b) služby pečující o Váš majetek a jeho "kulturu"

c) služby pomáhající přímo Vaší rodině

Můžete mě doplnit?

Pominul jsem něco důležitého, co existuje nebo co si lze představit?

Poznámka: Česká média si teď dělala legraci ze Slováků.

Suše oznámili, že jeden "politik" prostě vymyslel, že na Slovensku bude 4 denní pracovní týden, a tím zmizí nezaměstnanost...

Jistě víte, že to funguje pouze na papíře, že řada lidí i při 5 denním pracovním týdnu s penězi jen tak tak vyjde a že finanční nouze pro těch 12-25 % nezaměstnaných bývá často jediným motivem k hledání práce.

Na druhé straně CO mají dělat, když na Slovensku nikdo nemá dost peněz, aby si mohl toho zahradníka dovolit zaplatit?

Pokud byste mi poradil, KDE vlastně se disponibilní peníze berou, byl bych velmi rád... Jistě to souvisí se zahraniční bilancí. Tedy nemá-li ekonomika dostatek skutečně prosperujících podniků. Kde se ale berou peníze v těchto podnicích? To je důležitá otázka.

Tedy rozhodně VADÍ. Přebytek volného času je smyslem existence a vývoje.

Problémem je, jak zařídit, aby majorita populace měla maximum svého času volně k dispozici a zároveň, aby měla i dost finančních zdrojů. -

Třeba na toho zahradníka.

Jistě to souvisí s organizací práce, motivací, ale i mírou celkové spotřeby.

Když vy jako vysoce produktivní pracovník v průmyslu máte přebytek peněz - kolik procent populace má takovouto dobře placenou práci?

Snad 10 %? A zaměstná těchto 10 % zbývajících 80 % populace?

Jako své zahradníky?

Tady je ta nerovnost z Vašeho textu nejvíce zřejmá.

Dříve vlastní prací, nyní si to zaplatíte jako službu.

Možná si za čas najmete i někoho, aby se Vám staral o manželku...

Společnost je rozdělená na horní a dolní vrstvu.

Je to otrokářský řad, nebo ne? Co myslíte?

Musí Vám být zřejmé, že popisujete svět elit, nikoliv běžného člověka.

Normální běžný člověk bude podle Vašeho konceptu dělat zahradníka. Pokud by měl dostatečnou mzdu, nevidím to jako problém.

Záměrně jste pominul otázku MZDY onoho zahradníka.

Uživí i on svou rodinu, když bude jeho žena na mateřské?

Je spíše pravděpodobné, že jeho mzda bude v praxi nízká, tržní, že bude existovat tlak nezaměstnaných, a tedy nebude důvod mu dávat více, než bude nezbytně nutné.

Tedy bez větších změn v etice celé společnosti řešení nevidím...

Je zřejmé, že lidé si nejsou rovni, že mezi nimi existují značné rozdíly. Případný SPOR může být veden spíše o to, JAK velké rozdíly jsou normální, resp. akceptovatelné. Skutečně jde o riziko závisti, kriminality atd.

A o tom byl můj text především. O dětech a jejich světě.

Velmi se obávám, že Vás koncept pracuje s velkou mírou nerovnosti, když to poněkud přeženu, tak velmi malá část obyvatel, tj. asi 5 až 10 % bude mít možnost vysokých příjmů (skutečně si je zaslouží? vznikají hodnoty spíše z jejich vysokého pracovního nasazení nebo spíše z výhod monopolů resp. vysokého kapitálu a následných vysokých zisků (viz ČEZ, Telecom atp.) Tito lidé si budou moci "dovolit" služebníky, zahradníky... Jaká bude mzda onoho zahradníka? Uživí jej dostatečně?

Velmi se obávám, že nezaměstnanost JE fatálním problémem.

Tady byste mi mohl poradit, jak souvisí množství volných disponibilních peněz s jejich alokací do nějakého sektoru, který je schopen je přijmout.

Co např. nutí horních 10 % utrácet za zahradníky a nikoliv kdesi dobře investovat? Určitě je možné i velké peníze utratit na "zbytečnostech". Je možné volný čas naplnit spotřebováváním dalších věcí a služeb.

Též je možné se např. projít po lese.

Jistě není dobré komukoliv diktovat, CO je pro něj vhodné.

