|
10. 9. 2004
Je-li jen soudce hoden mzdy svéPrůměrný měsíční plat soudců přesáhl 65 tisíc korun hrubéhoNa podzim zřejmě propukne konflikt mezi mocí soudní, která se chystá vystoupit proti moci zákonodárné a výkonné. Karel Čermák v Právu v článku z 1. června 2004 "Hoden je soudce mzdy své" dal jednoznačně znát, že ač byl ministrem spravedlnosti nominovaným ČSSD, jejím členem nebyl. Přiznal, že slova jako rovnost, solidarita a dokonce ani spravedlnost mu vlastní nejsou. Spíš se situoval do indické společnosti před zrušením kast. Za dva a půl měsíce se hodně poměnilo -- Karel Čermák se zdůvodněním "platy soudců" rezignoval. Stará vláda Vladimíra Špidly odstoupila, nová vláda Stanislava Grosse získala ve sněmovně důvěru. Problém "platy soudců" zůstává a čeká na nového ministra spravedlnosti Petra Němce. Prozatím soudci pohrozili žalobami kvůli rušení 13. a 14. platů. "Je to velmi nešťastné a nazval bych to neúctou k rozhodnutí Ústavního soudu," řekl Právu k vládnímu plánu předseda Soudcovské unie a místopředseda obvodního soudu Prahy 1 Jaromír Jirsa. "Myslím, že to v budoucnu vyvolá řadu problémů. Nálada mezi soudci je již dost rozjitřená a tento krok ji rozjitří ještě více," dodal Jirsa pro deník Právo. |
|
K. Čermák v článku vytvořil zvláštní konstrukci, vycházející z faktu, že moc soudní představuje necelých 3000 soudců a možná, byť s pochybností, ještě přibližně 1000 státních zástupců. Moc zákonodárnou a výkonnou reprezentuje (pro tento případ) zhruba 400 poslanců, senátorů, ministrů a pár dalších, z čeho usoudil, že jde o tak malý počet, že by se jejich platů změny týkat v žádném případě neměly. Odůvodnění je prosté. Vždyť tak malý počet osob (pokud se už nejedná o polobohy) deficit rozpočtu nijak konkrétně neovlivní. Zejména v případě, když už oněch zhruba horních 400 se tváří tak, že budou s ostatními "držet basu". Pan ministr tehdy vtipně dovodil, že jim "kompenzace bude probíhat třeba v rovině politických preferencí". V souvislosti se změnami ve způsobu odměňování ústavních činitelů s ním lze souhlasit. Když je 13. a 14. plat zrušen, protože je jen dvanáct měsíců v roce a vyplacen navíc bude jen určitý zlomek z toho, co bylo vyplaceno před rokem, asi to opravdu málokdo bude chápat jako zvýšení mzdy. Pan ministr se podivil, že pokles příjmů by činil u ústavních činitelů asi 7%, což je "individuálně citelná částka". U některých zaměstnanců rozpočtových a příspěvkových organizací toto procento poklesu bude letos vyšší. A z několikanásobně nižších částek. Ono ušetřit v domácnosti 10% z 15 000,- je mnohonásobně obtížnější, než 10% ze 70 000,-. Ti, kteří žijí z průměrné a nižší mzdy to vědí velmi dobře. Tvrdý postoj ve jménu soudců, znamená krok k narušení křehkých vztahů mezi vládou, parlamentem a potažmo zaměstnanci a občany vůbec na jedné straně a soudci na straně druhé. Ti se snaží ze společnosti vyčlenit, respektive se nad ni povýšit. Jedním z častých argumentů těch, kteří o odbourání 13. a 14. platů a snížení ročních platů státních zaměstnanců rozhodují, je poukaz na to, že Krachuje-li firma, musí se na ozdravení podniku podílet všichni. Soudci ve vztahu k prodluženému státu souhlasně pokyvují. Ovšem s drobnou výhradou -- ano, všichni, tedy, ehm, všichni kromě nás. Pan ministr bývalý a zřejmě i ten současný "nevidí u soudců a státních zástupců důvod pro tak masivní snížení ročních příjmů". Ve vládě sedávají její členové blízko sebe, mají tedy možnost se podívat přes rameno vskutku zblízka na deficity. Jsou tak velké, že je nelze přehlédnout, ani kdyby byly pod jejich rozlišovací schopnosti. Podle údajů BBC by vyplacení mimořádných platů soudců vyžádalo 200 mil. Kč,-. Jedním z důvodů radikálního zvýšení platů soudců v minulosti byla snaha vytvořit jim nezpochybnitelnou autoritu a posílit právě jejich nezávislost. Předseda Soudcovské unie Jaromír Jirsa míní, že už snad i jen kosý pohled na platy soudců "by mohl být ohrožením