Nesouhlasím s rozsudkem vyneseným nad členkami Pussy Riot, nicméně mě více dopaluje vlna rusofobie, "gulagů, diktatur a stalinismů", která v souvislosti se soudní fraškou a následným rozsudkem zaplavila sociální sítě a média u nás doma. Kým jsme, že nás opět pálí hlavně bezpráví páchané těmi "druhými", zatímco bezostyšně ignorujeme řadu nešvarů české společnosti i mnohem závažnější zločiny západní civilizace, k níž se mentorsky hlásíme, a dáváme tak trapně na odiv naší morální převahu nad "barbarským Východem?"
Jedna věc je všímat si v souvislosti s globálním popraskem kolem kauzy Pussy Riot pokrytectví Západu, který se často sám k vlastním "neposlušným" nechová o mnoho lépe než Putinův režim; a ještě jiná věc je otázka, zda se sázka na dívčí punkerskou skupinu coby symbol opět slábnoucí ruské opozice může Západu vůbec vyplatit, nebo se mu naopak vymstí. Z dnešního opozičního Ruska se k nám nese spousta rádobycitací naší vlastní historie, bloger Navalnyj se hlásí k Havlovi, a teď pro změnu jiní Pussy Riot přirovnávají ke skupině Plastic People of the Universe. Inu zvonka to tak možná vyzerá, jenže zevnitř už nikoliv. A v tom je právě problém.
Několik osob, které pokojně demonstrovaly ve francouzském městě Marseille proti procesu s ruskou skupinou Pussy Riot, zatkla francouzská policie za to, že měly na obličeji masky. Je to v rozporu s kontroverzním francouzským zákonem zakazujícím muslimské závoje.
Asi třicet demonstrantů se v pátek shromáždilo před ruským konzulátem v Marseille na protest proti procesu se skupinou Pussy Riot, jejíž charakteristickým znakem je nošení masek na obličeji.
Orgie trapnosti ohledně kapely Pussy Riot vypouštěné v českých provládních, dříve veřejnoprávních médiích, mne přivedly na myšlenku zdejší režim vyzkoušet.
Navrhuji podobný zátěžový test, kterému je vystavené putinovské Rusko. Punkový koncert před hlavním oltářem chrámu Sv. Víta. Text první písně bych navrhoval asi takhle:
Panenko Marie, vyžeň modroprdelníky,
Panenko Marie vyžeň černoprdelníky,
píše Radek Mokrý. Britské listy navrhují, aby koncert před hlavním oltářem pražské svatovítské katedrály uspořádal Michael Kocáb, který právě českým médiím rozeslal vášnivý dokument na podporu Pussy Riot, kritizující Rusko. Pan Kocáb se však bude muset vyrovnat s ustanoveními Trestního zákoníku ČR, uvedenými v odstavcích § 358 a §356. (JČ)
Výzva Britských listů k uspořádání punkového koncertu před hlavním oltářem chrámu Sv. Víta působí neuvěřitelně trapně a amatérsky. Stejně jako výklad českého trestního zákoníku je v podání Britských listů neuvěřitelně amatérský, míní Ivo Mareš.
Tvrzení pana Mareše, že "my jsme říší světla", a proto protesty, jaké organizovaly členky Pussy Riot v Rusku, by v českém kontextu byly výtržnostmi, kdežto v Rusku jsou "bojem za svobodu", je absurdní především v tom, jak se nekriticky vyvyšujeme v něco dokonalého a nekritizovatelného. Totéž o sobě, pane Mareši, říká každý autoritářský režim a přesně tak bude argumentovat Vladimir Putin: "Provokativní akce Pussy Riot v Rusku byly výtržnostmi, protože my jsme civilizovaný stát, kdežto na dekadentním Západě jsou na místě."
Každý režim o sobě tvrdí to nejlepší, a argumentuje, že protesty proti němu jsou nelegitimní, přičemž poukazuje na jinakost v jiných zemích, kterou označuje za ztělesněného ďábla. Situace je zřejmě poněkud složitější. Dokazuje to už i svobodný průzkum veřejného mínění v Rusku, z něhož vyplývá, že s provokativními akcemi sdružení Pussy Riot tam sympatizuje jen šest procent obyvatelstva.
Považuju za pokrytecké, že čeští umělci houfně protestují proti uvěznění Pussy Riot, méně však už např. proti šokujícímu pronásledování Romana Smetany, které mimochodem ti britští politikové, kteří se o tom dověděli, považují za děsivé. Jako by Česko se svým zcela nedokonalým a prorežimně zaujatým soudnictvím nemělo máslo na hlavě.
Podstatou svobodné a demokratické země je, že protesty snáší a nekriminalizuje je jako výtržnictví. Takový režim je totiž stabilní a silný v kramflecích. Bohužel, dneska už takové režimy nejsou skoro nikde.
Protesty českých aktivistů proti uvěznění Pussy Riot by byly přesvědčivější, kdyby tito aktivisté zametali i před svým prahem a postavili se důsledně a systematicky i proti nespravedlnostem, k nimž dochází v jejich vlastní zemi.
Jste prezidentem velké země s rostoucí ekonomikou a chcete, abyste měl dobrou mezinárodní publicitu. Jste hrdý, že jste populární, máte hluboké povědomí o historii a sám zosobňujete budoucnost své země (aspoň si to pořád namlouváte). Trestní soud odsoudí tři mladé ženy, dvě z nich matky, k dvěma letům do vězení za to, že uspořádaly čtyřicetisekundovou feministickou performanci v jednom oficiálním kostele ve vaší zemí a světové sociální sítě z toho zešílejí. Dva roky gulagu pro Putinovy nepřátele, řičí na vás. Vypuknou demonstrace po celém světě před vašimi velvyslanectvími. Stárnoucí celebrity se řadí do fronty, aby vás odsoudily. Pan Putin se v pátek jen tak omylem nestřelil do nohy, ale vypálil proti sobě celý samopal, argumentuje redakční komentář listu Guardian.
Je politováníhodné, že lidé, kteří protestují proti odsouzení skupiny Pussy Riot na dva roky do vězení, nenahlédnou do Trestního zákoníku České republiky na § 358 a §356. Posuzovala by se snad činnost této skupiny u nás jinak? Nebo máme dvojí metr uplatňování zákona? ptá se Petr Keřka.
§358
(1) Kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí hrob, historickou nebo kulturní památku, anebo hrubým způsobem ruší přípravu nebo průběh organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
a) opětovně, nebo
b) jako člen organizované skupiny.
§356
(1) Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2) Stejně bude potrestán, kdo se spolčí nebo srotí k spáchání činu uvedeného v odstavci 1.
(3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo
b) účastní-li se aktivně takovým činem činnosti skupiny, organizace nebo sdružení, které hlásá diskriminaci, násilí nebo rasovou, etnickou, třídní, náboženskou nebo jinou nenávist.
Zajímavě reagovali na čtenářských fórech deníku Guardian k případu Pussy Riot někteří jedinci:
To, že my v Británii jsme "šokováni a zděšeni", že tyto tři ženy byly shledány vinnými "autoritativním režimem", je směšné.
Zrovna včera byl protivládní demonstrant v Bahrainu, víte, v té oáze demokracie na Blízkém východě, s níž se Británie bratří, protože Spojené státy to nařizují, odsouzen na tři roky do vězení za zorganizování protivládního protestu. Všiml si toho vůbec někdo v Británii?
V Americe byl odsouzen muž k více než deseti letům do vězení, protože podpálil automobil v prodejně automobilů, na protest proti pokračujícím ekologickým škodám, které ta vozidla způsobují. Hovoříme o tom? Vůbec ne. Ale kdyby se to stalo v Rusku!!
Je to odporné! Pošlete Pussy Riot do Saúdské Arábie, země přátelské Británii, ať tam udělají totéž v mešitě, anebo do Izraele, ať si tam zkusí na obranu občanských práv štěstí v synagoze a uvidíte, co se stane.
Proč by měly mít feministky právo uřezat velký dřevěný kříž na Ukrajině, aniž by při tom projevovaly respekt náboženské víře (dovedete si představit, co by to vyvolalo v Británii, s její posedlostí s "předpisy ochraňujícími zdraví a bezpečnost občanů na veřejnosti"?) A taky poškodily strom! V Británii by byly zatčeny a odsouzeny za celou řadu trestných činů.
Nejsem nábožensky založený, ale takhle nenávistná kampaň proti náboženství, kterou Guardian hájí, je k zblití. Pussy riot v důsledku této kampaně, vytvořené médii a CIA, zbohatnou. Boj za podvracení prostřednictvím vulgarit není vždycky bojem za svobodu.
Pussy Riot dostaly polovinu trestu, jaký dostali Britové za to, že vytvořili internetové stránky, které parodovaly anglické nepokoje v ulicích loni v srpnu. Ti muži v Británii byli odsouzeni na ČTYŘI roky do vězení. Není pochyb, že kdyby někdo provedl něco podobného na oltáři ve Westminsterském opatství by vyvolal stejné rozhořčení a byl by potrestán ještě přísněji. Britský establishment nemůže kázat z morálních výšin. Státem podporovaná represe je tu stejně silná jako v Rusku či v Číně.
Podporuji právo lidí vyjadřovat své názory a pořádat politické protesty. Nemyslím si ale, že by mělo být lidem dovoleno znásilňovat druhé lidi anebo cynicky zneužívat pocitů druhých jako nástroj k vytváření publicity.
Informace v západních médiích o Pussy Riot byly velmi mlhavé a selektivní. Informace o tom, jak se Pussy Riot vysmívaly "plížení se a klanění" ortodoxních křesťanů byly jasně vynechány.
Také jsme se nedověděli nic o historii Pussy Riot, historii vypočítavých provokativních akcí, záměrně vymyšlených tak, aby byly co nejurážlivější. Například uspořádala Pussy Riot nahou orgii s těhotnými ženami ve veřejném muzeu. Nebo si žena sundala kalhotky a masturbovala s mrtvolou kuřete v supermarketu. Při tomto nekrofilně bestiálním aktu měly ty ženy s sebou vlastní děti.
Museum a supermarket byly také natočeny a je to na internetu, pokud o tom někdo pochybuje.
Ty ženy věděly přesně, co v tom kostele dělají a jak to bude přijato. Věděly, že lidé budou hluboce zraněni, šokováni a budou zuřit. Stejně jako věděly, jak budou lidi reagovat na scény ženy, která si rve do vaginy mrtvé kuře v obchodě, kde byly přítomné děti.
Mezinárodní vojska odcházejí a těžké zbraně budou volně střílet
Velitel jednotek OSN v Damašku se v sobotu rozloučil se svou misí. V pondělí z Damašku odejde posledních 100 vojáků OSN. Kdykoliv OSN stáhne své vojáky z Blízkého východu, následuje katastrofa. Soukromě se OSN nyní obává, že Západ a arabské státy v Perském zálivu začnou nyní posílat do Sýrie těžké zbraně na pomoc vzbouření proti Assadovu režimu, píše stálý zpravodaj deníku Independent na Blízkém východě Robert Fisk.
Na rozdíl od toho, čemu věří američtí a francouzští diplomaté, Assadův režim není na pokraji pádu, ale přestává fungovat úplně koordinovaně. Také proto nyní hovoří Syřané v Damašku v kavárnách a restauracích otevřeně o možnosti Bašarova vítězství nebo porážky. Všichni vědí, že jen pár kilometrů od hlavního města začíná temná zóna, rozkládající se na prostoru tisíců čtverečních kilometrů - kde se každou hodinou dějí strašlivé věci. Hlavní silnice na sever je neprůjezdná a telefonní spojení s městem Aleppo bylo přerušeno.
Islamistická organizace podezřelá z napojení na al-Kajdu a hlásící se k zodpovědnosti k sebevražedným bombovým útokům v Aleppu a Damašku vystoupila ze stínu a objevila se ve frontových liniích syrských měst. V Aleppu Fronta al-Nusra pro ochranu lidu Levanty vyslala do boje řadu ozbrojenců, některé cizince.
Někdy se mi stane, že v českém veřejném prostoru narazím na text nějakého komentátora, který mi připadá tak stupidní, že jsem si něco takového do té doby nedovedl představit -- třeba teď je to úvaha A. Tomského, jednoho z diskutérů , o "svatosti majetku".
