Terry Waite (1939), činitel anglikánské církve, poradce anglikánského arcibiskupa canterburského Roberta Runcieho byl zajat šiitskými muslimy v Bejrútu v roce 1987 a pět let na samotce držen jako rukojmí. Ve středu 23. 1. svědčil v deníku Guardian v souvislosti se zadržováním osob v táboře "X" v zálivu Guantánamo, jaké to je, být podroben smyslové deprivaci. Článek shrnujeme.

Převrat v českém policejním právu představuje odpověď majora Jana Stupky na naši stížnost ohledně policistů neoznačených služebními čísly. Ve šroubovaným policejním jazykem formulovaném, byť velmi zdvořilém dopise stojí, že policisté ze zásahové jednotky (tzv. robocopové) nemusejí mít na uniformě viditelná služební čísla (viz naše fotogalerie).

To v praxi znamená, že občan, který se stane obětí nepřiměřeného zákroku policisty, nemá šanci zjistit, kdo proti němu zakročil. Anonymita zcela vylučuje riziko, že si občan na policistu bude stěžovat: policisté ze zásahové jednotky jsou vybaveni přilbami s plastovým krytem obličeje a nelze je navzájem nijak rozlišit.

Zákon o policii říká jasně, že policista prokazuje příslušnost k Policii ČR služebním stejnokrojem s identifikačním číslem (§ 10, odst. 2). Výjimky nejsou povoleny ani pro zásahovou jednotku, ani pro útvar provádějící zákrok pod jednotným velením. Jestliže by se policii skutečně podařilo prosadit přístup, který proponuje major Stupka (čemuž se zdráháme uvěřit), znamenalo by to další výrazný krok od kontrolovatelného demokratického výkonu policejní služby k pojetí policie jako nikomu se neodpovídajícího ozbrojeného sboru, který sám sebe kontroluje a proti jehož činnosti neexistuje obrana, neboť nelze určit dokonce ani to, který z policistů překročil svou pravomoc. Což je představa, z níž poněkud mrazí.

Věříme, že se k otázce označování policistů služebními čísly, kterou považujeme za nesmírně důležitou, vyjádří někdo povolaný z vedení resortu, a obracíme se proto se žádostí o zprostředkování tohoto stanoviska na tiskový odbor ministerstva vnitra.

"Česká televize se bude muset omluvit ministru zahraničních věcí Janu Kavanovi za reportáž z července loňského roku o dovozu jeho auta z Velké Británie do ČR. Navíc má ČT ministrovi zaplatit 100 000 korun jako odškodné. Televize tvrdila, že ministr nezaplatil clo za auto, které si dovezl počátkem 90. let z Velké Británie."

O co šlo doopravdy? O pomlouvačnou operaci, kterou na základě některých nepřesných a některých zamlčených údajů "zpracoval" reportér ČT Jakub Knězů pro "investigativní" pořad České televize Fakta.

Byl to v tomto případě opravdu pravdivý název pořadu, nebo klamavá reklama? Spíše to druhé. Posuďte sami. Na projednávání případu u soudu nepřišel jediný novinář, natožpak investigativní štáb České televize, i ČTK čerpala informaci ex-post až "od pramene" - od Kavanovy právní zástupkyně, JUDr. Švestkové. A i ČTK musel Kavan upozornit, že vůbec nějaký soud proběhl... Inu, není nad novinářskou solidaritu.

Zprávu ČTK převzaly prakticky všechny deníky, za jiné jmenujme Lidové noviny či Právo.

