Terorismus nikdo neporazí

Vypadá to, že obě fáze této "války" jsou jedna válka. Není to pravda. Rozhodně ne ve způsobu jejich vedení. Obě války navíc neskončily, i když Američané již několikrát vyhlásili vítězství. Ony totiž ani skončit nemohou, protože "válka proti terorismu" je nonsens. Terorismus totiž nikdo neporazí, nejde o válku klasickou, ale o způsob boje. To ale jistě nemá na myslí prezident Bush, když definuje terorismus jako "totalitární přístup, který využívá teroru jako prostředku, jímž se snaží zastrašit lidi žijící ve svobodě". Ono tématu opravdu vůbec neprospívá, když se za terorismus vydává něco, co terorismem prostě není. Když například někdo útočí na americké vojáky v Bagdádu, asi jde o jiný typ útoku, než když se vyhodí uprostřed kavárny v Jeruzalému mladá palestinská žena. A to již nemluvím o tzv. teroristech v Čečensku.

Rozdíl je také v cílech: v Afghánistánu (a východních zónách s Pákistánem) se opravdu pohybovalo značné množství radikálů. Do Iráku naopak s vypuknutím bojů radikálové houfně přišli z Íránu a dalších zemí. Sekulární vůdce Saddám Husajn, který kdysi aspiroval na vůdce panarabského světa, byl Američany zadržen. Mlčí prý ale jako zařezaný. Stoupenci radikála Usámy bin Ládina, pokud ne přímo on, jsou i přes rychlý úder v Afghánistánu nepolapitelní a možná mnohem více, na rozdíl od Husajnových aspirací, připraveni pokračovat ve "svaté válce". Vylodění v Iráku dalo zkrátka mnoha obyčejným muslimům příležitost stát se přes noc radikály.

Vědí dnes Američané, co vlastně chtěli?

Někteří říkají, že jde jen o zdroje: ropy či plynu. Ceny na světových trzích stoupají s každým výbuchem iráckých ropných nalezišť.

Americká společnost, zbavená s koncem studené války svého odvěkého komunistického nepřítele, se stala (slovy Zbiegniewa Brzezinského) "globálním hegemonem". Hlavní doktrínou se stal unilateralismus. Nepřítelem se místo sovětské "říše zla" staly nesourodé státy "osy zla". Amerika se ocitá tři roky po 11. září v zrcadlovém bludišti terorismu: v komnatách Bílého domu se místo globální zodpovědnosti usídlily skutečné přízraky "ducha terorismu", v němž se stala aktuálnější více než dříve tolik vysmívaná teze Samuela Huntingtona o "střetu civilizací".

Trhliny v rybářské síti

Potíže, jimž čelí američtí vojáci tváří v tvář, nejsou záviděníhodné. Honba na teroristy podle westernového scénáře pokračuje dál, má ale stále tu podstatnou slabinu: po lapeném Saddámu Husajnovi se úlovky nezdají být příliš tučné. Američtí operativci se s tím evidentně nechtějí smířit. Bushova administrativa vyvíjí nátlak na pákistánské úřady, aby dodala urgentně nějaké ty "vysoce hodnotné terče", jak zní slangově zkratka pro muslimské bojovníky ze slavného karetního seznamu, tzv. high-value target (HVT). Důvodem ale není zdaleka tolik "válka proti terorismu", ale blížící se prezidentské volby. A nynější prezident Bush zatraceně potřebuje nějaké to HVT eso.

Ačkoliv pákistánský ministr vnitra Saleh Haját dodal koncem července alespoň Ahmada Chalfana Chalijního, Tanzánce zodpovědného údajně za bombové útoky na velvyslanectví USA v Keni a Tanzanii v srpnu 1998, Bushovi tento úlovek ze sítě Al-Kajda zvedl skóre jenom nepatrně. A to i přesto, že se ministr Haját snažil oznámit tuto informaci alespoň tak, aby zazněla před nominační konferencí Bushova vyzyvatele, demokrata Johna Kerryho.

"Válka proti terorismu" se dnes vede na různých frontách

Kromě iráckého Nadžáfu či pákistánského Gundžárátu, boje dnes zuří i ve Washingtonu, Bostonu či New Yorku, všude tam, kde probíhají nominační konference. A jsou těžší každým dnem. George W. Bush nemá na výběr: nemůže z tohoto křižáckého tažení ustoupit. Demokratu Kerrymu, který "hájil svoji zemi jako mladý muž" ve Vietnamu, kdekdo vyčítá jeho výrok po skončení války, že Vietnam neohrožoval Spojené státy americké. Myslí si dnes vážně to samé o Iráku? Ale i jemu, který tvrdí, že jediným řešením je spolupráce s evropskými partnery a mezinárodními organizacemi na principu multilateralismu, je možné vytknout, že tezi o "válce proti terorismu" vysloveně obhajoval. Celky jsou v detailech. Nedokáže-li se Amerika podívat do vlastního zrcadla, bude i nadále bloudit v labyrintu terorismu a hledat své ztracené alter ego. A Kerry jí v tom nepomůže.

Otázkou je, zda dokáže Kerry vzít do rukou pověstnou Ariadninu nit z amerického labyrintu terorismu. Musel by udělat velmi těžké rozhodnutí: stáhnout americké vojáky. Dokáže to do roka a do dne, jak naznačil? Nástup G. W. Bushe do funkce viděl kdysi Valéry Giscard d'Estaing jako správný čas pro samostatnou evropskou politiku. Na Konventu vznikly návrhem Evropské ústavy její zárodky. Vítězství demokrata Johna Kerryho, jehož vidění je Evropanům bližší, může ale tento důvod spíše posílit: například požadavkem na účast v kdysi ryze amerických "protiteroristických misích". Je na to Evropa připravena? Ta stará evidentně zatím ne. Ta nová zatím hledá svou vlastní tvář.