z principiálných dôvodov nemôžem súhlasiť so spôsobom vysporiadania mojich akcií v zaniknutej firme Dobrušské strojírny, a. s., ako ho popisujete vo svojom liste datovanom: únor 2002, pretože ho považujem za vyvlastnenie za finančnú náhradu nadiktovanú údajným novým vlastníkom, firmou Grafitec, spol. s r. o., ktorej ste údajným jednateľom, čo je v rozpore s platným právom," napsal Daniel Krajcer firmě, která mu oznámila, že se podnik, do něhož v privatizaci investoval, ruší:

Po téměř šestiměsíčním správním řízení se cizinecká policie rozhodla vyhovět žádosti Majida Majeda, studenta Elektrotechnické fakulty ČVUT, původem z Iráku, a vydat mu cizinecký pas, takže Majed, jehož iráckému pasu vypršela v prosinci platnost, může opět cestovat. Dopis, jímž mu to Bc. Martina Glosová oznamuje, není bez zajímavosti ani z jazykového hlediska.

Policie o žádosti rozhodla pouhý týden poté, co jsem, frustrován nezájmem a neschopností úřadu ombudsmana, jmenovitě Motejlovy zástupkyně Anny Šabatové, přijal od Majida plnou moc a začal se jeho případem zabývat. V tomto případě vedla intervence Britských listů k úspěchu; uvědomujeme si však, že jsme zde dělali práci, za kterou jsou placeni jiní a kterou by novináři normálně ani neměli vykonávat. Až si bude příště Otakar Motejl nebo Anna Šabatová stěžovat na nedostatek kompetencí, bylo by záhodno připomenout jim, jak málo udělali v tomto případě, který jejich působnost plně pokrývá.

Diskriminace Cechu [...] Ceskou republikou, jak pise pan Culik, je velmi zajimavy aspekt. Myslim, ze by i v konkretnim pripade diskriminace 30.000 bylo dobre domahat se zavedeni prava vubec, nez jen nekterych jeho - z hlediska toho, co stale vsechno chybi, spise podruznych - aspektu.

Mimoradna slabost lobby zahranicnich Cechu, jak pise pan Pecina, je podle meho dana spise znechucenim pohybovat se v prostredi pripominajicim diktatury jizni Ameriky, a v nasem pripade dalsi absurditou diskriminace, i kdyz zpusobenou jakkoliv 'pochopitelnou' zavisti.

Apartheid? Ne, dekuji - nemusim se nechat ponizovat, kdyz o kus vedle mam vsechna prava.

Me zkusenosti mi dovoluji se take domnivat, ze 'domaci' precenuji 'hodnotu' majetku. Pokud se jedna (jednalo) o zamery 'cizaka' v CR neco zacit, nebo zbyle trosky dat do pouzitelneho stavu, tak efektivnost je ve srovnani s vyspelou ekonomikou stale jeste ne prilis povzbuzujici. Samozrejme, uznavam, dostat vubec neco je lepsi nez nedostat vubec nic (jak lidova moudrost pravi: lepsi je byt mlady, zdravy, bohaty,-).

Silnejsi subjekty, ktere se v CR angazuji, zacinaji (zacinaly) prakticky z niceho, coz je realistictejsi pristup nez neco predpokladat. Pokud pak neco najdete, jste mile prekvapeni. Diky bohu za tyto ostruvky kapitalismu v CR. A take by se mohly vice prosazovat.

Jeste k tem volbam - take standartni situace: pres nesmyslne slozity postup (pokud se me vubec tyka) bych mel sice chut volit, ale dobre vim, ze bych se napred musel angazovat v tom, vubec nejake volitelne pomoci vytvorit. Osobne nevidim koho, a proc. V teto souvislosti trochu drzosti na zaver: ani nadsena propaganda CSSD v BL mne moc nenadchne.

Občané požadují od politiků "vysokou morálku", anebo to alespoň vyplývá z nejnovějšího průzkumu CVVM. S výrokem "Morálka politiků má být posuzována přísněji než u ostatních, protože v politice mají být jen ti nejlepší" souhlasí podle CVVM v ČR 63 procent obyvatelstva (a tento názor je relativně stabilní už od r., 1997, kdy si to myslelo 67 procent obyvatelstva); s výrokem "Pro politiky platí stejná morálka jako pro všechny ostatní" souhlasilo 33 procent občanů a s výrokem "Politici se často dostávají do obtížných situací a lidi by jim měli ledacos odpustit" souhlasí 2 procenta občanů. Jenže - jak poznamenává Štěpán Kotrba, tyto "vysoce morální" názory českého obyvatelstva se zrovna neprojevily v posledních všeobecných volbách v České republice...:)

