28. 11. 2001
Když nejsi s námi, jsi proti nám Jirka
|
USA se chovají naprosto stejně jako teroristé. Když ponecháme stranou důvody, které vedly obě strany k tomu, aby svoje problémy řešily zbraněmi (protože o těch víme všichni stejně málo), stejně jako původní hledání prvopočátku opravdových problémů Blízkého a Středního východu (neklidný region to byl vždycky), tak jedna z nejhorších věcí, které to s sebou nese, je to, že světová velmoc (ať už jí skutečně USA jsou, nebo si to jen myslí), používá stejných (a nebo ještě horších) prostředků, jako lidé, jimž spílají do teroristů a pro něž mají jen slova opovržení. Útok z 11. září nebyl naprosto tím, zač ho USA vydávají a bez ohledu na rétoriku pana Bushe se nejednalo o žádné vyhlášení války. Válku vyhlašuje pouze suverénní stát, nikoliv skupina teroristů. Naopak USA se rozhodly po ultimátu (nešlo o žádné vyjednávání) zaútočit na suverénní stát (jehož vláda ovšem byla uznána jen několika málo státy - třemi nebo čtyřmi, nikoliv OSN). Tento stát se v dotyčném útoku nijak neangažoval, ani vládnoucí hnutí se na něm nijak nepodílelo. Jediná vina tohoto státu tkví v tom, že umožnil pobyt na svém území člověku, který je podezřelý z organizace útoku. Přesto USA začaly s bombardováním. Aniž by předložily jediný důkaz proti tomuto člověku, aniž by se snažily získat alespoň formální souhlas mezinárodních organizací, nebo se pokusily dostat teroristy před soud. Já vím, že uvést tohle do reality je velmi obtížná, dlouhodobá záležitost, u které jsou vyhlídky na úspěch mizivé, ale vypadalo by to, že USA mají alespoň respekt k mezinárodnímu právu. Všichni víme, že zásah NATO v bývalé Jugoslávii byl porušením mezinárodního práva. Dodnes se za něj nikdo ani neomluvil! Část zemí západní demokracie a zejména USA se snaží v poslední době prosadit mezinárodní universalitu lidských práv. Ale když nedodržují ani současné standardy (např. státní suverenitu) a jejich ozbrojené složky zasahují všude, kde se to USA (nebo NATO) hodí, je velmi snadné si představit, jak v budoucnosti budou zasahovat do vnitřních záležitostí kteréhokoliv státu, jen s poukazem na porušování lidských práv. Pro tuhle dobu (a není to až tak vzdálená budoucnost) by měly mít mezinárodní organizace (dnes bezzubé) daleko větší pravomoci. Ovšem v první řadě by to měla být společenství partnerských států - nikoli jeden, dva nebo pět velkých států a zbytek světa jejich protektorát. K tomu ovšem musíme respektovat u ostatních obyvatel zeměkoule stejná práva, která si uzurpujeme sami. A já se ptám, pokud se část muslimů cítí být neustále napadána a rezoluce OSN nestačí, co mají dělat? Násilí nikdy nic neřeší, ale neuchylují se k němu zhusta právě velmoci (USA, svého času SSSR)? Proč by se k němu nepřipojily i země, jež označujeme jako třetí svět? Copak je nedodržování smluv, nerespektování suverenity ostatních, jen výsadou silnějších? Neměli bychom spíše zapracovat na tom, aby mezinárodní organizace měly skutečnou moc, a neodkývaly nebo neodsoudily jen zpětně agresi? A když ji odsoudí, proč není žádný postih? Proč má mít právo veta jen pár států? Nejde náhodou o diskriminaci ostatních? Tak kde je ta slavná demokracie? Neměly by mít náhodou všechny státy stejonu možnost spolurozhodovat? Můj osobní názor je, že USA místo aby využívaly svého vlivu a postavení pro blaho celé Země, starají se jen o svůj prospěch a zneužívají svého postavení (vzpomeňme dohodu z Kjóto). Myslím, že stejný postoj mají v současné době i k ostatním národům. Pokud se přestěhuješ do USA a staneš se naším občanem, rozhodl ses správně a prozíravě, a my ti zaručíme všechna práva a svobody. Nebo alespoň šiř naši velikost a slávu ve světě! Pokud ale nechceš opustit rodné (třeba afgánské) údolí, můžeš si za to sám, že ti padají na hlavu bomby. Abych nebyl nařčen z antiamerikanismu podotýkám, že obdobné uvažování měl svého času SSSR. A obávám se, že je to uvažování většiny velmocí. Když nejsi s námi, jsi proti nám! Tento sloupek byl převzat z včerejšího diskusního fóra Britských listů. Poznámka JČ: Novináři mezitím ovšem odhalili řadu nepřímých důkazů, že al-Qaeda skutečně zřejmě zorganizovala atentáty proti USA. Talibán byl nesmírně brutální a vražedný režim: jsem přesvědčen, že lidé mají za své spoluobčany v jiných zemích zodpovědnost a nelze tolerovat hromadnou brutalitu či vraždění, proti tomu je nutno zasáhnout. Nebo je možné bez hnutí prstem přihlížet třeba ke genocidě lidí v koncentračních táborech? Režim Talibánu měl být dávno svržen, stejně jako bylo správné zasáhnout proti vraždění obyčejných lidí na obou stranách v Srbsku a v Kosovu. Jiná věc je, jak pozdě a jak neefektivně a jak neohrabaně západní mocnosti v obou případech intervenovaly. Proti legalistickému argumentu "Jirky" (viz výše) lze namítnout, že je nepraktický: Osamu bin Ladena či al Qaedu by se nikdy nepodařilo bez vojenské akce dostat před mezinárodní tribunál. Jirka má však pravdu, že Spojené státy bohužel nehájí v Afghánistánu ani demokracii, ani lidská práva, ale prosazují svůj sobecký státní zájem: to, že při tom svrhly vražedný talibánský režim, je skutečnost bohužel jen mimoběžná. Přitom je nutno mít na paměti, že "zázračné" hypermoderní inteligentní americké zbraně působí značné "vedlejší škody" - zabíjejí civilisty i děti. |
Obsah vydání | 28. 11. 2001 | ||
---|---|---|---|
28. 11. 2001 | Část zmasakrovaných zajatců v Mazar-i-Sharif měla spoutané ruce | ||
28. 11. 2001 | Amnesty International naléhavě požaduje vyšetření afghánského masakru | ||
28. 11. 2001 | Když nejsi s námi, jsi proti nám | Jirka | |
27. 11. 2001 | Vzpoura zajatců Talibánu krvavě potlačena - všichni jsou mrtví | ||
28. 11. 2001 | Konec vzpoury: Přijel tank, vypálil čtyři salvy a pak bylo ticho | ||
28. 11. 2001 | Mazar-i-Sharif: Jak Američané zabili ve vězení i zajatce, kteří neměli s rebelií nic společného | ||
28. 11. 2001 | Při pádu Kunduzu došlo ke krvavé pomstě | ||
28. 11. 2001 | Američané chtějí zaútočit na Irák | ||
28. 11. 2001 | Američané plánují televizi pro muslimský svět | ||
28. 11. 2001 | Americký generální prokurátor zadržoval bez soudu Izraelce | ||
27. 11. 2001 | ÚOOÚ ignoruje zákon o svobodném přístupu k informacím | Tomáš Pecina |