Velmi záleží na tom, jakým způsobem lidstvo zvládne změnu stávajícího ekonomického paradigmatu, tedy přechod od hrubého stádia hrubých impulsů pramenících především z rivality k dalšímu stádiu -- trvalému vědomí vzájemné úcty a spolupráce.

HDP -- hrubý domácí produkt

Nechci vyzývat k návratu do jeskyň či čemukoliv podobnému. Uznávám moderní techniku (tento text by bez ní nevznikl), přesto si však dovolím upozornit na souvislost míry spokojenosti a celkového množství vyrobených produktů. Je zřejmé, že společnost může být přesvědčována, aby vyráběla a spotřebovávala mnohem více, než pro ni může být optimální. Ano, jistě, slovo "optimální" je velmi snadný terč, ihned vzniká námitka, kdože osvícený "nám" zase bude určovat, co optimální je a co optimální není. Nuže vězme, že je nutné i dobré v přesných souvislostech ctít zákony trhu, a především proto nesmíme zapomínat na ekologii či tržní potřeby našich dětí. Ale vraťme se k meritu věci.

Lidská společnost má velkou schopnost žít za určitých okolností spokojeně s málem, ovšem stejně tak je schopna naprosto zbytečně vyrábět, přesouvat a spotřebovávat velké objemy zboží, aniž by jí tento "produkt" přinášel adekvátní užitek. Je důležitá otázka, jak souvisí průměrná výše vyrobeného produktu na jednoho obyvatele s jeho životní spokojeností, tedy s tím, jak snadno či dobře se tomuto průměrnému obyvateli žije.

Paradox věčně se zvyšujícího HDP

Jako prosperující vnímáme takovou zemi, ve které se HDP zvyšuje např. o 3   % ročně, zvyšuje-li se o 7 %, hovoří ekonomové o vynikajících výsledcích v ekonomice. Ukažme si malý příklad, co tyto čísla znamenají v praxi. Řekněme, že HDP v zemi bude růst mírným číslem 3 % ročně, tedy vynásobíme hodnotu pro každý rok koeficientem 1,03. Máme představu, co přesně takto nízké číslo -- vždyť jde o velmi malý růst, pouhá 3 % ročně --znamená za 10, 20 či 30 let?

Roku 2000 je přiřazena vztažná hodnota produktu ve výši 100. Již za 9 let je třeba vyrábět o 30 % více, za pouhých 16 let o 60 % více a za 30 let již téměř o jeden a půl produkce více, než na počátku (přesně 2,36 násobek). Možná už začíná být zřejmé, že cosi není v pořádku, že...

Vznikne-li představa, že problém vyřeší o něco menší roční růst HDP, řekněme ve výši 2 %, což bude jistě označováno termínem ekonomická stagnace, dopadne situace opravdu o něco lépe:

Tedy o 30 % více je nutné vyrábět nikoliv za 9, ale "až" za 13 let. A za 30 let to nebude téměř  dva a půl násobek, ale "pouze" necelý dvojnásobek (přesně 1,78 násobek) produkce.

Podívejme se ještě, jaká situace nastane při nepatrném růstu produktu o 1 % ročně. Určitý pohled bude tvrdit, že takto nízký růst zákonitě odsune každou zemi do pole poražených a nutně dojde k ekonomické recesi... Z čistě spotřebního hlediska tak tomu skutečně být může.

Z tabulky vidíme, že ke zvýšení výroby o 30 % dojde "až" za 26 let. A pro srovnání: Za 30 let bude nutné pro splnění růstu 1 % ročně vyrábět o jednu třetinu více. -- Připadá Vám z celostního hlediska tento trend dlouhodobě (tedy trvale) udržitelný? Ano, opravdu si ukazujeme příklad země, kde ekonomika roste tempem "pouhého" jednoho procenta ročně.

Příběh o moudrém králi...

Výše uvedené ukázky tří geometrických řad jistě nejsou nijak objevné. Můžeme zde též pro srovnání připomenout jednu logickou hádanku, příběh o starém králi, který se měl komusi odměnit obilím a dal mu na výběr ze dvou možností:

V prvním případě měl dát celkem tolik, kolik se vejde na celou šachovnici, když na prvním políčku šachovnice bude jedno zrnko obilí, na druhém dvě, na třetím čtyři, na pátém osm a tak dál -- na dalším vždy dvojnásobek.

Jako druhou možnost přichystal člověku tuto odměnu: Za první pole mu dá jeden pytel obilí, za druhé dva pytle, za třetí tři -- tedy vždy o jeden více. Jistě už tušíte, jak příběh dopadl... 

V uvedeném příběhu byl odměňovaný člověk ihned nadšen tolika velkými pytli obilí, a proto rychle chtěl právě tuto odměnu, než si to král rozmyslí. A byla opravdu královská: 2080 pytlů! (Jde o tzv. trojúhelníkové číslo: 64 krát 65 děleno dvěma.) Přesto prohloupil... Kdyby totiž uměl počítat a zvolil by zdánlivě nevýhodnou druhou možnost, nestačilo by králi obilí z celé země. (2 na 63 je 9223372036854775808 -- jde tedy o váhu bilionů tun obilí...)