Téma výzkumu "Jak posuzovat politiky?" je ze strany CVVM svou sugestivností spíše "návodem" k bulvární medializaci, než seriózním a neutrálním dotazem sociologů. Průzkum stejně dokládá, že "morální" volba je zřejmě i zásluhou bulvarizujících se médií, neboť většina (58 %) je přesvědčena, že neodlučným atributem hodnocení výkonu politické funkce je soukromý život aktérů. Paradoxně - k zastáncům posuzování morálky politiků čistě podle toho, jak ji uplatňují ve výkonu funkce, patří vysokoškolsky vzdělaní občané, z hlediska politických preferencí stoupenci ODS. To může být vyvoláno jak situací, že mezi politickým angažmá a soukromými aktivitami politiků přestává veřejnost příliš rozlišovat, tak i okolnostmi jinými, jako je větší medializace osobního života politiků soustřeďující se spíše na negativně působící momenty. To naznačuje i třídění s jinými daty tohoto výzkumu: Podle CVVM AV ČR se ukázalo, že respondentům, vyjadřujícím politikům nedůvěru, je bližší hodnocení o správnosti akcentu na jejich osobní život. Budeme se tedy v předvolebním hodnocení stran dívat politikům "na prsty", nebo do postele, ptá se dále Štěpán Kotrba.

K tomu poznamenává Jan Čulík:

Otázka osobní, soukromé morálky politiků je složitá: V anglosaských zemích má obrovský význam osobní integrita: většinou se usuzuje, že jestliže lžete v soukromém životě, není vám možno věřit ani jako politikovi. Jistě je to zneužitelné: viz intenzivní úsilí amerických konzervativců zbavit se z politických důvodů Clintona kvůli skandálu s Monikou Lewinskou. V Británii si naběhla médiím konzervativní vláda Johna Majora tím, že vnucovala veřejnosti nutnost "žít morálním životem" a sdělovací prostředky pak odhalovaly četné případy nevěry v soukromém životě konzervativních ministrů a poslanců - vláda tak byla vystavena obvinění z korupce. Dnes vládnoucí labouristé národu nekáží o morálce a snaží se oddělovat soukromý a veřejný život politiků, avšak když před časem vyšlo najevo, že někdejší labouristický ministr zahraničí Robin Cook má milenku, musel se okamžitě veřejně rozejít s manželkou, aby se udržel ve funkci. Jde o lhaní, které je u politika nepřípustné. A kromě toho, jak poznamenává jeden čtenář, politik, který někdy lhal anebo něco utajuje, i v soukromém životě, je vydíratelný.

Běžně se britští novináři dívají dost spatra na případ francouzského prezidenta Mitterranda, o němž bylo známo, že je nesmírný sukničkář, ale francouzští novináři s ním byli ve spiknutí a nikdy o tom nepsali. Tak vzniká neblahý, nedemokratický princip výlučnosti informací, které mají k dispozici jen "lepší, informované kruhy" a nikoliv veřejnost. Není divu, že Mitterandovo prostředí bylo obviňováno z korupce, zejména vůči různým africkým vládám. Jinou zajímavou otázkou je postavení žen v těchto kontroverzích: "On lže jenom milence, to není žádný problém, ženská není člověk."

V českém prostředí o tomto problému psal před 150 lety zajímavě Karel Havlíček:

"Při všech politických bouřkách a zmatcích vždy mnozí lidé nepoctiví jako hmyz se objevují a pro sebe něčeho přitom urvati se snaží. Ti pak zapletou všechno mnohem více a pokazí tolik, že to ani celý věk napraviti nedovede. Jest ale prostředek proti takovým lidem. O každém, který se vám v politických a veřejných záležitostech jako rádce nabízí, hleďte se vždy strany jeho domácího a privátního života přesvědčiti, je-li zachovalý muž. Kdo je ničema sám osobně a nedovedl si mezi těmi, kteří jeho domácí život z předešlých a nynějších let znají, ani jméno poctivého a řádného muže zachovati, ten také jistě se nemíchá do politiky z poctivých oumyslů, a musí mít nějaké tajné, ale jistě nečisté ohledy. Také jest ještě jiná známka: Kdo sám sebe a svou rodinu zachovalým a řádným způsobem živiti neumí, nevěřte mu, že dovede radu dát, jak by se zlepšil stav celé země. A právě mnoho takových lidí se nejvíce roztahuje a potlouká ve veřejném životě jistě jenom ke zkáze země a národu." (Národní noviny, 30. března 1849)

Podle informací agentury Babylon se v úterý ráno sešla rada velvyslanců arabských zemí v Praze na mimořádném jednání, aby se zabývala výroky českého premiéra Miloše Zemana během jeho právě skončené návštěvy Izraele. Velvyslanci se jednohlasně dohodli požádat o naléhavé setkání s českým ministrem zahraničí Janem Kavanem, aby mu vyjádřili zásadní nesouhlas vlád arabských zemí s těmito výroky a žádali o vyjádření jeho postoje k palestinské otázce.

