Seriál o zaměstnanosti a nezaměstnanosti
Kdo pracovat opravdu chce, práci vždycky najde
19. 3. 2010 / Věra Říhová
Doplnění k personalistice
2. Kandidát neví, o jakou práci má nebo nemá zájem
Pojem "Nemá zájem" je diskutabilní. Je jednoduché něco takového ponášet, aniž bychom o dotyčném uchazeči cokoliv věděli. Stává se, že nezaměstnaný člověk hledá jakoukoliv práci a je mu v podstatě jedno, co bude vykonávat, zajímá se proto o jakoukoliv pozici ve firmě a může to budit dojem, že neví, co vlastně chce.
Jan Keller označil na úvod své přednášky téma "Arogance
financí aneb sociální stát ve službách zisku" za klamavou reklamu. Přesto se touto klamavou reklamou zabýval v rámci předmětu Konflikty v mediální komunikaci skoro dvě hodiny. Do posledního místa plná velká aula Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů vyslechla jadrnou ostravštinou provedený sociologický rozbor pozic elit, střední třídy a deklasované vrstvy v "potravním řetězci společnosti" a analýzu mýtů, kterým tato třída podléhá, s občasnými výbuchy smíchu.
To když autor knih Soumrak sociálního státu, Politika s ručením omezeným, Až na dno blahobytu a Abeceda prosperity Prof. PhDr. Jan Keller, CSc. glosoval četbu sociologického dotazníku o příslušnosti k diskrétní elitě, a komentoval pozici novinářů jako součást servisní třídy. Jen ty nejlepší zařadil do elity... Ale do pomocné elity. Depresivní hodnocení vývoj společnosti nicméně podle Kellera nabízí východisko: jediným řešením je, aby se střední vrstvy se přestaly prát o drobky, padající ze stolu elit a jako statusová skupina voličů sociálního státu zvolily kolektivní strategii. Střední vrstvy jsou podle Kellera ty vrstvy, které jsou s obrovským nasazením odhodlány hájit zájmy někoho jiného.