Zvyšování efektivity práce a technický pokrok umožňují trvalý růst produkce lidstva

Technika se stále vyvíjí. To, co lidé vyráběli dříve týden, se dnes pomocí robotů či vyšší efektivity práce zvládne někdy i za desetinu či dokonce setinu pracovní doby. A je to právě vědecký pokrok, který umožňuje, aby objem veškeré produkce mohl trvale růst tempem 3 % ročně -- nebo ještě lépe tempem 4 % či 5 % ročně. Dříve lidé pracovali někdy 10,  12 i více hodin denně, často 6 dní v týdnu. Přesto byla mnohem nižší životní úroveň (tedy průměrná spotřeba), než jakou máme třeba my dnes.

Příklad z praxe: KNIHA byla dříve sázena v tiskárně ručně z litinových písmen. Parta sazečů ji musela chystat dlouhou řadu dní. Dnes zvládne jeden typograf na osobním počítači tutéž práci za pár hodin. Jeho užitek (či chcete-li produkt) může být tedy mnohonásobně vyšší, než u jeho dávnějších kolegů.

Zvyšování efektivity a technický růst snižuje cenu zboží (služeb)

Moderní člověk může VYROBIT mnohonásobně více zboží, než jeho kolega před léty, zároveň ale platí, že jeho MZDA nebude ve stejném poměru vyšší. Se zvýšením efektivity práce dochází obvykle k POKLESU CENY odvedené práce (též ceny zboží). Je možné si dokonce představit, že mzda zůstane stejná, ale protože k vyšší efektivitě dojde zároveň ve všech oblastech ekonomiky, životní úroveň se zvýší, protože bude vše levnější. (Jistě, cena energií roste a zdá se, že i cena výroby potravin se bude s ohledem na vyšší nároky na kvalitu stále zvyšovat.)

VÝROBA = SPOTŘEBA

Je dobré vnímat, že vyrobené zboží a služby -- což je vlastně hrubý domácí produkt (HDP) musí vždy někdo spotřebovat (pomiňme pro tuto úvahu ztráty). Jednoduchá úvaha tedy říká, že síly volného trhu, které způsobí zvýšení HDP, také nutně způsobí zvýšení životní úrovně každého průměrného člověka. Vyprodukované hodnoty vždy musí kdosi spotřebovat a tedy se mít lépe. Vždyť kam by se výroba poděla?

Růst HDP = růst SPOTŘEBY

Růst produkce zajistí jen růst spotřeby. (Viz též důležité téma: Funkce a působení reklamního průmyslu v moderní společnosti.) Pokud nebudou stále nové a nové druhy výrobků, které budou masivně žádané celou společností (počítače, mobily - nyní nově MMS, domácí kina, DVD, CD, digitální fotoaparáty, kamery, myčky...), nebude moci spotřeba růst a nebude možná ani výroba, pokud nebudeme chtít zboží zdarma rozdávat v Africe.

Mluví-li ekonomové o tom, jak je blahodárné zvyšování HDP, musíme to samozřejmě chápat především tak, že každý člověk bude mít vyšší spotřebu, než dříve.

Je stále rostoucí SPOTŘEBA přesně to, po čem všichni toužíme?

Je asi zbytečné na tomto místě se vzájemně přesvědčovat o tom, že lidský život se skládá především z jemného přediva lidských vztahů, je zbytečné trpělivě vysvětlovat, že skutečně hodnotné věci nejsou měřitelné penězi či HDP.

Ekonomika, která má vykazovat růst (měřeno HDP), jej musí v současné době zajišťovat především masivním odbytem nového zboží či nových služeb. V okamžiku, kdy životnost staré televize bude dlouhá a nový typ nebude nabízet nic převratně nového, se bude jen těžce zajišťovat trvalý růst, zvláště v situaci, kdy se velká část rodinných příjmů musí přesouvat k čím dál tím dražším nezbytným výdajům:

Bude-li nás všechny stát mnohem více cena penze (cena přechodu z průběžného systému na systém vlastního spoření či pojištění je velmi vysoká), máme-li čím dál vyšší nároky na zdravotní péči, která je již nyní velmi drahá, dochází-li neustále k výraznému zdražování cen energií, nelze se divit, že místo po nové kameře či službě MMS lidé touží mít spíše vlastní byt, zaplacené pojištění nebo jistotu, že uživí své děti, pokud se dostanou na studia.

Rozdílnost & společnost

Existuje-li ještě lidská vzájemnost, chceme-li pro naše děti vytvořit bezpečné a láskyplné prostředí, měli bychom se zajímat, zda narůstající existenční rozdíly -- čím dál tím více patrné i v naší zemi -- jsou problémem, který chceme řešit, či nikoliv. Mohou totiž v budoucnosti vzniknout dva světy: v jednom z nich bude trvalý růst spotřeby zajištěn trvalým vykořisťováním části obyvatel (nebojme se tohoto přesného označení) ve prospěch části druhé. V tomto světě bude muset existovat rozsáhlý policejní aparát, který bude neustále (a marně) bojovat s terorismem, korupcí či obyčejnou kriminalitou. Mělo by nám být zřejmé, z čeho budou tyto jevy stále pramenit.

Hledejme tedy správný pohled na svět budoucí, pomozme i pomalejším a méně výkonným najít své dobré místo v naší společnosti -- tato investice se nám vyplatí nejen trvalým růstem životní spokojenosti, ale především bezpečnějším světem pro naše děti.