"Američan John Walker Lindh, který se stal členem Talibánu, setkal se s Osamou bin Ladenem a bojoval po boku vojáků z al Qaedy, když padaly americké bomby na Afghánistán, zahájil v úterý cestu domů z války, kde má čelit soudu. Dopravili ho z útočné vojenské lodi USS Bataan v Arabském moři, kde byl zadržován, do vězení v městě Alexandria ve státě Virginia. Walker se stal členem organizace al Qaeda dobrovolně, avšak na rozdíl od ostatních podezřelých nebude zadržován v klecích v zálivu Guantánamo. Walker bude postaven před civilní americký soud, protože má americké občanství," napsal deník Independent a pokračoval:

I kopírování zpráv z cizích zdrojů vyžaduje jisté úsilí. České noviny (vydávané ČTK) přinesly zprávu, jak dobře je zacházeno s vězni na Guantánamu. Své čtenáře přitom obšťastnily dvěma překladatelskými skvosty.

Autoři "dk" a "ank" nazvali základnu rentgenovým táborem. S rentgenováním však nemá internační středisko nic společného - chyba vznikla tím, že v anglické hláskovací abecedě se používá spelling písmene X (třeba při hovoru vysílačkou nebo telefonem) "X-ray", tedy "rentgen". (Jinak se říká třeba "D" jako "David", atd.) Guantánamo je prostě "tábor X". S podobnými chybami se mimochodem setkáváme pravidelně v dabingových překladech filmů z vojenského prostředí, kde překladatele k osobité interpretaci svádějí zejména "Charlie", "Hotel" a "Juliet".

O několik řádků dál se užaslý čtenář dozví, že na základnu dorazil muslimský klerik. Slovo, které spisovná čeština vůbec nezná, má patrně označovat duchovního.

Tónem uražené nevinnosti, který se blížil zmatenému úžasu, hovořil v úterý americký ministr obrany Donald Rumsfeld hodinu na obranu amerického zacházení s vězni v zálivu Guantánamo. Charakterizoval palcové titulky, které tvrdí, že dochází k mučení a nelidskosti, jako "naprostý nesmysl", konstatoval ve středu deník Guardian. Rumsfeld potřásal hlavou a vzdychal, kdykoliv mu byla předložena kritika od britských poslanců. Jenže v Evropě se kritika Spojených států dále šíří. Chris Patten, bývalý čelný britský konzervativní politik a nyní komisař Evropské unie pro zahraniční vztahy, konstatoval, že hrozí nebezpečí, že Západ přijde o morální autoritu, ukáže-li se, že bylo s těmito vězni zacházeno špatně anebo že byli popraveni. Javier Solana, generální tajemník Evropské rady, a německý ministr zahraničních věcí Joschka Fischer oba požadují, aby Američané zacházeli ze zajatci podle Ženevských konvencí.

Mezitím zdržel federální soudce v Los Angeles pokus skupiny právníků, zabývajících se občanskými právy, a aktivistů, včetně bývalého amerického generálního prokurátora Ramseyho Clarka přivést případ vězňů ze zálivu Guantánamo před americké soudy.

Soudce Howard Matz vyjádřil pochybnosti, zda má pravomoci zabývat se tímto případem, a vydal rozhodnutí, které vyžaduje, aby autoři podání k jeho soudu dokázali, že tyto pravomoce skutečně má. Záležitost bude rozhodnuta 14. února.

Rumsfeld se stal na úterní tiskové konferenci terčem vytrvalých otázek, tato jeho tisková konference byla pravděpodobně nejdelší od začátku války v Afghánistánu. Do amerických novin se to však většinou nedostalo. New York Times sice vyjádřil mírné znepokojení, ale většina amerického tisku se otázkou práv zajatců nezabývala, kromě úterního listu New York Post, který vlastní tiskový magnát Rupert Murdoch (mezinárodní Vladimír Železný). New York Post otiskl na první straně palcový titulek "Mučení pravdy" a stěžoval si, že se liberální evropský tisk "zbláznil". New York Post však citoval jen pravicový polobulvární deník Daily Mail. Komentátor Steve Dunleavy připomněl, že britská policie měla ve zvyku bít irské vězně, a dodal: "Neznám žádnou jinou zemi na světě, která se nemusí vůbec stydět za to, jak zachází s vězni. Bůh žehnej Americe." (...) Rumsfeld na tiskové konference vyjadřoval obdobný postoj.

Pokusil jsem se o malé pátrání po české karikatuře a uskutečnil jsem malou sondu do českého tisku, který je na našem trhu nějak etablován. Za tímto účelem jsem v loňském roce zakoupil v rozmezí půl roku vždy stejná periodika a v zájmu jejich srovnání jsem nedělal rozdíl mezi těmi tzv. seriozními a bulvárními. Nebylo možné se zcela vyhnout kreslenému seriálu a ilustracím, protože ty byly před listopadem 1989 běžnou součástí českých novin. Nekladl jsem si za cíl pátrat mimo tento test po mnoha talentovaných mladých autorech, kteří z nejrůznějších důvodů buď nedostanou v médiích prostor (v tisku zřejmě stále přetrvává nikoliv poptávka kvality, ale "jánabráchismus") anebo se věnují lukrativnější výtvarné činnosti. Věřím že tito autoři existují, věřím že jsou velmi dobří, ale při svém hodnocení jsem vycházel z toho, co bylo možné v tu chvíli z daného vzorku vidět. Objektivnější systém pohledu na skutečný stav novinářské karikatury u nás, nebylo možné zvolit.

Podstatně zdvořileji než v předchozím dopise jeho náměstek zareagoval na naše odvolání ve stejné věci předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) Karel Neuwirt. Argumentace, proč nám ÚOOÚ požadované informace neposkytne, však přesto kulhá na obě nohy: žaloba se zcela jistě vztahuje k jeho působnosti, a je sice pravda, že jde o údaje vztahující se (byť nepřímo) k rozhodovací činnosti soudů, nikoli však o informace o této rozhodovací činnosti, jak požaduje v § 11, odst. 4, písm. b), zákon o svobodném přistupu k informacím. Aby mohl ÚOOÚ informace odepřít, musel účelově nepřesně ocitovat zákon! Inu, jako malí kluci...

Proti nezákonnému rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů podáváme tuto správní žalobu.

Zjistil jsme, že z mobilních telefonů firmu Eurotel nelze spolehlivě posílat esemesky do zahraničí. Telefon se sice tváří, že esemesku odeslal, ale text adresátovi nedojde, i když bezpochyby odesílatel za esemesku Eurotelu zaplatil příslušný poplatek. Textové zprávy chodí pouze jedním směrem, např. z britských mobilních telefonů na telefony Eurotel, nikoliv však obráceně. To je naše zkušenost při posílání textových zpráv z několika mobilních telefonů Eurotelu v Praze na několik britských mobilních telefonních čísel. Pracovníci Eurotelu na pražské lince pro pomoc zákazníkům neprojevili absolutně žádnou snahu tuto technickou poruchu opravit. Sdělili nám, že Eurotel "doručování esemesek do zahraničí nezaručuje". (To mi připomíná poštu za komunismu - je dobré, že se Eurotel inspiruje komunistickou totalitou, nakonec je to - alespoň nějaká - "tradice"...:)) Z mobilních telefonů firmy Paegas lze posílat esemesky z ČR do zahraničí na rozdíl od Eurotelu spolehlivě. - Po zveřejnění této noticky se Britským listům ozval Eurotel a přislíbil, že se závadě pokusí přijít na kloub. O výsledku budeme čtenáře informovat.

Poznámka z 28.1. 2002: Dne 8. 1. 2001, v den původního zveřejnění tohoto textu, jsme obdrželi mj. tuto zprávu od Martina Žabky z Eurotelu:

Dobry den,

poprosil jsem nase techniky, zda by mohli vyselektovat pravdepodobnou pricinu neuspesneho dorucovani vasich SMS zprav. O vysledku vas budu informovat.

S pozdravem

Martin Zabka

Dosud čekáme bezvýsledně na odpověď. Textové zprávy z telefonů Eurotelu stále na inkriminované britské číslo nechodí.