"Hele a nebude to nějaká bouda?" ošíval se rodilý Žižkovák.

Marně, bylo mu sbaleno.

"Hledám čtyři šikovné lidi na sklizeň rajčat u města Foggia v jihovýchodní Itálii. V případě zájmu volejte: Tomáš 0728 930531." Tak vypadal jeden z mnoha inzerátů v červencové Annonci. Zájem byl asi obrovský, protože v devět ráno 21. července 2002 se v Praze - Florenci sešlo 48 Čechů, Moravanů, Slezanů, Slováků a dva Pražáci. Čekal je tu nablýskaný autobus značky Volvo přepravní společnosti původem z obce Sedmihorky.

Tak jedem

Novopečení brigádníci nejdřív člověku jménem Tomáš věnovali 6500 korun na cestovné. Na oplátku dostali čestné prohlášení, že si zaplatili cestu tam a zpět. Jeden z Pražanů, tedy Ondřej M., to dokonce ukecal na čtyři tisíce, že zbytek doplatí ze mzdy. Všechno běželo jako po másle. Brigádníci nasedli do autobusu, doprovod do nového Fordu Transit stříbrné barvy a jelo se.

"Ten Transit jsme naposledy viděli v Českých Budějovicích, pak nám ohlásili, že mají poruchu a dojedou nás cestou," vzpomíná Ondřej na okamžik, kdy poprvé zapochyboval. Sakra, nový auto a má poruchu?

Po zhruba 24 hodinách dorazili na hranice okresu Foggia. K autobusu se připojil starší mercedes vínové barvy se slovenskou poznávací značkou . Prý se tomu typu u nás říká lidově piáno. Slováci ověšení zlatem, co z něj vystoupili ovšem lidově nevypadali.

Čekání na rajčata

Slovák nastoupil k řidiči a vedl ho dál. Vedl ho klikatou trasou, nahoru, dolů, doprava, doleva asi tři čtvrtě hodiny. Pak zastavili uprostřed polí, široko daleko nic kromě nedalekého statku a olivových stromků v oraništi. U těch si měli postavit stany. Stromky vrhaly příjemný stín, chládek asi tak 35 stupňů Celsia.

Slovák se prohlásil za organizátora. "S problémy se obracejte na mne," řekl poté, co brigádníkům zakázal chodit do statku a k moři. Prý nechtějí mít zbytečné problémy s místními úřady, všechno je sice v pořádku, ale jeden nikdy neví. A na víc k moři je stejně zavezou sami, stačí se domluvit.

"Teď tu budeme tak dva, tři dny tábořit než rajčata dozrají a Italové otevřou fabriku na kečup." upřesňovali podmínky organizátoři.

"Prosím vás a kde je záchod?" nedal pokoj nejodvážnější pracant.

"Jo a kde je voda." přidal se další. Dav začínal šumět, bylo jich padesát. Organizátoři jen tři.

Klid, klid, klid, záchod je sice, pravda, "tam" ukázal do polí dobrodinec - organizátor, ale vodu přivezou v cisterně co nevidět. A přivezli. Cisterna tažená traktorem dorazila za dvě hodiny.

Ondřej M. se otázal, jestli je to voda pitná nebo užitková. Prý obojí.

Pokus o vzpouru

"To mě nasralo," vzpomíná Ondřej. Pražákům už bylo jasný, že je to bouda. Rajčat tam bylo asi půl hektaru, na tom nemohlo makat 50 lidí dva měsíce. Rajčata na kečup se navíc sklízejí tak, že se vytrhne celá rostlina a plody se sklepou do kontejneru.

Venkovanům a zejména obyvatelům Severomoravského kraje to kupodivu ještě nedokapalo. Ondřej proto oslovil organizátora:

"Hele, já nemám čas na zbytečný diskuse nebo abych tady dva měsíce makal a vy jste zmizeli i s prachama, mně se to celý nelíbí. A vůbec, cos to povídal - pět euro za přepravku s 250 kilama rajčat? Říkali jste nedávno, že to bude devět, tak jak to je?