Ale na této planětě prostě není nekonečné množství nerostných surovin a zdrojů. Velmi se obávám, že naše činění je velmi krátkozraké.

Jde tedy především o MOTIVACI, o poctivé hledání, co je dobré.

Nevím, uvidíme za 20 či 50 let. Jisté však je, že pak už může být marné ptát se, PROČ v roce 2003 lidé nepřemýšleli

(naprosto stejně jako třeba Němci ve 30. letech...).

Kéž by Vaše vize byla světlejší.

Těším se na odpověď.

Pěkné dny, Michal Rusek

Jan Hošek

Pane Rusku,

díky za podnětné myšlenky. Myslím, že na rozdíl od článku, který byl stručný a tak trochu zaváněl levicovým aktivismem a antiglobalismem, je tahle Vaše reakce mnohem hlubší. Přesto se ale obávám, že se neshodneme na společném vidění světa a jeho budoucnosti, protože já vycházím spíše z toho, co mi připadá na základě mých zkušeností možné, zatímco Vy se snažíte dobrat řešení ideálního a sociálně spravedlivého, přičemž už s definicí "sociální spravedlivosti" nastává prakticky neřešitelný problém.

Socialismus budovaný z ničeho ukázal na naší vlastní zkušenosti, že není tím nejprogresivnějším systémem, pokud má soutěžit se sousedním kapitalismem (to sousedství rozeberu později).

Socialismus budovaný s plnou státní pokladnou na počátku má zřetelně taky svá omezení, jak se ukazuje na příkladu našeho velkého souseda - Německa.

A obojí je o motivaci. Pokud zadefinujeme, že schopní i méně schopní mají stejné žaludky, a proto musí mít stejnou životní úroveň, tak se vývoj zastaví, protože schopní přestanou pracovat.

To je (bohužel) již ověřená lidská vlastnost, která na našem stupni vývoje zatím znemožňuje vybudování komunismu.

Na druhé straně máte pravdu, že pokud méně schopní existují a nemáme možnost pozitivní selekce (nechat je vymřít), pak jim systém (stát nebo ti schopní) musí zajistit takovou minimální životní úroveň, aby nedošlo k otevřenému konfliktu.

Řešením je pravděpodobně kompromis, který částečným přerozdělením bohatství od schopných k méně schopným zajistí udržitelné fungování společnosti a ekonomiky.

Míra přerozdělování je však tou klíčovou veličinou, a nikdo ještě nevyřešil (a asi ani neformuloval) rovnici, která by našla řešení této optimalizační úlohy.

Takže v Evropě je obecně vyšší míra přerozdělování (a ještě se liší napříč kontinentem), zatímco v Americe je míra přerozdělování nižší. Zjevné důsledky jsou, že motivace v Americe je vyšší a tomu odpovídá vyšší hospodářský růst, ale i vyšší nerovnosti.

To však vůbec neznamená, že tato cesta přináší vyšší životní úroveň. Protože pokud lidé více pracují, mají méně volného času, který spolu s jeho kvalitním využitím je podle mě tím správným měřítkem životní úrovně narozdíl od bohatství, které může sloužit jen jako zástupná (proxy) veličina pro blahobyt. Teprve dostatečně dlouhý časový horizont však ukáže, která cesta vede z dlouhodobého hlediska k vyššímu blahobytu.

Teď se pokusím vysvětlit, proč jsem konstatoval, že socialismus není životaschopný, pokud je v přímém sousedství kapitalismu. Trochu si pomůžu tím, co jsem viděl při svém pobytu v Barmě.

Lidé jsou tam velice chudí (měřeno našimi měřítky), ale řekl bych, že nejsou tak nespokojení, jak by odpovídalo našim představám.

To vyplývá z faktu, že převážná většina vesničanů nezná nikoho, kdo by byl výrazně bohatší a žil výrazně lépe. Proto si myslím, že lidé neodvozují svou spokojenost absolutně od nějakého etalonu, ale prostě se srovnávají s okolím.

Pro běžného Barmánce byl kopeček rýže, který ho dostatečně nasytil, dostatečným důvodem ke spokojenosti. Pokud by však v jeho těsném sousedství někdo vybudoval vedle rákosových chýší zděný domek s elektřinou a veškerým komfortem, který dnes máme i my, asi by původně spokojený Barmánec začal pochybovat, že jeho životní úroveň je přiměřená a dostatečná.

