Bodláky Václava Duška

Rozptylové loučky šašourů

3. 11. 2016 / Václav Dušek

Pára z politických mrtvol odsyčela k nebesům. Běda svatým. Zatoulaní mesiáši bloudí i v sudetských vískách. Destabilizace režimů prý na obzoru, tvrdí.

Užitečné plýtvání vytváří ekonomické giganty. Cena nerozhoduje. Prachy všude, hledej a sbírej. Dělit kořist, bobtnat k puknutí není dáno všem - smíření je třeba! V Daňových rájích přelidněno krajany. Žít v dostatku, dar nebojácným. Myšlenkové trezory vyloupeny. |Státní úřednící se čepejří, bidýlka obsazena. Nekřič, lůzo, může být i hůř.

Pořad Čtyři voli ve dvoře, kdopak nám to s nimi oře, stojí poplatníky peníze - ať žvanily platí chytráci, kteří manipulují veřejným míněním, za účelem udržet u moci vyvolené trhovce! Klíďo píďo využívají mocenských pozic k tlachům nehodícím se ani do putyky U Volské tlamy.

Ve světě veselo - doma jakbysmet.

Rasová dikriminace v nedbalkách. Baptisté černí a bílí, znalec, aby se zbláznil. Anebo je Pán rasista, xenofob. K čemu potřebujeme vstřícnost k islamistických vyznavačům života pro nás naprosto cizího? Hlavně nevymýšlet složité principy. Političtí šíbři tápou. Strany chtějí zvítězit ve volbách, vládnout zemi, i když se hradby demokracie nezadržitelně drolí.

Zatím vnímáme okrajově kulturní válečný stav burcující nespokojené, neukojené, nedoceněné - kdysi válečný komunismus položil základy ke slepé poslušnosti. Panikař a řvi, posílíš demokraturu. Hlavy napraveny kulkami.

Obava z opakující se minulosti nemusí být lichá; celosvětový konflikt předvídají prodavači kyselého deště i pokleslého humoru, lásky z nerozumu, zavilé nenávisti, tichého zoufalství. Před lety rozdurděná disidentka hřímala. Už aby sem hodili atomovku. Milovat sebe není zakázáno, ale netahejme do svých nálad druhé, přinejmenším to není hezké. A smiřme se konečně s tím, že u nás doma nejsou všici nešťastní.

Proč nebýt prezident, raději disident, rezident; křivák vykřikuje nabídky ku svému zvolení, prý jasná řeč - škoda, že toho pamatujeme mnoho. U nás se nepářeme s pravdami, škoda času. V dobách krvavých šli lidičkové do táborů - k čemu soudy? Inovace měly zelenou. Kdy tě pustíme? Až tě převychováme!

Na naší mýtince smích a humor. Pro dvě partaje prý volby znamenaly Waterlo. K popukání, voliči. Waterlo máme poněkolikáté, vždy při volbách do ctihodného senátu. Je volba senátorských hlav regulérní, při mizérii vhozených hlasovacích lístků? Procenta k zahození. K pobavení. Volby nevolby, senátní stáj obsazena. A prý, že senátoři by se museli rozpustit sami, opravdu?! Druhou zemi takovou nenaleznu. Politologičtí všeznalci vědí, že lid nechce filozofy, ale dravé samce, aby je dovedli k úspěchu, k bohatému čistému pramenu - slova nic neznamenají. Potvrzuje se, že lid nechce nutně svobodu, ale prachy. Heslo překynutých: Až budou tlustý hubený, budou hubený studený.

Stádní život, adorace hříšníků, příchylnost ke zlu, skrytí herci, posvěcené osoby, vlahé city mluvčích. A vany s disidenty v tichosti vypuštěny. Vypustit si sám bazének s nejapným úsměvem dokáže pouze politický Škrhola, strašící veřejnost, že se vydá k dobytí Hradu. Nu, není sám, kdo spoléhá na ignoranci lidu. Kandidátů k zábavě voličstva mnoho. Drzé čelo lepší než poplužní dvůr, tvrdí znalecká parta. Hradní židle se nám otřásá. Nádvoří nachystáno k útoku.

Máš-li prachy, budeš klidně i prezident. Tedy, být prezident s omezenými možnostmi pod hranicí únosnosti, žádná výhra. Pod deštníkem zázraků pitvoří se šotoušci ve frontě před krámem Zázrak. Rozptylové loučky máme připraveny.

Vytisknout