Vzestup americké pravice od sedmdesátých let nejen radikálně proměnil americkou politiku a společnost, ale jeho vliv se projevil po celém světě. Dojíždíte-li v Británii vlakem do práce a jste-li nuceni používat železniční dopravu, která je nyní méně spolehlivá než za druhé světové války, vaše nynější situace je zlatou nití propojena se vzestupem konzervativních idejí, které vznikly ve Spojených státech.

Britská vláda má sice jinak dobrou vůli provozovat ve veřejném zájmu nevýdělečné a kvalitní železnice, avšak odmítá učinit poslední rozhodující krok. Odmítla si koupit rozhodující podíl akcií v britských železnicích, aby tak mohla současnou krizi britských železnic vyřešit rychle. Odmítá to učinit, protože takovému kroku by se kritikové posmívali jako znárodnění. I když je to z intelektuálního a praktického hlediska nejrozumnější řešení, z politického a kulturního hlediska je nyní takovéto řešení tabu. Nikdo dnes už nevěří v efektivitu státního zásahu. Je to důsledkem vlivu konzervativních idejí, který dosud málokdo analyzoval.

Vezměme si výraz politická korektnost. Tento výraz je vynikajícím nástrojem, který si vytvořila v osmdesátých letech americká pravice jako součást své ofenzívy proti americkému liberalismu.

Jádrem konzervativního přesvědčení je argument, že základem spravedlivé společnosti a dynamického kapitalismu jsou morálně uvědomělí jednotlivci. Přímo to koliduje s "liberálním" názorem, že totiž jsou lidé společenskými aktéry a že spravedlivé společnosti vyžadují všeobecná pravidla, předpisy, které dokáží prosadit spravedlnost v nejširším slova smyslu.

Zdrojem spravedlnosti nejsou předpisy, argumentují konzervativci, zdrojem spravedlnosti jsou morální jedinci. Celá síť zdaňování, sociální podpory, regulace, protidiskriminačních zákonů a veřejných iniciativ je zotročujícím systémem, který ochromuje svobodu a morálku. Je nutno proti ní bojovat na život a na smrt.

Nejinteligentnější myslitelé na americké pravici si rychle uvědomili, že tím, že vyhlásí válku proti kulturním projevům liberalismu prostřednictvím obvinění, že jde o "politickou korektnost", je možno rychle zdiskreditovat celý jeho politický projekt.

Potíž totiž je, že americký liberalismus, který si sám není o sobě jist, zda je koalicí menšin - jejichž veškerá práva musejí být respektována podle přesného jazykového popisu - anebo zda liberalismus zosobňuje univerzální morální filozofii ohledně spravedlnosti, se sám nabízí konzervativcům k zesměšnění.

Takže každá nevýznamná fakulta na nějaké univerzitě, která se rozhodne, že je Shakespeare rasista, každý člověk, který se stane terčem vyšetřování kvůli obvinění ze "sexuálního harašení" (obtěžování) anebo každý ekolog, který se snaží zachránit dosud nepoškozenou krajinu může být zesměšněn jako iracionální stoupenec politické korektnosti. Konzervativci, kteří mají zdravý rozum a kteří mluví, "jak jim zobák narost" by nikdy liberální idiocii nepropadli.

Avšak ono je nesmírně důležité, co říkáme. Je pokrok, že už není možné říkat černochům "negři" a že lidi dnes chápou, že sexistické řeči na pracovišti jsou formou útlaku a obtěžování. Je důležité, že si lidé uvědomují, že skupiny ve společnosti, které dříve byly prostě odepsány jako duševně zaostalé, jsou dnes uznávány jako osoby, které mají zvláštní potřeby.

A je správné, že si rozhlas a televize dává pozor na to, jak charakterizují teroristy a organizaci al Qaeda uprostřed této "války" proti terorismu. Murdochovo televizní zpravodajství na Fox TV ve Spojených státech běžně označuje bojovníky Talibánu za "ďábly" a kritikům, kteří požadují, aby bylo zpravodajství této televizní stanice nestranné a vyvážené, nadávají, že jsou "politicky korektní".

Takže na které straně tohoto argumentu chcete stát? Já zastávám liberální myšlenky spravedlnosti a státních zásahů, píše Will Hutton. Bělošští politikové by se neměli vyjadřovat hrubě o etnických skupinách zejména ve společnosti, která je tak rasově polarizovaná, jako je britská - podle nejnovější Cantlovy zprávy. Politický svět, který argumentuje, že je rozumné, aby stát dohlížel na to, jak funguje veřejná doprava, a dokonce ji i vlastnil, je tentýž, jako politický svět, který tvrdí, že je důležité, jakým způsobem o sobě navzájem hovoříme - přirozeně se to nesmí přehánět.