Takže kdyby socialismus vedle sebe neměl alternativu, tak by byl mnohem životaschopnější než v konkurenci kapitalismu.

Závěr tohoto mého pozorování je tedy, že životní úroveň tak, jak ji člověk vnímá, není absolutní pojem, ale pojem relativní, daný jeho okolím.

Myslím, že v tomto bodě byste neměl mít větší problém se mnou souhlasit.

Horší to bude asi s tím druhým bodem. Když jsem procházel vesnicí, vždy se (tedy alespoň zpočátku) kolem mě seběhlo spousta dětí, které (i když tohle slovo mi nepřipadá příliš adekvátní) žebraly (tedy běžely za vámi s nataženýma rukama).

Od starších a zkušenějších kolegů jsem však věděl, že jim nesmím dát ani kyat (což nebylo tak moc). Zdá se to kruté, ale bylo to jediné schůdné řešení. Dáte-li totiž jednomu, příští den jich tam bude 10 a další den 1000.

A tolik peněz tam neměl nikdo, aby mohl dát všem. Proč to říkám?

Protože stejné to je s pomocí chudým a rozvojovým zemím bohatým západním světem. Já nemám lék na jejich chudobu, ale vím, že bezplatná pomoc (jak ji navrhují někteří utopičtí antiglobalisté) problém nijak neřeší, ve (velice) krátkém horizontu ho může opticky zmírnit, ale v delším horizontu je patrně i kontraproduktivní (pro rozvojové země odpadá i to málo motivace, kterou zatím mají).

Ani tento problém neumím vyřešit, jistě existuje mnoho způsobů, jak pomoci chudým zemím, ale musí to být způsoby takové, aby si tyto země nakonec pomohly samy zvýšeným úsilím a větším množstvím užitečně vynaložené práce.

Ale obyčejný přesun bohatství od bohatých zemí k chudým problém nevyřeší. (Je třeba zdůraznit, že tím neobhajuji kolonialismus a drancování přírodního bohatství, které vyspělé země odvážely z těch chudých za hubičku. Myslím však, že dnes již toto není až takový problém).

Tolik tedy k "závažným sociálním otázkám", na které rozhodně nejsem expert, ale mám na ně za svých 40 let života určitý názor. Navíc i ekonomie bere v úvahu modely lidského chování (např. teorie her), a pokud se ztotožníte s určitými výchozími předpoklady, tak jsou některé důsledky naprosto pochopitelné, i když z filozofického a sociálního pohledu třeba nepřijatelné.

A teď ještě pár vysvětlujících slov k "mé teorii budoucího vývoje".

Píšete:

To je naprosto zavádějící výklad rozdělení ekonomiky na výrobní sektor a sektor služeb. Řekl jsem pouze, že lidé (v podstatě dělníci), produkující zboží (hmotné statky), budou díky technickému pokroku stále více produktivní. Budou moci chrlit stále větší množství stále levnějších výrobků a budou tak produkovat stále větší hodnotu, čemuž bude odpovídat jejich rostoucí mzda. Zde se tedy budou "tvořit" peníze (nesměšovat s tvorbou peněz z pohledu bankovní teorie). To přeci vůbec neznamená, že pracovníci v průmyslu budou páni.

Dále vycházím z toho, že není smyslem člověka šetřit, aby umřel bohatý, ale vydělávat a za vydělané peníze spotřebovávat. Existují jistě lidé, smyslem jejichž života je být bohatý, ale myslím, že jich rozhodně není většina.

Samozřejmě že se snažíte našetřit peníze, abyste měl rezervu na neočekávané události, na důchod ... Takže od okamžiku nabytí peněz do doby jejich spotřeby může uplynout i více času. Nebo taky můžete umřít dříve, než jste předpokládal, a pak zbudou peníze potomkům, a ti je buď spotřebují, nebo dále rozmnoží (mimochodem já nejsem odpůrcem dědické daně, protože právě zděděné peníze jsou zdrojem sociální nerovnosti a odlišných příležitostí u jinak stejně schopných jedinců a za jinak stejných podmínek, a dědická daň tuto nerovnost alespoň zmírňuje).

