Poslední prvek skandálu zapadl na své příslušné místo minulý týden, kdy bylo oznámeno, že celou záležitost bude podrobně vyšetřovat americký Senát. Předvolání svědčit v Senátu dostali vysocí činitelé firmy Enron, včetně Kennethe Laye (onoho "Kenny Boye"), představitelé účetní firmy Arthur Anderson, která kupodiva jaksi nezaznamenala blížící se katastrofu a zřejmě i čelné představitele Bushovy vlády.

I osoby a obsazení jsou útěšně dobře známé, poznamenává britský deník. Hlavním právním zástupcem firmy Enron je například Robert Bennet, superprávník z Washingtonu, DC, který si účtuje poplatek 500 dolarů za hodinu a hrál významnou roli v posledním největším prezidentském skandálu ve Washingtonu, když zastupoval Billa Clintona v aféře s údajným obtěžováním Pauly Jonesové, To vedlo přímo k sáze, týkající se Moniky Lewinské.

Podle všech měřítek je Enron obrovský finanční skandál, je to příběh utajovaných dluhů a množství formálně založených firem, nekompetentní auditorské práce a nedostatečné regulace - nemluvě o náhlém zbídačení tisíců zaměstnanců firmy Enron, kteří byli donuceni, aby investovali své úspory na starobní důchod do nyní bezcenných akcií tohoto podniku, zatímco si vedoucí ředitelé firmy v letech 2000 a 2001 z podniku vybrali v hotovosti prodejem vlastních akcií celkem přibližně 1 miliardu dolarů.

Dosud se americké sdělovací prostředky o skandál Enron příliš nezajímaly - soustřeďovaly se na Afghánistán a takovéto záležitosti se neodvažovaly zmiňovat, vzhledem k tomu, že prezident Bush měl v národě devadesátiprocentní podporu. Enron udělal bankrot v listopadu, ale teprve 28. prosince byl prezident Bush poprvé v této věci podroben otázkám novinářů.

To se však změní, jak se zájem sdělovacích prostředků přesune od "války proti terorismu" zpět k domácí politice. Nejenže je letošek rokem voleb a Demokraté potřebují jen asi půl tuctu křesel, aby znovu ovládli Sněmovnu reprezentantů, ale už lidé začínají uvažovat o prezidentských volbách v roce 2004. Ve všech těchto kalkulacích bude zřejmě skandál Enron hrát určitou roli.

Už kolem celé záležitosti čenichají nejméně tři výbory amerického Kongresu. Ale hlavní vyšetřování povede senátní výbor pro vládní záležitosti, v jehož čele stojí Demokrat Joe Lieberman z Connecticutu. Lieberman, nezapomínejme, byl Al Gorovým kandidátem na viceprezidenta a široce se o něm usuzuje, že chce v roce 2004 kandidovat na prezidentský úřad.

Firma Enron byla fontánou peněz pro politiky všech barev. Od roku 1990 poskytla politikům celkem 5,8 milionů dolarů, tři čtvrtiny z toho Republikánům. Není příliš překvapivé, že největší prospěch z těchto finančních darů měli dva texaští senátoři, Kay Bailey Hutchinson a Phil Gramm, jehož manželka Wendy zasedá ve správní radě podniku Enron.

Jako většina velkých podnikatelských dárců rozdávala firma Enron na všechny strany. Na americkém Kapitolu dostalo finanční dary od podniku Enron 71 z nynějšího 100 senátorů a téměř polovina ze 435 poslanců Kongresu. Tyto investice se podniku Enron velmi dobře vyplatily, když se mu podařilo získat podle zákona z roku 2000 o akciích výjimku pro své obchody s energetickými akciemi.

Avšak zvláštním terčem zájmu firmy Enron byla Bushova rodina. Ředitel Lay je jmenován v Bushově a Cheneyho předvolební kampani jako jeden z "průkopníků", kteří získali pro kampaň nejméně 100 000 dolarů a firma Enron poskytla dalších 100 000 dolarů na inaugurační gala a "Kenny Boy" a jeho manželka dali Bushovým osobně dalších 100 000 dolarů.

Potenciálně nejškodlivějším pro Bushe je zákulisní role firmy Enron při vytváření Bushovy energetické politiky. Nejméně čtyři poradci a ředitelé firmy Enron pracovali pro americkou vládu. Ředitel Lay silně podporuje deregulaci americké energetické politiky, kterou podporuje i Bílý dům a fungoval často jako neformální poradce skupině politiků pod vedením viceprezidenta Dicka Cheneyho, která vypracovala celostátní americkou energetickou politiku.

"Budeme muset zjišťovat, zda firma Enron poskytovala poradenství americké vládě ve vlastním zájmu," konstatuje Lieberman. Neboli, máme-li to říci otevřeněji, provozovali texaský ropný podnikatel v Bílém domě a texaský energetický baron v Houstonu asociaci pro vlastní prospěch? Na tyto otázky se bude nyní ve Spojených státech odpovídat.