Hlavním důvodem marasmu v ČR je, že voliči dosud politiky velkých stran nikdy řádně neztrestali

6. 10. 2013 / Boris Cvek

Žasnu, když poslouchám různé předvolební debaty: všichni kandidáti to samozřejmě myslí s naší zemí dobře, chtějí dát lidem práci, bojovat proti lichvě a hazardu, pomoci sociálně vyloučeným Romům, opravit strašný český systém exekucí, všichni politici najednou myslí na důchodce a na mladé. Jako by tu minulých 20 let byl úplně jiný režim a současní kandidáti se narodili jako růžovolící děti kdesi z nicoty.

Víme ale moc dobře, že po volbách pro politiky u moci -- ve vládě -- jsou mnohem podstatnější taktická rozdělování vlivu na veřejné peníze a hádky kolem toho než veřejný zájem a potřeby lidí. Pak se zase lichva, exekuce, důchodci, Romové atd. ztratí ze zřetele, a když už se pod tlakem médií udělá nějaký zákon třeba proti anonymním akciím, zahraje se to tak, aby byl bezzubý a de facto se nic nestalo.

Myslím, že hlavním důvodem tohoto jevu je to, že politikové hlavních, velkých stran u nás nikdy nebyli voliči opravdu potrestáni. Volby vždycky dopadaly patově s výjimkou voleb minulých, kdy nová politická strana, Věci veřejné, představovala šedou zónu přeběhlictví, štěpení a vzniku nikým nevoleného subjektu, který držel vládu při životě a umožnil církevní restituce. Letos hrozí to samé, neboť českým voličům trvá několik volebních období, než pochopí... třeba za dvacet let opakování stejného scénáře už nebudou volit nové, rychlokvašené strany.

Určitá míra poučitelnosti se ale projevuje ve vztahu k ODS. Já sám, ve volbách 1998 a 2002 volič socialistů a ve volbách 2006 volič zelených, jsem v roce 2010 dal šanci Petru Nečasovi a "nové ODS" proti "kdo z vás na to má?" Paroubkovi a tehdejší rathovské ČSSD. Od případu Drobil jsem se však děsil toho, jak je ODS prožraná, prokorupční, nereformovatelná, přičemž finále spočívalo v tom, že "Pan Čistý", tehdejší premiér, a chrabrý rétorický bojovník za úspory a proti korupci, přeplácel z veřejných peněz svoji milenku, která úkolovala tajnou službu, aby ta sledovala jeho manželku. ODS prostě nemá budoucnost. Četl jsem třeba i takový názor, že ODS je dnes už "očištěna" -- to říkal bývalý primátor Svoboda taky, těsně předtím, než za ním a jeho podřízenými přišla policie, aby jim sdělila obvinění z trestné činnosti. "Očištěná" ODS s panem Kubou včele představuje výborný vtip.

Druhou velkou stranou je sociální demokracie, která bude po letošních volbách nejspíše tou hlavní stranou ve vládě. Bude tedy záležet na sociální demokracii, co bude s touto zemí. K tomu potřebuje silnou pozici ve Sněmovně, vhodné koaliční partnery, ale především vůli změnit zaběhnutou praxi naší politiky. Jako jsem v roce 2010 dal šanci ODS, dnes dám šanci ČSSD. Poučí se ale ČSSD z osudu ODS, nebo se bude tvářit, že ona byla, je a bude jiná? Lídři ČSSD představují personální kontinuitu s vládami Grosse a Paroubka, které tuhle zemi dovedly ke zhnusení z levice a k vládám Topolánkovým a Nečasovým. Kam se obrátí volič zhnusený levicí příště, když zhnusení pravicí ještě nepomine -- k nacistům?

Žádné politické straně její sliby nevěřím, nevěřím na programy, věřím na zájmy a strach -- jaký zájem, jaký důvod mají čeští politici, aby hájili veřejný zájem (což podle mne není věc pravicové nebo levicové politické orientace, ale prostě politické profesionality a služby společnosti za naše peníze)? Co se jim stane, když tuhle zemi z lenosti, nekompetentnosti a zištných důvodů zplundrují a vážně poškodí? Jedna z hlavních motivací politiků pro jejich jednání je znovuzvolitelnost, kvůli ní se dokážou kandidáti jedné strany neomaleně, veřejně, bez ohledu na společný zájem hádat o tzv. "volitelná místa". Bude ale ČSSD se zkušenostmi z dob vlády Grosse a Paroubka schopna opravdu reflektovat osud ODS, bude její "instinkt" poučený minulostí v tom, že po Grossových skandálech stačí přijít s pastelkovným a neúspěch ve volbách svést na Kubiceho, nebo bude brát vážně současnou situaci? Jak se starý pes naučí novým kouskům? Programovým kecům nevěřte, ptejte se: co donutí politiky, aby hájili veřejný zájem, aby dělali práci, za kterou jsou placeni? Co probourá lenost, zištnost, kamarádíčkovství a návyky z minulosti? Nové strany to být nemohou, může to být pouze nový tlak ze strany veřejnosti. Snad se letos konečně dočkáme aspoň tvrdého potrestání jedné z velkých stran. Druhá se možná rozpadne brzy po volbách a na konci volebního období skončí stejně. Další roky už nemladé demokracie ztracené v bahně.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 4.10. 2013