Hnutí za přímou demokracii připravilo pro občany sedm nejkřiklavějších právních
i lidských důvodů, proč je zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi
nepřijatelný, proti zájmu většiny občanů a odporující dobrým mravům. Zároveň je
vyzývá k vystupňování tlaku na koaliční poslance Parlamentu, aby zákon
nepodpořili.
neděle 15.40: Julian Assange vystoupil na balkóně ekvádorského velvyslanectví v Londýně. Britské televize projev vysílaly živě v plném znění. Na stránkách společnosti BBC je ZDE, v lepší kvalitě než výše uvedený záznam, zřejmě někým stočený mobilem z ruské propagandistické televize Russia Today. Assange poděkoval svým stoupencům, že dávají pozor, aby britská policie nevnikla na velvyslanectví. Upozornil, že jejich přítomnost je důležitá. Poděkoval také ekvádorské vládě, ekvádorskému prezidentu a zaměstnancům londýnského velvyslanectví za jejich podporu. Uvedl, že v pátek se bude konat jednání Organizace amerických států o pokusu Velké Británie porušit nedotknutelnost diplomatického území. Vyjmenoval všechny jihoamerické země, které uspořádání tohoto zasedání schválily. Kritizoval svou rodnou zemi Austrálii, Velkou Británii a Švédsko, že nechrání ani jeho, ani jeho práci. Jak si všímá tisková kancelář Reuters, Assange obvinil Spojené státy, že hrozí přesunout svět do éry, kdy budou novináři utlačováni. Apeloval na Spojené státy a prezidenta Obamu, aby přestal pronásledovat whistleblowers. Jmenoval některé z nich, opakovaně požadoval, aby byl propuštěn americký vojín Bradley Manning, který je v USA vězněn bez soudu protiprávně už více než 800 dní. Připomněl případ bahrainského aktivisty Nabeela Rajaba, odsouzeného za tweet na 3 roky do vězení. Požadoval, aby Spojené státy zastavily tajné vyšetřování Wikileaks a veřejně deklarovaly, že WikiLeaks ani jejího zakladatele nehodlají nadále pronásledovat. Nezávislí novináři nesmějí být pronásledováni, ať jsou to WikiLeaks, nebo americké New York Times. Zmínil se i o odsouzení ruské skupiny Pussy Riot. Svoboda je podle Assange nedělitená a musíme se o ni zasazovat všichni.
O pokusu britské policie narušit výsostné území ekvadorského velvyslanectví řekl Assange toto:
"Ve středu večer, poté, co velvyslanectví dostalo výhrůžný dopis, tuto budovu obklopila policie. Vy jste vyšli uprostřed noci do ulic, abyste na to dávali pozor, a přivedli jste s sebou oči světa.
Uvnitř velvyslanectví ve tmě jsem slyšel, jak se v budově skrz její interní požární východ rojí policisté.
Ale věděl jsem, že budou existovat svědkové, a to kvůli vám. Jestliže Británie nezahodila oné noci Vídeňskou konvenci, bylo to, protože se svět díval. A svět se díval, protože jste se dívali i vy.
Takže až vám příště někdo řekne, že není k ničemu bránit ta práva, jichž si vážíme, připomeňte jim svou vigilii ve tmě před velvyslanectvím Ekvádoru. Připomeňte jim jak, ráno slunce vyšlo v jiném světě a odvážný jihoamerický národ zaujal postoj na podporu spravedlnosti."
Julian Assange dostal ekvádorský azyl pod podmínkou, že nebude činit politická prohlášení.
neděle 14.10: Balthasar Garzón řekl před ekvádorským velvyslanectvím nepříliš dobrou angličtinou, že Julian Assange dal instrukce svým právníkům, aby zahájili právní akce na ochranu práv serveru WikiLeaks. Hovořil na chodníku před velvyslanectvím o Assangově "bojovném duchu" a uvedl, že Assange bude dál bojovat za pravdu a spravedlnost. Dál promluvil španělsky, což silně zmátlo britské novináře.:)
Garzón dodal, že Assange je vděčný ekvádorskému prezidentu za poskytnutí azylu a uvedl, že Assange promluví za půl hodiny.
neděle 10.00: Slavný španělský soudce Balthasar Garzón má jménem Juliana Assangeho promluvit v neděli v poledne před ekvádorským velvyslanectvím v Londýně. Pak má vystoupit i sám Assange. Není jasné, jestli při tom nebude zatčen.
Podle reportéra britské Sky News se vyndavá okno v prvním patře velvyslanectví. Assange zřejmě tedy nevystoupí PŘED vyslanectvím.
Ministři zahraničí dvanáctičlenné jihoamerické skupiny UNASUR odsoudily údajnou hrozbu Británie násilím proniknout na území ekvádorského velvyslanectví v Londýně a zatknout zakladatele WikiLeaks Juliana Assange.