Z informace arabského diplomata v Praze vyplývá, že arabští diplomaté považují jak vysvětlující prohlášení samotného českého premiéra Miloše Zemana tak českého ministerstva zahraničí k jeho výrokům za nedostatečná.

Ve snaze zvýšit počet uživatelů s vysokorychlostním přístupem k internetu, který umožňuje uživatelům stahovat si ze sítě video v televizní kvalitě, se rozhodly někdejší britské státní komunikace (zprivatizované v osmdesátých letech a dosud ovládající v Británii cca 80 procent terestrického telekomunikačního trhu) British Telecom nyní snížit poplatek za čtyřiadvacetihodinový broadbandový přístup k internetu z 25 na 14,95 liber (cca 780 Kč) měsíčně. (Zřejmě je to ale má být velkoobchodní cena, viz níže.)

Tím budou konkurovat jiné obří telekomunikační firmě, NTL, který poskytuje už déle než rok čtyřiadvacetihodinový broadbandový přístup na internet rychlostí 10 Mb/s prostřednictvím kabelového modemu i pro domácí počítačovou síť až 4 počítačů za maloobchodní cenu 19,99 liber (cca 1050 Kč) (tento přístup mají v Británii v současnosti Britské listy); do nynějška poskytovala firma NTL zároveň dialupový přístup na internet v Británii úplně bez telefonního poplatku - protože ho užívaly statisíce lidí a NTL nemohl náklady už unést, zavádí od nynějška za čtyřiadvacetihodinový dialupový přístup k internetu měsíční poplatek 5 liber (250 Kč) - je to velmi nepopulární.

British Telecom chce získat pro broadbandové služby ADSL do léta roku 2003 milion zákazníků. Mluvčí firmy sdělil televizi Sky, že se očekává, že do čtyř let bude 25 procent veškerých britských uživatelů internetu přistupovat k síti prostřednictvím broadbandu. Je ovšem důležité, dodal, aby firmy začaly vytvářet atraktivní zábavu na internetu, aby to přilákalo veřejnost. V současnosti je v Británii jen 145 000 uživatelů broadbandu, a tak se dosud nevyplatí vyrábět televizní pořady pro internet. Jiné firmy, které si kupují broadbandový přístup na internet od podniku BT, by ho zřejmě mohly prodávat dál za cca 25 liber měsíčně. (Podrobnosti v angličtině viz zde.)

Překvapivě jednoznačný průběh, bez rozdílů mezi poslaneckými kluby, mělo čtvrteční projednávání návrhu shromažďovacího zákona v Petičním výboru Poslanecké sněmovny, z něhož přinášíme zvukový záznam (6,0 MB ve formátu Real Media). Poslanci odmítli argumenty přítomných zástupců ministerstva vnitra a v jednomyslném hlasování doporučili vrátit návrh k přepracování předkladateli.

Poslanec Stanislav Křeček (ČSSD) v mimořádně ostrém projevu zdůraznil, že v demokracii nelze činit rozdíl mezi shromážděním za "žádoucím" účelem, jako např. oslava fotbalového vítězství, a shromážděním s politickým, vládnoucímu režimu nepříjemným podtextem, jak se předtím zástupce ministerstva pokoušel naznačit. Výkon ústavně zaručeného práva nesmí záviset na vůli nebo nevůli úředníka, a předloha by úřadům možnost svévolného rozhodování o konání shromáždění dávala, vysvětlil S. Křeček.

Kromě toho poslanci vytkli návrhu řadu věcných i formálních nedostatků a shodli se v hodnocení, že nová úprava představuje vůči stávající krok zpět.

Ve středu se bude návrhem zabývat Ústavně právní výbor PSP.

O tom, proč byl shromažďovací zákon špatný, jsme v BL psali zde.

Podstatně zdvořileji než v předchozím dopise jeho náměstek zareagoval na naše odvolání ve stejné věci předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) Karel Neuwirt. Argumentace, proč nám ÚOOÚ požadované informace neposkytne, však přesto kulhá na obě nohy: žaloba se zcela jistě vztahuje k jeho působnosti, a je sice pravda, že jde o údaje vztahující se (byť nepřímo) k rozhodovací činnosti soudů, nikoli však o informace o této rozhodovací činnosti, jak požaduje v § 11, odst. 4, písm. b), zákon o svobodném přistupu k informacím. Aby mohl ÚOOÚ informace odepřít, musel účelově nepřesně ocitovat zákon! Inu, jako malí kluci...

Proti nezákonnému rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů podáváme tuto správní žalobu.