Konec katolické církve v Čechách a na Moravě

17. 8. 2012 / Bohumil Kartous

O těch miliardách se toho napsalo hodně a ještě se o nich hodně napíše. Jejich obří rozměr je skutečně absurdní, vzhledem k tomu, jakou roli hraje církev, v jakékoliv podobě a pod jakýmkoliv jménem, v této společnosti.

Jestliže platí, co jsem říkal o respektování právní kontinuity, pak o řád výše stojí skutečnost, že křivdy, které se udály v určitém období a za určitých historických okolností, a ve společnosti, která byla konstituována na zcela odlišných institucionálních pilířích a fungovala na zcela jiných principech, nelze nahlížet tak, jako by se staly včera.

A podobně nelze požadovat, aby za tyto křivdy platili lidé, kteří s nimi už nemají vůbec nic společného, protože společnost, ve které žijí, už tuto kontinuitu postrádá.

Současná společnost, v níž církev hraje naprosto odlišnou roli, než tomu bylo za josefínských reforem, ale i v padesátých letech 20. století, paradoxně vytvoří z katolické církve jednoho z nejsilnějších ekonomických hráčů na českém trhu, což je tragikomickým vrcholem veškeré absurdity, která se v současnosti odehrává.

Z jakého důvodu má být církev tato ekonomicky mocná?

Jaký jiný argument, než zpochybňovaný, právně stanovený rozsah "nápravy křivd" lze předložit?

Že církev zajišťuje sociální služby, které stojí peníze? A skutečně chce veškeré získané prostředky investovat tímto způsobem? Tak ať se k tomu zaváže. Nebo ať navrhne, že se o prostředky z restituce podělí i s dalšími organizacemi, které zajišťují totéž, byť ne na církevní bázi. Pokud jde skutečně o to tyto prostředky investovat zpět do této společnosti, proč se k tomu restituenti nezaváží? Pravděpodobně to není jediný cíl...

České církve mají dostat majetek, který je neúměrný k jejich společenskému významu. Někteří si od toho pošetile slibují, že se jim podaří získat věřící tím, že jim zaplatí sociální služby. Ale nežijeme v Palestině a katolická církev není Hamas...

Paní biskupka Jana Šilerová z Církve československé husitské o tom všem s evidentní obavou mluvila v rozhovoru pro Českou televizi.

Vážím si její upřímnosti a toho, že je ochotna, stejně jako desítky dalších církevních představitelů, postavit se na odpor proti tomuto způsobu "nápravy křivd". Sama si totiž velmi dobře uvědomuje, k čemu ve skutečnosti taková náprava povede.

Povede k diskreditaci a další marginalizaci církve (žel nejen katolické) v jejím duchovním rozměru, který, jak předpokládám, je tím důvodem, proč ještě církve existují.

Stane se tak prostřednictvím majetku, s nímž se budou dít různé věci a který bude vyvolávat vlnu nechuti a sporů, jež nevyváží sebelepší charitativní pomoc.

Církev, jakou představuje paní biskupka, respektuji a vážím si jí. Paní biskupka ukazuje přesně tu roli, v níž církev má šanci na přežití v době a společnosti, která vykazuje čím dál silnější znaky ateismu. Je pravda, že s majetkem, který zejména katolická církev získá, bude schopná -- institucionálně - přežít desetiletí. Vnitřně ale bude mrtvá, protože se z ní stane přinejlepším dobře spravovaný ekonomický subjekt.

V horším případě spadne jak do konkurzu duchovního, tak do toho finančního. A vzhledem k tomu, do jaké míry je schopná si znepřátelit společnost, je tato varianta daleko pravděpodobnější. Koneckonců, o definitivní krach katolické církve v Čechách a na Moravě, pokud na něj dojde, se nejvíce zasloužili její současní představitelé. Předpokládám proto, že případné křivdy z toho plynoucí půjdou na jejich vrub. Zaplať pánbůh.

Vytisknout