věčné rozměry Boží. Podle svých vlastních zkušeností s ním ho buď odsuzujeme nebo ho objímáme. Ježíš nám nedal žádnou odůvodněnou odpověď, když tragédie postihla jeho lidi (v Jeruzalémě se zřítila věž a zabila mnoho lidí, Herodes zabil mnoho lidí). Ježíš ani neměl odpověď na situaci, kdy byl nespravedlivě obviněn a ukřižován. Jeho jediná slova byla blízká zoufalství: "Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil?"

Ježíš byl k nám poslán, aby nám vyjevil pravého Boha. Za svého života, ve svých kázáních a ve své smrti vyjevil svého Otce. Z toho, co od něho víme, Bůh není indiferentní bytostí, není imunní vůči tomu, co se nám zde na Zemi děje. V Kristu se nám ukazuje jako trpící Bůh. Můžeme plakat v bolesti na protest a on ví, čím procházíme. I my můžeme říci: "Proč jsi nás opustil?"

Naší jedinou nadějí je to, že Ježíš trpěl, zemřel a vstal z mrtvých. Doufáme, že i my projdeme takovou slávou.

Děkan Shane Parker, hlava Anglikánské diocéze v Ottawě a rektor Kristovy katedrály v Ottawě:

Stvoření je naprosto svobodné a prosycené všemi prvky svobody včetně přírodních katastrof a tragédií způsobých lidmi. Nikdo není imunní ani proti potěšením ani nebezpečím tohoto světa. Křesťanská víra, že je Bůh přítomen v utrpení, se podstatně liší od víry, že je Bůj jednoduše vně našeho života a postihuje nás katastrofami zatímco se bezmocně dívá nebo si vybírá, jak se mu zlíbí, že některým pomůže a jiné ignoruje.

Křesťanství mluví o naději a důvěře, která je pevná i za nejhorší katastrofy. Utrpení Ježíše na kříži je známkou toho, že Bohu není cizí lidská bolest, a že se Bůh svobodně rozhoduje jak pro potěšení tak i pro trauma smrtelného života. Zmrtvýchvstání Ježíše je definitivní známkou Boží síly nad stvořením: Nic, naprosto nic, ani smrt, není silnější než Bůh a žádná beznaděje není větší než naděje.

Někdy se lidé obracejí na Boha s prosbou, aby je uchránil před utrpením - jakoby mohli být doslova vytaženi z nebezpečné situace - a potom se často diví, proč nebyli zachráněni. Jiní pociťují soucitnou přítomnost Boha ve svém utrpení a získávají úžasný dar léčby ve formě vnitřního klidu - míru, který zahrnuje veškeré pochopení.

Křesťanská naděje prohlašuje, že je Bůh stálý, že Boží láska sahá do hloubky času i prostoru a dotýká se nejhlubších potřeb lidstva pro smysl, kdy neštěstí, choroba nebo utrpení ohrožují, že přemohou našeho ducha. Vědomí, že Bůh není vzdálen utrpení, může znamenat změnu v životě.

Abdul Rashid, člen Ottawské muslimské společnosti, Křesťansko-muslimského dialogu a Výboru hlavního města pro různé víry:

Ve Svatém Koránu nám Všemocný Bůh říká, že "stvořil všechno ve dvojicích, co na Zemi existuje včetně lidí a (jiných) věcí, kteří o tom ani nevědí" (36:36).

Současná existence opačných živých i neživých jedinců ve stvoření i u přírodních jevů má za následek mnoho překvapení, příjemných i nepříjemných. Máme mír i válku, bohatství a chudobu, dobro a zlo, soucit i krutost a podobně.

Některým věcem rozumíme, jiným rozumíme jen částečně a některým vůbec nerozumíme. Některé případy se nám jeví jako paradoxní a úplně unikají našemu pochopení.

Svatý Korán ilustruje tyto lidské potíže případem Mojžíše, nechť odpočívá v pokoji. Byl velice vzrušen, když se stal svědkem tří případů zdánlivě nelogických událostí. Ve všech případech byl poučen o moudrosti, která za nimi spočívala (18:65-82).

Muslimové věří, že "Všemocný Bůh stvořil nebe i Zemi a všechno, co je mezi nimi, výhradně z důvodu spravedlnosti" (15:85) a že cokoliv se stane, se stane podle Božské Vůle a Plánu. Co ten Plán obsahuje nevíme, ale nepochybujeme o tom, že je Moudrostí.

Svatý Korán nás vyzývá, znova a znova, abychom se dívali kolem sebe a přemýšleli o vesmíru.

Když tak činíme, zjistíme, že je v tomto vesmíru přírodní řád. Známky Božského soucitu, porozumění a dobra jsou kolem nás.

Naším základním problémem je to, že jsou naše vědomosti jednak konečné a také extrémně omezené, zejména ve srovnání s obrovskými rozměry tohoto vesmíru, přírody a života v ní. Navíc je náš vlastní obzor velice zúžen, takže nám uniká dlouhodobý účinek každého jevu.

Můžeme a měli bychom pokračovat v poznávání, aniž bychom připisovali krutost našemu Dobrotivému Stvořiteli.

Rick Reed, starší pastor Metodistické biblové církve v Ottawě:

Náš svět byl v poslední době skutečně zaplaven katastrofami, hurikány, záplavami, zemětřesením a sopečnou činností. Jsou tyto jevy skutečně "Božími činy"? Jestliže ano, proč Bůh něco neudělá, aby jim zabránil?

Bible praví, že naše Země prochází porodními bolestmi. "Víme, že celé stvoření bylo doprovázeno úpěním podobně jako je dnes doprovázen zrod člověka" (K Římanům 8:22).

Katastrofy ukazují, že stvoření trpí kontrakcemi. Co je důvodem pro tyto katastrofické kontrakce?

Bible nás vede k problému lidského hříchu. Když naši prvorodiče neposlechli Boha (Geneze 3:1-19), přinesli na tuto planetu smrt a bolest. Hřích vyhodil Zemi ze synchronizace (K Římanům 8:20).

Je-li Bůh milující, proč nezastaví vznik kontrakcí? Dovoluje, aby vznikaly katastrofy a dokonce je na nás sesílá (viz Izaiáš 45:7), aby nám ukázal, jak jsme zranitelní. Miluje nás dostatečně, aby odstranil naši iluzi, že můžeme žít bez něho.

C. S. Lewis jednou napsal: "Bůh k nám šeptá v našem potěšení, promlouvá k našemu svědomí, ale křičí při našich bolestech: Je to jeho tlampač, aby probudil hluchý svět".

Přírodní katastrofy nás varují, abychom se napravili k Bohu a předešli věčnému zatracení.

Bible nás ujišťuje, že porodní bolesti Země nebudou trvat věčně. Bůh slíbil předělat nebesa a Zemi a odstranit všechen hřích a utrpení (Izaiáš 65:17, Zjevení 21:1-4).

Ti, kteří pevně věří v Božího Syna Ježíše, dostanou domov v novém stvoření, místo, kde žádná katastrofa nikdy neudeří.