soudcovské nezávislosti". Nabízí se otázka, o kolik musí růst plat soudce ročně, aby nebyla jejich nezávislost ohrožena. Ještě, aby podobně uvažovali například lékaři První pomoci. Při malém růstu mezd by mohli začít vyhrožovat poskytováním pouze pomoci poslední.. Ruku na srdce, dokázali soudci a státní zástupci, že mají autoritu, a že jsou nezávislí? A rychlí? I kdyby byla ruka na srdci sebedéle, většiny kladných odpovědí se nedočkáte. Rovněž argument K Čermáka, že "soudci a státní zástupci si své práce váží a tudíž nechápou princip kolektivní viny všech ústavních činitelů za mizernou práci některých z nich", je z rodu skvostů. V polovině června věřilo soudům podle CVVM pouze 40 % občanů. Zřejmě proto jsme se už dočkali, jako prvního kroku, od nového ministra požadavku na navýšení rozpočtu resortu, právě i z důvodu potřeby zvýšení platů pro soudce. Pan ministr spravedlnosti by si v rámci lobování za soudce měl uvědomit, že mzdu od státu pobírá řádově několikasetnásobně více zaměstnanců. A ti mohou jako voliči délku působení ve funkci ovlivnit. Ano, v případě ministra Němce preference nejsou až tak důležité. Půl nebo jedno procento opravdu nic neřeší. Platy soudců možná zůstanou zachovány, ale ztracená autorita se ministrovi a především soudcům bude hledat obtížněji. Přitom soudce bez autority je na tom podobně, řečeno s klasikem, jako "voják bez disciplíny". Názor, že v případě soudců by se jednalo ze strany vlády pouze o gesto, nikoliv o skutečnou znatelnou úsporu je snad možno považovat za oprávněný. Ale bylo by takový krok spravedlivý? A to je oč tu běží, páni soudci. Je třeba se se spravedlností smířit i ve vašem případě. Snad vám to slovo není cizí. Když šetřit, tak u všech. Bez výhružek hraničícími s vydíráním. Rovněž požadavek na speciální zákon o platech soudců je neotřelá myšlenka. Buďme si všichni rovni na základě zvláštních zákonů? Ano! Pak by bylo možná dobré vytvořit i něco zvláštního pro občany. Třeba rezervaci. Aby soudce neobtěžovali. Je příznačné, že na jedné straně soudci prostřednictvím Soudcovské unie tvrdě lobují a na straně druhé žalují stát. Ač K. Čermákovi slíbili, že tak neučiní. A spory "překvapivě" vyhrávají. V tomto případě je jméno soudce M. Šalamouna pro soudce opravdu typické. Třeba si tak jednou pojmenujeme všechny z této branže. To by teprve vzrostla autorita. Kdysi kdesi se podobně proslavil soudce Lynch. Uvidíme, jak se sociálnědemokratická část nové a tedy lepší vlády v této nadcházející při zachová a jak se bude držet svého programu. Je zřejmé, že si to budou pamatovat i všichni klienti soudců, tedy občané - voliči. Pro perspektivu resortu spravedlnosti by bývalo zřejmě koncepčně nejperspektivnější, aby se ministrem stal člen KDU-ČSL. Vzhledem k dlouhodobosti úkolů, které bude třeba řešit by právě vedoucí pozice lidovcům mohla zajistit působení v horizontu delším než dva roky. To za reálného předpokladu, že po příštích volbách bude vláda složena z koalice ODA a KDU ČSL. Již nyní je zřejmé, že problém je zatím pod pokličkou. Ministr P. Němec o něm ví. Ví, že soudci od něj požadují kroky podle principu "Bez peněz na spravedlnost nelez", případně mu vzkazují "Buď ministrem soudců". Jeho autorita nebude mezi soudci zřejmě bezbřehá a do oblak čnící. Nebyla taková ani u renomovanějších právníků, což byli všichni jeho předchůdci. Bude úspěšný z pohledu soudců nebo podle názorů občanů? Pouze připomenutí na závěr - ta poklička je na tlakovém hrnci. Páry přibývá! O si o tom myslí odboráři? Autor, ač JUDr., není soudcem článek vyšel ve velmi zkrácené verzi v deníku PRÁVO dne 9. září 2004 Hoden je soudce mzdy své Karel Čermák
Ring volný, Právo 1. 6. 2004