Krátké ministerské prohlášení však nepodpořilo udělení politického azylu Asasngovi. Prohlášení odsoudilo "hrozbu použití síly mezi státy" a zdůraznilo "právo států poskytovat azyl", praví se v prohlášení, která také naléhá, aby obě strany šly "cestou dialogu a přímého jednání" ve snaze dosáhnout oboustranně přijatelného řešení problému.
S dalším výročím událostí 21. srpna 1968 se neodbytně vtírají otázky, jaký odkaz nám toto datum zanechalo a co si z něj kdo odnáší?
Stalo se již téměř českým folklórem, že v médiích -- pokud vůbec toto téma do nich pronikne -- zazní k srpnovému výročí toliko obehraná písnička, že šlo o tragický milník v našich dějinách a že celé Pražské jaro byla vlastně jenom utopie, protože komunismus je ze své podstaty nereformovatelným a že šlo pouze o podvod na lidech s hroznými dopady na celou společnost. Postavy roku 1968, Alexandra Dubčeka, Otu Šika, Josefa Smrkovského či Čestmíra Císaře, si raději nepřipomínáme. Dostanou nálepky kontroverzních osobností, které podle oficiálního názorového proudu zradily.
20. srpna 1939 v časných ranních hodinách začala poslední fáze důležité předehry 2. světové války - sovětsko-japonského střetu u řeky Chalchyn-Gol, o němž japonské prameny hovoří jako o "Nomonhanském incidentu". Po odražení úvodního japonského útoku v prostoru, který si Japonci pro tento účel sami zvolili, překročila zmíněného dne sovětská vojska řeku a zahájila protiútok, který vyústil ve strategicky velmi významnou porážku Japonců. Mezi laickou i odbornou veřejností je dodnes široce rozšířeno přesvědčení, že "Žukov (tj. tehdy velitel 1. armádní skupiny) porazil Japonce". Skutečnost je ovšem poněkud komplikovanější a ve výsledku docela připomíná kdysi tak oblíbenou hru s vymazáváním tváří ze skupinových fotografií se Stalinem.
Na podporu článku "Nepřesnosti v Českém rozhlase" bych chtěl zmínit, že hrubé faktické chyby, jejichž používání bylo ještě donedávna výsadou internetových periodik jako je Aktuálně.cz, se už začínají objevovat i v takových médiích, jako je Český rozhlas (který se hrdě tváří, že je českou BBC). Ve středu 15. srpna jsem si náhodou naladil pořad ČRo 2-Praha Čaj pro dva, jehož předmětem byla debata o televizních seriálech. Debata se spíše než kvalitě jednotlivých děl věnovala jejich sledovanosti, což místy přecházelo až v marketingové přetahování mezi exponenty jednotlivých televizí.
Politolog Jaroslav Šonka zauvažoval v Právu (17. tm) o "restitucích ve víru nekulturnosti" a svoje zamyšlení opřel o dvě základní teze. První formuloval takto: "Jasné je: církve tento majetek dříve vlastnily", druhá je: "fungující církve potřebujeme." Co je ovšem "jasné" Šonkovi, není vůbec "jasné" mně -- a nepochybuji, že i mnoha jiným.
Pominu Šonkovy úvahy o "nekulturnosti", jež zavládla v diskusi o restitucích, které považuje (jak jinak) za otázku politickou. Ta je jádrem debaty, jež se podle jeho názoru vede nekulturně, to jest konfliktně, neboť kompromis je v české politice slovo neznámé. Chci se pouze vyjádřit k Šonkovým dvěma tezím -- obě mi totiž připadají pochybné (kompromisně: zpochybnitelné).
Už jsem si myslel, že k těm " nábožným destitucím" se nebudu dál
vyjadřovat, píše Egon Lánský. Ale pan kardinál Miloslav Vlk mě dokopal svými, věřících
nedůstojnými agresemi k opaku. Kdysi, na začátku devadesátých let
jsem se s nim potkával a docela jsme si rozuměli. Byl obětí minulého
režimu (já také a i předminulého), agrese v nás nebyla, spíš
naděje, že cosi bude jinak. No je. Ale neutěšeně... To byl ovšem
důstojný pán Vlk knězem, (nyní je vysloužilým kardinálem a že, komu
kdo chcete, čím dál méně důstojným).
K politicko-spoečenskému obsahu problematiky "restitucí" se nemíním
vyjadřovat, vše již bylo řečeno. Místo toho odkážu na rozhovor ve
slovenském časopisu Týždeň s Dr. KATARÍNOU ZAVACKOU. Ta se ve
vztazích katolické církve se společností vyzná. Doporučuji si
přečíst i reakce na rozhovor. Zatímco dříve, v katolickém Slovensku
pani Zavacké hrubě nadávali, nyní se reakce změnily. Je možné, že
reagují mladší občané, kteří čekají od církve něco jiného a také
mají jiný přehled než jejich předchůdci, možná jsou také \klamáni
postupem Vatikánu a slovenské r.k. církve vůči oblíbenému trnavskému
arcibiskupu Bezákovi, jenž brojil proti tunelům do církevního majetku
a pokusil se prověřit kšefty svého předchůdce Sokola.
Většinu politiků a expertů vede vlastní zájem k tomu, aby slibovali příchod lepších časů, pokud budou přijata jejich politická doporučení. Dělají to i za současných celosvětových ekonomických potíží. Ať se diskuse zaměřuje na nezaměstnanost ve Spojených státech, prudce rostoucí náklady evropských států na peněžní půjčky nebo klesající tempa růstu v Číně, Indii a Brazílii, na denním pořadu je stále střednědobý optimismus.
Co znamená "pochod homosexuálů" Prahou a protest ultrakonzervativní akce DOST proti němu? Že mentalita doby se vyvíjí a mění. Jsou k tomu různé důvody, z nichž ten hlavní je postupné vítězství emancipačního myšlení na Západě: emancipace otroků (zrušení otroctví), dělníků, žen, hendikepovaných lidí, gayů a leseb.
V principu nelze oddělovat jedno od druhého, aniž by člověk riskoval, že se stane tak trapným a odsouzeníhodným, jako by byl dnes zastánce otrokářství.
Můžeme si myslet, že emancipovaní nevyužívají vždy své svobody v souladu s tradičními představami.
Zřejmě ani ultrakonzervativní lidé z akce DOST by dnes nechtěli zavírat lidi do vězení za homosexualitu, pouze trvají na tom, že sexualita patří do soukromí jejich ložnic... což je druh myšlení, který by bylo možno před sto lety považovat za pokrokový a který by se jistě nelíbil tehdejším ultrakonzervativcům.
Hlavní alternativou je svoboda člověka, chovajícího se přátelsky a zodpovědně k jiným lidem a k Zemi. I ve společnostech označovaných za demokratické je totiž skutečná svoboda a demokracie často spíš alternativou než skutečností. Zodpovědná svoboda a v jejím rámci tvořivé myšlení, tyto základní charakteristiky člověka, mají přednost před všemi dočasnými politickými, ekonomickými a dalšími formami, které vyvinul.
Úvodem si dovoluji předeslat, že se moje vyjádření netýká politického rozhodnutí, které je v soudobé české právní terminologii vyjadřováno souslovím „zmírnění některých majetkových křivd“. Proto ho nekomentuji, nezabývám se jeho důvody a ponechávám stranou I etické a historické konsekvence.
Zaměřuji se na text návrhu zákona, který by měl určovat pravidla a nástroje provedení zmíněného rozhodnutí - sněmovní tisk č. 580, obsahující vládní návrh zákona, a který je nepřesně označován jako „zákon o církevních restitucích“.
Kontroverzní dopis, jímž britské ministerstvo zahraničí varovalo Ekvádor, že Británie může provést razii na jeho velvyslanectví v Londýně a zatknout Juliana Assangeho, který se tam skrývá, schválil konzervativní ministr zahraničí William Hague navzdory vážnému varování od právníků na ministerstvu, aby to nedělal. Právníci upozorňovali že případná razie na ekvádorské velvyslanectví v Londýně vyvolá obdobné útoky proti britských velvyslanectvím v zahraničí.
Ekvádor byl britským dopisem šokován. Dopis vyvolal zuřivou reakci po celém světě. Ekvádor svolal kvůli němu mimořádnou schůzi Organizace amerických států, která bude v pátek debatovat ve Washingtonu o "nenarušitelnosti diplomatického prostoru Ekvádoru ve Velké Británii v souladu s mezinárodním právem."
