Po porážce Renziho může Trumpův italský fanoušek uvrhnout Evropu do krize

7. 12. 2016

V roce 2013 smích skončil a německý časopis Spiegel jej označil za "nejnebezpečnějšího muže v Evropě". O tři roky později možná už dostál své pověsti, tvrdí kritikové.

Většina Italů v neděli v referendu hlasovala proti legislativním změnám. Italský premiér Matteo Renzi, přiznal porážku a v pondělí oznámil rezignaci.

Během roku se Renzimu nepodařilo získat dvoutřetinovou parlamentní většinu pro kontroverzní návrh zákona, který měl obcházet legislativní proces. Kritici zákona tvrdili, že by premiérovi poskytl příliš velké pravomoci.

Renziho rezignace může otevřít Grilleho Hnutí pěti hvězd cestu k moci - a uvrhnout Evropu do ekonomické a potenciálně i politické krize. Grillo po léta prosazuje referendum o členství v eurozóně. Takové referendum by zranitelnou italskou ekonomiku dále destabilizovalo a zejména by ohrozilo její banky. Ihned po oznámení prvních nedělních výsledků euro ztrácelo vůči dolaru.

Po nedělním referendu se zdá, že Grillo věří ve vyhlídky své strany, a napsal na Twitter: "Poučení pro každého: Nemůžete lidem navždy lhát bez toho, abyste čelili důsledkům."

Na svém webu tvrdí, že by k novým volbám mělo dojít co nejdříve. "Režimní propaganda a všechny jeho lži jsou prvními oběťmi referenda," uvedl. "Časy se změnily. Suverenita patří opět lidu - a nyní opravdu začneme uplatňovat naši ústavu."

Navzdory značným rozdílům mezi Grillem a Trumpem jsou dnes oba v Evropě často srovnáváni. Italský komik sám šíří takové poznámky v rozhovoru po Trumpově vítězství: "Naše hnutí mají jisté podobnosti," prohlásil. "Stali jsme se prvním politickým hnutím v Itálii a média si toho ani nevšimla."

Podobně jako Trumpovo tvrzení, že "vymýtí korupci", Grillo zaujímá silně protiestablishmentový a protikorupční postoj, obviňuje Renziho, že zabránil ekonomickým a protikorupčním reformám. Ale především odmítá politiky, kteří v posledních letech řídili Evropu.

Na adresu německé kancléřky Angely Merkelové a šéfa Evropské komise Jeana-Clauda Junckera Grilo v rozhovoru pro Financial Times vloni řekl: "Mají jakousi nemoc, jmenuje se alexithymie, což znamená obtíže při rozpoznávání emocí druhých: Bolesti, potěšení, radosti. - Nestarají se, zda uvrhnou desítky milionů lidí do hladu, aby vyrovnali účetní bilanci, to je vedlejší škoda. Svěřili jsme své životy lidem, kteří o životě nic nevědí," prohlásli Grillo.

Zejména v Severní Evropě Grillova vyjádření vyvolala obavy z jeho populistické rétoriky. Konzervativní německý novinář Jan Fleischhauer v roce 2013 v široce diskutovaném článku napsal, že Grillo "se pyšní zlehčováním parlamentního systému".

"Ačkoliv jeho protiestablishmentová rétorika zní lákavě, v jádru je vlastně protidemokratická. A velmi podobná tomu proslulému Italovi z minulosti," napsal Fleischhauer v narážce na Mussoliniho.

Grillo v roce 2012 v rozhovoru s Anthonym Faiolou z Washington Postutaková srovnání rozhodně odmítl. "Označují mě za populistu, označují nás za nacisty, označují mě za Hitlera, ale nechápou," řekl. "Co se děje je že naše hnutí plní podobný prostor jako nacisté v Německu nebo Le Penová ve Francii. Ale nejsme jako oni. Jsme umírnění, nádherní lidé a jsme to jediné, co stojí mezi Itálií a extrémisty."

V Trumpovi zřejmě Grillo konečně nalezl lídra, s nímž je rád srovnáván. Oba se proslavili v televizi. Oba se cítí zanedbáváni médii a politickým establishmentem. A oba jsou v Bruselu, Berlíně a Paříži považováni za podobně škodlivé.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout