Co vyvolalo nástup populismu na Západě?

2. 11. 2016

V důležité studii pro Harvard’s Kennedy School of Government Ronald Inglehart a Pippa Norris spočítali, že od 60. let populistické strany na pravici zdvojnásobily zisk hlasů v evropských zemích a levicoví populisté zaznamenali více jak pětinásobný nárůst. V druhé dekádě tohoto století se průměrný podíl zisku hlasů pravicových populistů zvýšil na 13,7 % a u levicových na 11,5 %.

Nejvíce zaráží zjištění, že upadá význam ekonomiky jako pilíře politiky. Způsob, jakým dnes uvažujeme o politice, je dosud formován základním levo-pravým dělením z 20. století. Levicové strany jsou spojovány s vyššími vládními výdaji, větším státem blahobytu a regulací byznysu. Pravicové si přály omezenou vládu, slabší záchranné sítě a politiku bližší volnému trhu. Volební vzorce tradičně toto ideologické rozdělení posilovaly, když dělnická třída hlasovala pro levici a vyšší třídy pro pravici. Příjem byl obyčejně nejlepším prediktorem politické volby.

Konvergence ekonomických politik ale přispěla k situaci, kdy klíčový rozdíl mezi levicí a pravicí je kulturní.

Inglehart a Norris poukazují na to, že starý volební vzorec se vytrácel po celé dekády. "V 80. letech," napsali, "upadlo třídní hlasování na nejnižší zaznamenanou úroveň v Británii, Francii, Švédsku a Západním Německu... V USA spadlo tak nízko, že nezbyl prakticky prostor pro další snížení." Dnes je americké ekonomické postavení špatným prediktorem volebních preferencí. Názory na sociální záležitosti jako stejnopohlavní sňatky mnohem lépe ukazují, zda volič bude hlasovat pro Republikány nebo Demokraty. Inglehart a Norris také analyzovali stranické základny v posledních dekádách a zjistili, že od 80. let se ekonomické záležitosti staly méně důležitými. Neekonomická témata spojená s genderem, rasou, životním prostředím - se staly mnohem významnějšími.

Co může tuto změnu vysvětlit a proč k ní dochází takřka výhradně na Západě? Evropa a Severní Amerika zahrnují země s velmi různými ekonomickými, sociálními a politickými podmínkami. Ale čelí společné výzvě - ekonomické stagnaci. Navzdory sadě různých ekonomických politik vyzkoušených od 70. let všechny západní země zažívají pokles růstu. Došlo ke krátkým obdobím boomu, ale celková změna je reálná.

V nedávné knize Vzestup a pád národů Ruchir Sharma poznamenal, že široký trend jako tato stagnace musí mít stejně širokou příčinu. Identifikuje jeden faktor mezi všemi: Demografii. Západní země všechny zažívají úpadek plodnosti. Jeho rozsah se různí, ale rodiny jsou všude menší, do práce nastupuje méně dělníků a každým rokem přibývá důchodců. To má na ekonomický růst fundamentální a negativní vliv.

Pomalejší růst se sčítá s výzvami nové globální ekonomiky. Globalizace způsobila, že jsou západní trhy nejotevřenější na světě. Zboží lze snadno vyrobit v ekonomikách nízkých mezd a odeslat do vyspělých průmyslových zemí. Ačkoliv důsledky pro zvýšení globální tržní výměny jsou pozitivní, konkrétní sektory trpí a velké počty nekvalifikovaných a nízko kvalifikovaných zaměstnanců přicházejí o práci nebo jsou podzaměstnané.

Další trend představuje informační revoluce. Ta sice zvyšuje produktivitu, ale některá pracovní místa se stávají zbytečnými. Vezměte například nové technologie vyvíjené společnostmi jako Google a Uber, které umožňují auta bez řidiče. To však může být sotva pozitivní zpráva pro více jak tři miliony Američanů, kteří jsou profesionálními řidiči kamionů. (Jak poznamenal Derek Thompson z The Atlantic, nejčastější americkou mužskou profesí je řidič auta, autobusu nebo náklaďáku.)

Poslední výzva je fiskální. Takřka všechny západní země čelí velkému fiskálnímu břemenu. Dluhy je třeba financovat a jak výdaje na seniory rostou kvůli penzím a zdravotní péči, dluh poroste ještě více. Pokud jednou z jistých cest k silnějšímu růstu je investice, tento postup je komplikován stále rostoucí fiskální zátěží a stárnoucí populací.

Tato omezení - demografie, globalizace, technologie a rozpočet - znamenají, že politici mají omezenou sadu možností. Rozumná řešení problémů ve vyspělých ekonomikách představují nevyhnutelně sérii cílených snah, které kolektivně vedou ke zlepšení: Větší investice, lepší rekvalifikace, reforma zdravotní péče. Ale tento inkrementalismus vytváří u mnoha voličů hlubokou frustraci. Přejí si dramatičtější řešení a odvážného, rozhodného lídra, který bude ochoten je nadekretovat. Ve Spojených státech a kdekoliv jinde roste podpora pro takového lídra, který by vyřadil systém brzd a rovnováh liberální demokracie.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout