V akademickém světě plní internet stejnou funkci jako kdekoli jinde: zrychluje komunikaci, umožňuje lépe vyhledávat informace a šetří papír. Zda vlastníku webové stránky jde -- částečně, převážně nebo zcela -- také o vlastní "prodejnost", nelze zjistit paušálně, ale jen případ od případu. Už vůbec přitom nelze házet do jednoho pytle Českou republiku, kde za vysoká učení skoro bezvýhradně ručí stát, s USA, kde kvalitní univerzity skoro bezvýhradně fungují na modelu akciové společnosti -- nemluvě o ohromných rozdílech v mobilitě pracovní síly, v podílu obyvatelstva, které získá vysokoškolský titul, a podobně.

Diskuse o tématu "trh a univerzity" je jistě vysoce aktuální, avšak přehledy o tom, kolik profesorů má webovou stránku, mobilní telefon anebo třeba konto v e-bance, nám při těchto úvahách nepomohou.