Viz obrázek. Vím, jsme uprostřed léta, ale prosím, nezapomínejte na finanční příspěvky. Minimální míru finančních příspěvků pro provoz BL potřebujeme.
Informace, jak finančně přispět mobilem, jsou ZDE.
Někteři čtenáři si stěžovali, že minimální darovací částka 149 Kč je příliš vysoká. To je pravda, ale musíte si uvědomit, že my platíme z toho daru mobilní firmě poplatek a čím je darovaná částka menší, tím je ten poplatek percentuálně vyšší. Nemá cenu, aby čtenář velkou částku svého daru mobilní firmě, což by byl případ u menších částek. Raději s darem počkejte pár týdnů a pak pošlete větší částku, manipulační poplatek je v tom případě menší. Děkujeme.
Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat i na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500 nebo úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.
Karel Schwarzenberg je zřejmě velmi u redaktorů(ek) Práva velmi populární (!), protože v tomto roce je to již jeho několikátý rozhovor. Ale k věci.
Po přečtení nadpisu článku (PRÁVO, sobota 18. srpna 2012) neodolám, abych si v první řadě nepřečetl mezititulky. Pozoruhodný je již první mezititulek: "Kdybych cítil, že prezidentskou kampaň ministerstvo nezvládne, učiním patřičné kroky!". O tom nelze pochybovat, ostatně stejně nelze pochybovat o všem, co dále v rozhovoru říká. Jen s tím rozdílem, že je otázka, zda se to shoduje nejen s posláním pana ministra, jeho odpovědnosti při výkonu funkce, ale hlavně otázka morální.
"Člověk se stává básníkem, / pozná-li krajinu, / kde nikdy před tím nebyl / a najde-li poslepu místo, / kde může léčitelům slov / umýt nohy / a pak spočinout .../ Ale jen na chvíli."
V Nechvalicích na Sedlčansku počítá čas Počepický potok a k snění tu provokuje do výšin šplhající masiv Závisti. Výšku a vůbec rozměr člověkovy tvořivé, humanistické invence zde vyznačil spisovatel Jan Křtitel Roškot a v současnosti ji posunuje Vladimír Stibor, také spisovatel, básník však nejvíce.
Britské supermarkety Tesco a ASDA přiznaly, že prodávají v PET lahvích pitnou vodu označenou logem svého supermarketu, která je stočena z normálního vodovodu. Litr takové vody stojí v Anglii 0,5 pence, tedy přibližně 10 českých haléřů (ve Skotsku, které nezprivatizovalo vodárny, se spotřeba vody v domácnostech neměři, ale platí se roční paušální poplatek v rámci městských dávek), Tesco pitnou vodu v lahvích prodává za 17 pencí (5,45 Kč) za litr, podle britského konzervativního deníku Daily Telegraph s "masivními zisky". Podle britského deníku to připomíná televizní komedii Only Fools and Horses, v níž nemožný hrdina naplňuje PET lahve vodou z kohoutku a prodává ji jako "Peckhamské zřídlo" (Peckham je čtvrť v Londýně, něco jako Karlín).
Diplomatický konflikt mezi Británií a Ekvádorem ohledně Juliana Assangeho bude příští týden předmětem jednání ministrů zahraničních věcí z obou Amerik.
Organizace amerických států hlasováním schválila rozhodnutí, aby se v pátek uskutečnilo její zasedání v této věci ve Washingtonu. USA, Kanada a Trinidad a Tobago hlasovaly proti rezoluci, ale 23 členských zemí organizace zasedání schválilo. Pět zemí se zdrželo hlasování a tři byly nepřítomny.
Generální tajemník Organizace amerických států José Miguel Insulza uvedl, že zasedání nebude o Assangovi, ale o "problému, který vyvolala výhrůžka Británie, učiněná Ekvádoru, že by mohla vstoupit na území jeho velvyslanectví v Londýně. Jde o nedotknutelnost diplomatických misí všech členů této organizace, což nás všechny zajímá.
Quito se také snaží zorganizovat obdobné jednání Svazu jihoamerických národů, levicové asociace bolívarských států v OSN.
Když už citujete ustanovení trestního zákoníku, citujte pro objektivitu též § 38 (přiměřenost trestních sankcí), § 55 odst. 2 (kdy lze uložit nepodmíněný trest) a § 53 odst. 2 (lze uložit i mírnější typy trestů).
Pussy Riot by tedy u nás dostaly maximálně podmínku nebo obecně prospěšné práce. Kritizovat 2 roky nepodmíněně je tedy zcela na místě, domnívá se Jaromír Šulc.
Alexej Kudrin, bývalý ministr financí, který je i nadále Putinovým blízkým spojencem, řekl: "Rozsudek v případě punkové skupiny Pussy Riot není jen faktem v životě tří mladých žen, je také další ranou soudnictví a především důvěře ruských občanů v ně." Milionář Michail Prochorov označil rozsudek za "strategický omyl, který děsivě poškozuje autoritu soudnictví." Dodal: "Nevíme, kdo přijal konečné rozhodnutí - Kreml, patriarcha? Pravděpodobně ne soud."
Podle definice OSN v konvenci o uprchlících je uprchlík osoba, která "v důsledku důvodných obav z perzekuce z důvodů rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo politickému názoru, je mimo zemi jeho národnosti a nemůže v důsledku takového strachu využít ochrany té země". Konvence také kokrétně uvádí, že status uprchlíka "neplatí pro žádnou osobu, u níž jsou vážné důvody se domnívat, že... spáchala mimo zemi, kde žádá o útočiště, vážný nepolitický trestný čin."
Je tedy jasné, že z právního a morálního hlediska nelze Assangeho řádně charakterizovat jako uprchlíka. Ochrana pro uprchlíky se Assangeho netýká a nemá právo si ji přisvojovat,míní redakční komentář listu Guardian.
Perex: Ekvádor si dovoluje skutečně hodně. Zruší americkou vojenskou základnu na svém území a nyní poskytne azyl přednímu nepříteli Washingtonu v zemi jeho hlavního vazala. Gratulace k odvaze! Ekvádor se svými vlastními politickými lapsy není alespoň připosraný jako námi obdivovaný zelený kapitalismus ve Švédsku, jehož představitelé stojí vůči USA v naprosto nemravném předklonu. Desítky zemí si dříve dovolily mnohem méně, a přesto byly v režii Bílého domu vystaveny teroru, destruktivní invazi nebo v pár případech dokonce genocidě ZDE.
Život je složitý. Ačkoli v zásadě souhlasím s Bohumilem Kartousem v tom, že římskokatolická církev dostane množství majetku neadekvátní jejímu společenskému významu (její majetek je ostatně pozůstatkem její historické role z dob aliance oltáře a trůnu a byl redukován v Habsburské monarchii již za dob, kdy trůn nastoupil cestu osvícenského absolutismu, tj. rušení roboty, náboženské svobody apod.), zdá se mi, že nevidí vyjádření biskupky Šilerové v širším kontextu.
Julian Assange byl ve Švédsku obviněn ze znásilnění. Proto musí švédský státní zástupce vykonávat svou práci a mimo jiné i provést výslech obviněného. A obviněný jako obvykle byl požádán, aby se dostavil k výslechu, a to samozřejmě v zemi, kde je obžalován. Když to obviněný odmítl udělat, státní zástupce podal oficiální žádost o Assangeho vydání a později nesouhlasil s jeho výslechem v Británii. Státní zástupce se ovšem také ale nemohl vyjádřit se k možné, zatím eexistující žádosti nějakého amerického soudu o vydání Assangeho, protože bez ní a bez její analýzy by nebylo v demokratické zemi, vázané zákonem, možné Assangeho do Ameriky vydat. A v Británii byla Assangeho námitka proti jeho vydání do Švédska samozřejmě soudem odmítnuta.
Krajský soud v Praze potvrdil prodloužení vazby poslance Davida Ratha. Ve zdůvodnění rozhodnutí dokonce, vedle rizika z útěku a vyhýbání se trestnímu stíhání, znovu zařadil mezi vazební důvody i riziko pokračování v páchání trestné činnosti. Podle soudu by v trestné činnosti mohl pokračovat jako poslanec (sic)! Tento rozsudek nelze nazvat jinak než klasickým vítězstvím právního formalismu nad spravedlností. A dokonce i nad Ústavou.
V červenci 2012 přispělo finančně na Britské listy 214 osob bankovním příkazem celkovou částkou 51 590.99 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v květnu 2012 částkou 6814 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31.7. 2012 částku 197 126.12 Kč. Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.
Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.
Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.
Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.