Vláda schválila minulý týden zákon o zrušení 13. a 14. platů tzv. ústavních činitelů, a to s kompenzací 20 procent z jednoho z těchto dalších platů, ačkoli původně se navrhovalo zrušit další platy úplně bez kompenzace. Nedivím se, že se v důsledcích tohoto opatření nikdo nevyzná, protože se v něm plete páté přes deváté. Plete se především kalendářní období s obdobím výplatním. To není totéž. Výplatních období může být do roka stejně dobře pět jako sedmnáct, případně může být výplatní období jedenáctidenní bez ohledu na běh jiných období kalendáře. Lze připustit, že je výhodné, aby se výplatní období shodovalo s nějakým obdobím kalendářním (čtvrtletí, měsíc, týden). Pochopit lze i to, že počet výplatních období je možno měnit (třeba ze čtrnácti na dvanáct v roce). Logice se však vzpírá uvěřit, že by čtrnáct tisícikorunových splátek do roka mohlo být nahrazeno dvanácti tisícikorunovými splátkami do roka, aniž by věřitel mohl cokoliv namítat, a to s argumentem, že rok má dvanáct měsíců. Ještě komičtější by bylo, kdyby velkorysý dlužník zvýšil každou z nově stanovených 12 splátek o 50 korun a tvrdil, že věřiteli vlastně přidal. Inu, ochrana dlužníků je asi opravdu naší národní specialitou. Také termín "ústavní činitel" je v souvislosti s odměňováním jistých činností při výkonu státních mocí nevhodný a matoucí. Především platový předpis ani zdaleka nemůže rozhodovat o tom, zda nějaká osoba, ať podle něho odměňovaná nebo ne, vykonává státní moc. Je až s podivem, jak si leckdo na odměňování mezi "ústavními činiteli" potrpí. Podstatnější však je, že činnosti a podmínky, za nichž jsou činnosti vykonávány, jsou u jednotlivých činitelů tak odlišné, že strčit je do jednoho odměňovacího pytle budí mezi činiteli jen vzájemnou nevraživost, závist a pomluvy. Jen namátkou: jedni jsou voleni, jiní jmenováni; jedni odvolatelní, druzí nikoliv; u jedněch se politická činnost předpokládá, u druhých vylučuje; někteří smějí podnikat, jiní ne - atd. atd. Zajímavá je i četnost "ústavních činitelů" ve smyslu odměňovacího předpisu. Zatímco moc zákonodárnou a výkonnou zde reprezentuje ani ne 400 osob (poslanci, senátoři, ministři a pár dalších), moc soudní představuje asi 3000 soudců, k nimž lze připočíst (ať už teoreticky správně nebo ne) ještě asi 1000 státních zástupců. První, malá skupina (vláda, parlament) má přístup k tvorbě platového zákona, avšak druhá skupina bude tento zákon v praxi aplikovat, a to i vůči sobě samé, neboť jiný mechanismus zatím neexistuje. Dalo by se tedy očekávat, že obě skupiny - státoprávně tak významné - budou jednat ve vzájemné shodě nebo alespoň po vzájemných konzultacích. Spojovacím článkem je při dnešním uspořádání ministr spravedlnosti. Vládní předloha zákona by v roce 2005 ve srovnání s rokem 2003 znamenala pokles ročních příjmů ústavních činitelů v průměru o 50 tisíc korun (zhruba 7 procent). Individuálně je to citelná částka, pro státní rozpočet zanedbatelná položka, navíc v něm až do roku 2007 už předem kalkulovaná. U představitelů moci zákonodárné a výkonné snad lze říci budiž, bezpráví se neděje tomu, kdo si je přál. Když si někdo myslí, že pracuje tak mizerně, že si svůj dosavadní plat nezaslouží, proč by mu šéf-stát nevyhověl a plat mu nesnížil (měl by ho spíš vyhodit). Kompenzace zde bude probíhat třeba někde v rovině politických preferencí nebo intenzívnější vedlejší činnosti. Ale u justice takové kompenzační možnosti neexistují. Navíc si soudci a státní zástupci své práce cení - a právem -, a nechápou tudíž princip kolektivní viny všech ústavních činitelů za mizernou práci některých z nich. Lze tedy očekávat, že justice bude reagovat těmi prostředky, které má k dispozici v rámci moci soudní a možná i pasivní rezistencí. Škoda pro už tak rozhárané mocenské prostředí u nás, škoda pro potřebnou stabilizaci justice. Sečteno a podtrženo: hrozící ztráty a zisk žádný. Náprava je ještě možná zejména v parlamentu, a to přijetím koordinovaných specifických platových předpisů pro jednotlivé složky státních mocí. Džina puštěného z lahve není ale tak lehké zase zašpuntovat. Hlavně to ovšem vyžaduje další čas a zbytečné dodatečné transakční náklady. (Autor je ministrem spravedlnosti) |
