Letuška se na Richarda Reida prý vrhla, ale byla by přemožena, nebýt pohotového zásahu ostatních cestujících. Ti, jako zkušené a vycvičené anti-teroristické komando, Richarda Reida předpisově pacifikovali a vzali mu zápalky. První jej zezadu za vlasy přidržel k sedadlu, další mu pevně drželi ruce a nohy, dokud další nesehnali dostatek pásků ke kalhotám a sluchátkových kablíků. Těmi jej potom spoutali. Mezitím už dva lékaři pohotově servírovali panu Richardu Reidovi silná sedativa z příruční lékárničky v letadle.

Letadlo bylo v tu dobu dvě hodiny letu od Bostonu. Vstříc mu vyletěly dvě F15 připraveny letadlo sestřelit, kdyby zamířilo někam, kam obvykle létají teroristé s unesenými letadly.

Po přistání byl Richard Reid zatčen a později obviněn ze zasahování do služby konajícího personálu letadla pomocí útoku nebo zastrašování. Kupodivu, nebyl obviněn z terorismu. To, že nebyl obviněn z terorismu, je jen jedna z mnoha záhad, které se kolem celého incidentu vyrojily.

Vězňové z Al Kajdy, zadržovaní v Afghánistánu, prý z obrázku identifikovali Richarda Reida jako jednoho z účastníků populárních kurzů "Teroristou snadno a rychle" bezplatně organizovaných příslušníky zlovolné Ládinovy organizace. Prý jej tam viděli. Jako frekventant kurzu a potencionální terorista prý ale nebyl právě příliš oblíben, neboť byl příliš radikální.

Výbušnina, kterou měl zadržený v botě, byla pojmenována také různě, a to podle toho, které noviny jste zrovna četli. IDnes tvrdí, že v botě bylo nalezeno 200g pentritu. V jiných novinách jmenovali semtex, podle CNN to byly dvě nálože, celkem 280g C4. Ať už to bylo cokoliv, v jednom se noviny shodovaly: šlo o plastickou výbušninu. Nejsem odborník na výbušniny, ale tolik vím, že plastické výbušniny mají některé sympatické vlastnosti. Např. nedají se snadno přivést k výbuchu. Můžete do nich mlátit kladivem, házet je z okna, libovolně je tvarovat - chovají se jako dětská plastelína. Můžete je i zapálit autogenem. Budou hořet čadivým plamenem a to je všechno. Aby vybuchly - na to potřebujete rozbušku.

Je tedy další záhadou, jak je možné, že to Richard Reid nevěděl. Možná v kurzech nedával pozor anebo chyběl právě tehdy, když probírali plastické výbušniny. I tak je to trestuhodná neznalost. Chtít vyhodit do vzduchu letadlo, sehnat si k tomu účelu plastickou výbušninu a nevědět, že potřebuji také rozbušky, to je na pováženou. Za takové faux paus bych milého pana Reida z dalšího výcviku vyloučil.

Na stránkách MSNBC ovšem přišli s vysvětlením. Prý byla ve výbušnině přimíchána chemikálie, která by teoreticky umožnila výbuch, byla-li by výbušnina dostatečně dlouho nahřívána - např. zapalovačem. A zase problém. Pan Reid neměl zapalovač - šetřil. Měl jen zápalky a ty, jak známo, dlouho nehoří. A tak škrtal sirčičku za sirčičkou, až mu na to přišli a sirčičky mu vzali.

Asi se už nedozvíme proč neudělal to nejjednodušší, co udělat měl, totiž proč se neobtěžoval dojít na toaletu a provést své dílo zkázy tam. Osobně, kdybych vyhazoval letadlo do vzduchu já, tak zásadně na toaletě, aby mně do toho nikdo nekecal. Kdoví, možná pan Reid respektoval nápis na každé toaletě, že zacházení s otevřeným ohněm je tam zakázáno. Byl to zkrátka slušně vychovaný terorista.

Na jedné straně neuvěřitelné diletantství pana Reida, který náhodou nevěděl, že potřebuje rozbušky, ani náhodou neměl u sebe zapalovač, při pokusu přivést nálož k výbuchu jej náhodou viděla letuška, protože ho nenapadlo odpálit nálož na toaletě, a na druhé straně náhodná přítomnost silných a zřejmě vyškolených cestujících, kteří útočníka profesionálně zlikvidovali, včetně dvou náhodných lékařů přítomných na palubě a sedativ náhodně uschovaných v lékárničce. Je těch náhod nějak mnoho, nezdá se vám?

A tak si znovu (podobně jako při útoku na WTC) musím klást otázku, kým byla akce připravena a komu to prospělo. A o co se vlastně snažil pan Reid. Nevypadá totiž, že by jeho skutečným úmyslem bylo vyhodit letadlo do vzduchu. Naopak, takhle bych postupoval tehdy, kdybych letadlo vyhodit nechtěl. Postupoval bych takhle, kdybych měl v úmyslu "povzbudit" zákonodárné a policejní složky státu k větší aktivitě. Eventuálně zdůvodnit ještě větší útisk a ještě přísnější zákony. Je třeba mít pořád strach. Strach a nenávist. Jinak se lidi brzy začnou ptát, zda všechna ta opatření nejsou příliš přísná. Mlčet budou jen tehdy, když budou cítit teroristu za každým rohem.

Není pochyb, že americká administrativa problém má: Kde ty teroristy pořád brát? Ono jich zase není tolik, kolik by jich potřebovali. Tak se takový terorista prostě vyrobí. Nebyl by první, který vyšel z dílen CIA, že? Dá se mu do ruky skutečná výbušnina, ale dá se mu ji málo (pro případ, že by opravdu vybouchla) a neumožní se mu, aby ji přivedl k výbuchu. Podmínkou je, že se musí nechat chytit při činu. A když někdo začne vrtat do neuvěřitelně hloupého způsobu, jakým se pokoušel bombu odpálit, přijde se s vysvětlením jakési chemikálie, která měla nahradit funkci rozbušky.

Celý incident povede nezvratně k dalšímu vystupňování buzerace cestujících. Už před incidentem byla kontrola na amerických (i mnoha jiných) letištích chmurně ponižující a trapná. Hovoří se o převzetí metod, jaké se současně používají na izraelském letišti Ben Gurion. Tam se při odbavování mimo ruční prohlídky zavazadel absolvuje ještě dvacetiminutový pohovor (=výslech) s každým cestujícím.

Ke kontrole zavazadel a osobním pohovorům přibude nyní tedy také kontrola obuvi. Tuším, že není daleko doba, kdy budou cestující před nástupem do letadla nuceni odložit veškerý oděv i obuv, načež budou obléknuti do zvláštních kabátců bez kapes, ale s dlouhými rukávy a přezkami, které se dají v případě potřeby použít jako svěrací kazajky.

Je to paráda, být dnes svobodným občánkem ve svobodném světě.