Takže peníze, "vzniklé" ve výrobním sektoru zásluhou menší části lidí se částečně utratí za zboží (ale to bude čím dál tím levnější) a z větší části za služby. Tím se většina peněz přesune do sektoru služeb.

Samozřejmě, že zahradník bude muset sekat i jiné zahrádky, a protože jeho produktivita neporoste tak rychle, jako produktivita "dělníka", tak poroste cena této služby. Ale rozhodně nesouhlasím s interpretací, že zahradník bude "sloužící".

Bude to normální pracující v sektoru služeb, vzhledem k náročnosti jeho práce asi bude patřit mezi méně schopné a tudíž i jeho mzda bude nižší než mzda kvalifikovaného dělníka.

Ovšem určitě budou existovat i služby, které budou náročné na vysoce kvalifikovanou pracovní sílu a jejich mzda bude naopak daleko vyšší (např. lékaři, učitelé atd.). A ceny jednotlivých služeb budou dány poptávkou po těchto službách a nabídkou pracovní síly, ochotné tyto služby vykonávat (stejné to je samozřejmě i u zboží).

Takže moje hypotézy vůbec nic neříkají o výši mzdy ve službách a ve výrobě.

Výše mzdy by se měla odvíjet od kvalifikace a schopností a je na státu, aby reguloval rozdíl mezi kvalifikovanou a nekvalifikovanou prací (podle kritérií, které jsem rozebíral v úvodu).

K tomu slouží např. minimální mzda, výše podpory v nezaměstnanosti a podobné nástroje. Takže samo rozdělení HDP na zboží a služby nemůže vést ke vzniku "kast".

Problém je, že toto nelze vymyslet. Ale ekonomika k tomu může dojít vývojem. Slovensko je zatím příliš chudé a málo produktivní, aby to tam fungovalo. Ale s rostoucí produktivitou k tomu pravděpodobně dojde i na Slovensku. Neustále musí být totiž rovnováha mezi náklady a přínosy. Nákladem je pracovní úsilí a čas strávený v zaměstnání, přínosem užitek ze stráveného volného času (který závisí jak na jeho množství, tak kvalitě). Zde bych připomenul ekonomy přijímaný zákon klesajícího mezního užitku, což znamená např. že čím jste bohatší, tím vám dodatečná 1 Kč přináší menší užitek (pro bezdomovce je 100 Kč mnoho, pro ředitele banky pakatel, pro který by se nevyplatilo snad ani shýbnout na ulici).

To, co jsem nastínil, se samozřejmě týká "průměrného" občana. Samozřejmě že na základě individuálních preferencí (a tedy nákladů a přínosů práce) a individuálních schopností budou rozdíly. Méně schopný může zvýšenou pracovní dobou dosáhnout stejných příjmů, jako méně pracující ale schopnější spoluobčan. Může tak např. zajistit stejnou životní úroveň pro své děti, ale už ne obecně stejnou životní úroveň pro sebe (neboť má méně času a stejně peněz).

Takže ty "disponibilní" peníze vznikají prací a zvyšování jejich množství technickým pokrokem a tedy zvýšenou produktivitou práce (viz výše).

Jak jsem (snad) již vysvětlil, nepracuje "můj" koncept s žádnou teorií elit, takže není žádných horních 10 %. (Ve skutečnosti samozřejmě je horních 10 000, ale to je dáno historicky, částečně schopnostmi, částečně nedokonalostí zákonů, i tím, jak si společnost tvoří normy, umožňující vznik těchto elit).

Peníze však vznikají pouze ve výrobě zboží. Investice v průměru slouží pouze k uchování hodnoty pro budoucí spotřebu, uložení na bankovní účet je ekvivalentní koupi zahraniční akcie, která je sice v průměru výnosnější, ale také rizikovější.

Takže málokdo si investováním peníze vytvoří (pokud nemá cit na spekulace nebo nezneužívá vnitřní informace) a investuje se pouze v tom rozsahu, jak máte volné peníze (např. v produktivním věku a po splacení hypotéky), které chcete použít později, např. v důchodu.

Tak jsem snad odpověděl na nejdůležitější dotazy, i když jsem třeba nepřesvědčil. Ale každá taková konstruktivní diskuse mě obohacuje, minimálně v tom, že si utřídím myšlenky ;-))

S pozdravem, Jan Hošek