Co je nesporné je to, že budou pobírat důchod z českého systému sociálního pojištění a ten jim po převodu na britské libry jen sotva bude stačit k životu. Pokud však i přesto čeští důchodci budou mít trvalý pobyt ve Velké Británii, pak také budou mít české zdravotní pojišťovny povinnost těmto občanům uhradit zdravotní péči poskytnutou zdravotními zařízeními Velké Británie v plné výši a v "britských" cenách. Důvod je celkem prostý -- jako příjemci starobního důchodu z českého systému sociálního pojištění jsou také pojištěni v českém systému zdravotního pojištění.

Pokud by se tito důchodci vyskytovali na území Velké Británie krátkodobě (návštěva, turismus), byla by jim našimi zdravotními pojišťovnami uhrazena pouze péče nutná a neodkladná.

Obecně platí, že po vstupu do Evropské unie budou české zdravotní pojišťovny povinny uhradit péči poskytnutou jejich pojištěncům v jiném členském státě Unie a to v plné výši a v cenách obvyklých v místě poskytnutí péče. Rozsah této péče však závisí na tom, zda se jedná o občana trvale bydlícího na území dané země nebo osobu s krátkodobým pobytem. V případě krátkodobých pobytů bude turistům, kteří tráví dovolenou v některém státě Unie, či osobám hledajícím na území druhého státu zaměstnání (vzhledem k omezením pro ČR se prozatím bude týkat jen některých států) hrazena jen péče nutná a neodkladná. Plný či omezený rozsah zdravotní péče (v závislosti na délce a charakteru pobytu) pak bude hrazen českými zdravotními pojišťovnami i osobám vyslaným českou firmou na určitou dobu pracovat do některého z členských států či studentům studujícím v některém z členských států.

Pro řadu čtenářů bude asi překvapením, že české zdravotní pojišťovny budou povinny hradit také zdravotní péči poskytovanou rodinným příslušníkům cizinců pracujících (a tedy i pojištěných) v českých podnikatelských subjektech. Bude se to týkat těch rodinných příslušníků, kteří jsou vůči tomuto zaměstnanci v ekonomicky závislém postavení (ženy v domácnosti, nezletilé děti, studenti apod.). Tedy i těmto osobám, které přitom mohou zůstat bydlet v cizině, bude hradit veškerou zdravotní péči český systém zdravotního pojištění. Není však potřeba mít nějaké obavy z toho, že to nadměrně zatíží český systém zdravotního pojištění -- půjde nanejvýš o 0,5 % jeho výdajů. Daleko horším -- z hlediska nákladů -- je např. vývoj cen léčiv apod.

Z uvedeného také vyplývá, že pokud bude český občan pracovat trvale v zahraničí a tam přispívat do systému zdravotního a sociálního pojištění, pak i pro jeho děti, které případně zůstanou v ČR bude se muset postarat zahraniční systém zdravotního pojištění. Pokud tam bude s celou rodinou, pak jeho zdravotní péče atd. je plně srovnatelná jako o občana daného státu.To na druhé straně bude znamenat příjem našeho systému zdravotního pojištění, protože zde vynaložené náklady budou muset být uhrazeny ze zahraničních systémů.

Určitě zajímavější než mezi Británií a ČR však budou vztahy mezi ČR a SR. Přece jen zde existuje daleko silnější a početnější migrace mezi státy a ta již bude mít nemalé ekonomické dopady, protože stejné principy jako vůči "starým členům" EU budou platit i mezi ČR a SR.

Vezmeme-li jako příklad důchodce žijící na Slovensku, jejichž děti mají občanství ČR, kde také pracují. Pokud si vezmou své rodiče do Čech, kde s nimi budou trvale žít, pak zdravotní péči o jejich rodiče, poskytovanou na úrovni českých standardů (a cen) budou hradit plně slovenské zdravotní pojišťovny (jejich důchod však samozřejmě bude uhrazovat slovenský systém sociálního pojištění). Při rozdílu cenových hladin za lékařskou péči v ČR a v SR to jistě bude nákladnější pro slovenský systém zdravotního pojištění. Na druhé straně žít za slovenský důchod v ČR nebude vůbec snadné a taková osoba se patrně neobejde bez výpomoci rodiny.

Obdobně tomu bude v případě občana SR pracujícího v ČR, kde také přispívá do systému zdravotního pojištění. Zdravotní péči o své rodinné příslušníky -- děti či manželku v domácnosti, kteří zůstali na Slovensku -- bude mít hrazenu z českého systému zdravotního pojištění.

Jen pro ilustraci - v současné době se počet těchto pracovníků pohybuje okolo 60 tis. osob. Pokud by v průměru zanechali na Slovensku dvě na sobě závislé osoby, znamenalo by to, že české zdravotní pojišťovny budou uhrazovat zdravotní péči dalším cca 120 tisícům Slováků (pravděpodobně by šlo o náklad zhruba 1 mld Kč). Většinou však půjde o mladší lidi, kteří ještě rodiny nezakládají, takže celkový počet osob, o které by se český systém musel "starat" bude daleko menší.

Na první ohled se zdá, že je to velká částka -- ve skutečnosti jde o zhruba 1 % nákladů na zdravotní péči v ČR. Nelze také zapomínat, že tito občané do českého systému také významně přispívají (pokud jsou pojištěni, což je právě jednou z klíčových věcí).

Není přece žádným tajemstvím, že mnohým z těchto zaměstnanců - a nejen jim -- platí to bohužel obecně, je oficiálně vyplácena nízká mzda blízká minimální mzdě a tzv. bokem se dává na ruku další část mzdy, která ovšem není nezdaněná a tedy ani z ní nejde nic na zdravotní pojištění. To bohužel umožňuje český systém podnikání, který nezná ani kontrolní pokladny k evidenci tržeb, ani jiné kontroly, jak omezit hotovostní operace, krácení tržeb atd.

Možná, že to na první pohled tak nevypadá, ale uvědomme si, že tímto způsobem nejsou do systému zdravotního pojištění poukazovány potřebné příspěvky, ale na druhé straně z tohoto systému jsou a budou odčerpávány náklady na zdravotní péči. Proto by i tento faktor měli vzít aktéři připravované reformy veřejných financí na vědomí, a s potřebnými opatřeními dále neotálet.

Autor je makroekonom