"Pozri, nerob problémy, dohodnime sa. Ty si zarobíš, ja si zarobím, všetko bude v poriadku."

"Jo a kdy budou ty prachy? Já ti věřím, ale chápej, mám doma těhotnou ženu a potřebuju prachy."

V organizátorovi se prý hnulo svědomí a zarazil se. Ne na dlouho, asi na půl vteřiny. Znovu všechny ujistil, že "všetko bude", s kumpány nasedl do auta a odjel.

Jdeme do statku!

Jedna holka uměla trochu italsky a padesát, teď už dost našňuplých brigádníků přes zákaz odhodlaně vyrazilo vpřed.

Vylezl Ital. Proč prý je jich tolik, co se děje? Tolik lidí nechtěl. Objevil se znovu i Slovák. Ten zase ujišťoval, že pak se půjde jinam. Práce je dost.

Brigádníci se vrátili k olivovým stromkům. Partička z Mladé Boleslavi ubalila několik jointů, Pražáci začali balit věci.

"Sereme na to" dohodli se a vyrazili po skupinkách stopem do města Foggia. Asi dvacet nepoučitelných naivků zůstalo. "Co se s nima stalo, nevím, možná tam makají nebo sedí dodnes." chechtá se Ondřej, teď už doma v Praze.

Nejvíc ho prý dojímali lidi z okolí Ostravy. Jejich bezbrannost, třeba neschopnost samostatně použít směnárnu, byla skoro dojemná.

Cesta domů

V Itálii se snad za vlaky neplatí, alespoň po našich Pražanech lístky nikdo nechtěl. Pobyli na plážích u Neapole, v supermarketech si nakradli jídlo na cestu. Ve vlaku zaspali a probudili se až v Římě. V depu.

Přestoupili na spoj do Boloni a jeli dál. "Tam mi kolega ukradl baťoh." pokračuje Ondřej M. Místní policajti mu na to řekli něco ve smyslu - to máš ale blbý - a vypustili ho ze stanice.

Ve vlaku pak zatáhnul záclonky a usnul. Probudil se v Rakousku a vzápětí byl z vlaku i vyhozen. V Rakousku na rozdíl od Itálie jízdenky chtějí a dojemné historky na jejich průvodčí nezabírají. Nečastěji jimi používané slovo bylo "raus".

Slovenský anděl

Kde se vzala, tu se vzala, objevila se. Cestou na stop Ondřej potkal příjemnou mladou Slovenku. Vyslechla jeho příběh, dala mu najíst a deset euro na cestu. Před rokem se jí stalo úplně to samé, co jemu, ale v Řecku. Dokonce i ten mercedes byl stejného typu a měl stejnou barvu - vínovou.

Makala tam tehdy dva měsíce, jen aby si vydělala na cestu nazpět. Vypadá to že tahle parta pracuje v několika zemích

Blížilo se auto. Dodávka. Mělo pražskou espézetku.

"Jedete do Prahy?"

"Ne na Žižkov."

Ale cestou se žižkovský obchodník stavěl v Břeclavi nakupovat meruňkovici. Sám koštovat nemohl, takže kvalitu produkce musel testovat Ondřej M. A testoval ji řádně. Rovnou z hadičky.

Žádné další komplikace už nebyly.

Suma sumárum

Za čtyři tisíce to byla hezká dovolená z dobrodružstvím. Od kolegů z Mladé Boleslavi dorazilo pár esemesek. Dělají v Řecku. Načerno, ale na sebe.

A Tomáš?

Ještě několik dní do telefonu všem pražským přátelům tvrdil, že všichni už pracují a všechno šlape, on je teď v Brně. Organizuje další autobus, tentokrát prý ze Slovenska.

Pronájem autobusu Volvo ze Sedmihorek mohl stát asi tak 20 tisíc korun, vybral 350 tisíc. Na jednu akci slušný vývar.

Ale co ti Slováci v Itálii? A v Řecku?