Zběžně jsem proběhl Fóra k jednotlivým článkům: bohužel, nudně (skutečně to nemá cenu podrobněji číst) znovu dokazují jednu deprimující skutečnost: většině přispěvatelů je absolutně cizí schopnost normální racionální diskuse. Divím se tomu, protože značná část čtenářů Britských listů je technického zaměření a tito lidé by snad měli být seznámeni s normálním, postosvícenským způsobem uvažování, který vládne v Evropě už přes dvě století?

Vždyť to musí fungovat i v počítačové vědě i jinde v technice: dovím-li se nějakou novou skutečnost, zkoumám automaticky, do jaké míry je nosná. Vznikne-li přece nový počítačový software, mojí reakcí nemůže - byzantsky - být, že se manifestačně, náboženským způsobem, přihlásím k jeho kvalitám, ale naopak zkoumám, co je na něm nedostatečného, aby se to dalo zlepšit.

Podobně, mně se prostě zdá zajímavé, jestliže britský veřejnoprávní rozhlas a televize prezentuje nejnovější propagandistický pokus Pentagonu tak, že zkoumá, co je na něm zřejmě sporného. Informace, že by video s Osamou zřejmě neuspělo u soudu, je zajímavá, stejně jako to, že není jasné, proč pásek vznikl a že ho Američané týdny utajovali, aby si nerozházeli Saúdskou Arábii.

Základní nedorozumění vzniká tak - ale už jsem o tom několikrát psal - že mnozí čtenáři mají náboženské, komsomolské pojetí vnímání informací. V jejich mozku existuje jen jediná, přípustná verze reality a je pro ně nepohodlné zkoumat, zda má třeba některé aspekty, které nejsou přesvědčivé či nosné. Jenže na tomto kritickém zkoumání je založen civilizační pokrok.

Mám-li představu, že se k tomu, co vidím v ČT či v televizi Nova, musím nábožensky manifestačně přihlásit (asi tak, jak musela začátkem sedmdesátých let celá československá populace manifestačně tvrdit, že sovětská invaze z roku 1968 byla "bratrskou pomocí", aby dokázali, že jsou "naši" - jinak přišli o zaměstnání a stali se terčem pronásledování) přirozeně mi musejí jít Britské listy na nervy, protože budu předpokládat, že i ony chtějí, abych se manifestačně, nábožensky, přihlásil k opomíjeným skutečnostem, na něž poukazují.

Avšak Britské listy nic takového od čtenářů nepožadují. Soustřeďují se na ty aspekty skutečnosti, které česká média záměrně ignorují, a pouze je - pokorně - předkládají čtenářům k úvaze. Nic víc a nic míň. Nemusíte dělat nic. BL nechtějí vytvářet černobílý obraz skutečnosti, který bychom si museli dát na standartu a mávat jím nad hlavami davů.