8. 10. 2013
Přiznávám, že jsem v prezidentských volbách volil Miloše Zemana. I se svými chybami se mi zdál lepším, levicovějším kandidátem na nejvyšší funkci ve státě než jeho soupeř, píše Pavel Tučka.
Uběhlo pár měsíců a mně se zdá, že jsem si měl urazit ruku nebo zlomit obě nohy, abych k té proklaté urně vůbec nedorazil. Chyby jsou chyby, ale co je moc, to je moc. Utvrdil mne v tom článek v Právuho návrh o přesunutí velvyslanectví z Tel Avivu do Jeruzaléma, což se pro mnohá média stalo zřejmě středobodem Zemanových názorů, ale odstavec o kus dál, který média víceméně pominula a který zní takto:
Palestinci podle Zemana musí okamžitě uznat Izrael jako židovský stát a zříci se požadavku na návrat na území autonomie a Izraele. Doporučil jim, ať se místo toho snaží usídlit v zemích bohatých Arabů. "Tam je dobrá ekonomická situace, a proto jim mohou poskytnout práci a bydlení. Napřed je třeba jít do utečeneckých táborů v Libanonu a v Sýrii, kde je nejhorší situace. Odtamtud Palestinci mohou odejít do Saúdské Arábie a do emirátů a dostanou takové ekonomické podmínky, jež jim umožní důstojný život. To je řešení, které bych já navrhl," řekl v rozhovoru.
Připadá vám to normální? Mně tedy vůbec! Jak si v té příležitosti nevzpomenout na nevybíravý nátlak Velké Británie a Francie na prezidenta Beneše v souvislosti s českými pohraničními územími: Češi musí bezpodmínečně přijmout německé požadavky a opustit svá pohraniční území... Jak si nevzpomenout na mnichovskou dohodu a na úvahu odsunu českého obyvatelstva například do Patagonie? Uvědomuje si vůbec Miloš Zeman, v jakém duchu to promluvil?
Bohužel, dnes je jiná doba. Doba, která poučení z minulosti hází za hlavu. Ale jak je to dlouho, co proti nám byl používán stejný slovník? A co se to za těch čtyřiadvacet let stalo s českým národem?